Káčin zápisník: Proč letos zase nepojedu do Varů a vy je můžete taky klidně vypustit

Kateřina Horáková

Blíží se „společenská událost roku“, další ročník filmovýho festivalu ve Varech. Já jsem velkej filmovej fanda, chvíli jsem dokonce studovala filmovou vědu, a i když jsem na tuhle parádu párkrát zabloudila, nikdy mě moc nelákala. Pokud jste při smyslech a vyrážíte na KVIFF, tak mi prosimvás vysvětlete proč, protože tomu fakt nerozumim.

Každej rok na konci července moje sociální bubliny praskají nadšením z filmovýho festivalu v Karlových Varech. Jedna bublina, ta profesní, tam musí jet pracovně, ta druhá to bere jako kulturní a společenskou událost roku, na který nemůže chybět. Ráda uznávám, že nic KVIFFu podobnýho malej českej rybníček fakt nenabízí, to ale nutně neznamená, že je to dobrý. Vlastně to neznamená vůbec. Mezi organizátorama mám pár kamarádů, kterejm nemůžu upřít nasazení a jejich zničený nervy nechci vůbec hanit. Jako celek je ale celá tahle věc jedna velká nabubřelá kravina, která normálnímu a příčetnýmu fanouškovi filmu nabízí spíš nic než moc.

Vezmem si to popořádku. V pátek po práci (pokud nepracujete nebo máte nějakou kavárenskou lžibrigádu při studiu, tak na Vary zapomeňte, nemáte na ně) dorazíte do města, který vlastně není zas tak moc hezký, a to málo hezkýho zakrývají davy lidí. Někteří z nich jsou ruští překupníci nejrůznějších věcí, jiní se více či méně otevřeně prostituují (to je taková celoroční karlovarská specialita, která s festivalem moc příjemně nabírá na intenzitě) a další jsou zmatení baťůžkáři, co s hrůzou zjišťují, že jim vybuchlo ubytování, spát budou pravděpodobně na lavičce, lahev vody tu stojí pomalu tolik co na Pražským hradě a další moc příjemný věci.

Protože na oficiální cool mejdany se jako smrtelník nedostanete, vyrazíte pravděpodobně do Aeroportu, kde se stane, že potkáte úplně. TY. STEJNÝ. KSICHTY jako na jakýmkoliv obyčejným pražským večírku. Totéž platí i o průměrných DJs, navíc tu bude zcela nedýchatelno, bohužel chytit noční tramvaj a odjet do pohodlí domova nebo na jinou lepší zábavu tady nemůžete. Zkrátka past vedle pasti.

Další den zjistíte, že na filmy, které byste chtěli nejvíc vidět, se nedostanete. Na filmy, které byste chtěli vidět středně, musíte vystát nelidskou frontu na přímým sluníčku, takže se nakonec spokojíte s těma nejhoršíma vycpávkama programu. A ani lovením celebrit se nezabavíte. Letos to totiž není úplně hitparáda, navíc se tu pořád bavíme s premisou, že nejste debílek, takže asi nebudete nahánět Terryho Gilliama po kolonádě, abyste mu řekli o selfíčko (to, že většina vašich kontaktů na sociálních sítích netuší, kdo Terry Gilliam je, takže z toho ani lajky nekápnou a celý by to bylo zbytečný, je další věc).

Jediný slavný ksichty, co tu potkáte na 120 %, jsou ty nejprovařenější… Shaming stranou, ale řekněme si na rovinu, že od jistý doby je dobře, že si Ani Geislerový, český obdoby Morgana Freemana (taky hraje úplně všude), můžeme užít dosyta na plátnech a obrazovkách, protož IRL už to zrovna slavný není.

Za tři dny ve Varech uvidíte možná jeden film, budete mít brutální kocovinu z levnýho vína, kterým se nakonec rozhodnete aspoň trochu nakalit, a to z čirýho zoufalství ze situace. Do toho na vás udeří úpal, budou vám smrdět nohy a domů pojedete jak zpráskaní psi. Jediná dobrá věc na Varech je, že je díky nim v Praze aspoň na pár dní klid. To si teda radši počkejte pár týdnů a vyrazte na výrazně zajímavější a návštěvnicky přívětivější filmovku v Uherským Hradišti, kde se jako filmák budete cítit výrazně pohodlněji, případně prubněte takovej festival, kterej je něčim aspoň trochu zajímavej – třeba ten zaměřenej na noir filmy, který se promítají přímo na nádvoří Křivoklátu, pokud je mi známo.

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit