Káčin zápisník: Šílenost jménem team building a 5 věcí, co se na něm naučíte

Kateřina Horáková

S přebíráním móresů nadnárodních korporátů v menších firmách se nám tu rozmohla řada nešvarů. Některý, jako třeba home office, jsou dost příjemný, jiný bych zrušila. Třeba team building. Na dva až tři dny jedete pryč z komfortní zóny s partou lidí, z nichž většinu tolerujete jen proto, že musíte a že požíráte dvojitou dávku neurolu.

O víkendu jsem absolvovala svůj první team building. V asi třiceti lidech jsme se dopravili na Slovensko do luxusního hotelu strýce jednoho z kolegů, kde jsme strávili tři dny minimem práce a maximem tmelení kolektivu. Měla jsem z toho dost strach. Moje pracovní dny většinou vypadají tak, že přijdu, řeknu hromadný „čus“, nasadím si sluchátka, za 8 hodin si je sundám, řeknu „s pánem bohem“ a jdu domů.

Nakonec jsem si tam opařila ruku v sauně, hnula si s krkem při plavání, zjistila, že když si chci dát dobrý halušky, musíme se vrátit ze Slovenska a objednat si je v žižkovský hospodě, a naučila se několik docela zásadních věcí…

  1. Buď se nezkalíte vůbec, nebo hrozně
    Nic mezi tím neexistuje. Já jsem první večer dostala úpal, protože jsem usnula na sluníčku, a šla jsem spát asi v devět. Druhý večer jsem vydržela a vyndala se tak, že mi jeden z nejvlivnějších lidí ve firmě musel asi třikrát odpovídat na otázku „A kterejpak ty seš, zrzoune, a co u nás děláš za práci?“
  2. Váš šéf skutečně JE prase…
    Bohužel. Ne, že by tam někdo něco zkoušel na mě, ale rozhodně se tam všichni moje nadřízení tak trochu urvali ze řetězu s humornými narážkami. Mně to nevadí, některým citlivějším kolegyním trochu jo. Bylo zábavný to sledovat, ale pak si vemte, že se tomu člověku v kanclu musíte dívat do očí a poslouchat ho. „Hmmm, to je moc zajímavý, co říkáš, ale viděla sem tvý muší oči, takže mě to nezajímá,“ – tuhle myšlenku teď bohužel musim tlačit ven z hlavy každý ráno na poradě.
  3. A vaši kolegové nejsou tak hrozní
    Ti, kterým se chcete před tripem vyhnout, se nakonec ukážou jako příjemní konverzační parťáci a zakřiknutá recepční s vystupováním světice vám ve čtyři ráno odvypráví takový storky z dospívání, že se začnete cítit až skoro trapně za to, jak jste bývali hodný.
  4. Jsou situace, kdy je třeba se namalovat i s brutální kocovinou
    A taky místa, na který se berou jen jednodílný plavky. Obojí má původ v oprsklým kolegovi, kterýmu nikdo neřekne jinak než Debílek. Protože je to debílek.
  5. Není to jako školní výlet
    Nebo jakoby… Je a není. Rozhodně začnete lejt už ve vlaku, takže už v půlce cesty jste vylitý jak vázy, na rozdíl od školy za to ale nedostanete poznámku, anóbrž napomenutí a kázaní od šéfa. Když jste rebelující děcko, je to ok, když jste samostatný dospělý člověk, je to ponižující.