Krach osmdesátkového experimentu

Marek-Bartos

Reakce příznivců Boba Dylana na jeho odklon od „pravého“ folku v šedesátých letech byly vesměs hysterické. A historie se opakuje: The Killers opouštějí na nové desce Day & Age indie rockovou platformu a fanoušci se bouří. Jako tehdy, není ani dnes způsob uměleckého vyjádření záležitostí posluchačů, ale pouze umělců samých. Ale o to tady vlastně nejde.

Americká čtveřice The Killers se na novince rozhodla změnit čistě kytarový zvuk a mnohem více se inspiruje tanečním mainstreamem osmdesátek. Prosím, to je jejich věc. Otázkou však zůstává, zda jim tento styl sedí více a jestli dokázali hudbu té doby nějakým způsobem aktualizovat. A právě tady se dostáváme k jádru problému. Day & Age není špatná deska, žel to nic nemění na skutečnosti, že je to deska nudná. Deset písní jako by si z oka vypadlo, nadějné záblesky skutečně zajímavých hudebních nápadů záhy pohřbí unylé pokračování skladeb. Výjimkou potvrzující pravidlo je píseň Joy Ride, povedené osmdesátkové retro. Jenže to na nadprůměr nestačí.

The Killers: Day & Age
Stopáž 41:49, vyd. Universal Music

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit