Má rock’n’roll smysl i v roce 2018?

David Šohaj

Američan Chuck Klosterman je šestačtyřicetiletý spisovatel a esejista. I na pultech tuzemských knihkupectví si nyní můžete pořídit jeho knihu A co když je to jinak aneb Věčné pravdy mají krátký život. Kniha se ve zkratce zabývá tím, že nic, čemu dnes věříme a co dobře známe, bychom prostě neměli považovat za věčně platné. Zní to dost nudně, že? Chuck je poměrně velký nadšenec do filozofických teorií, ale jeho dílo v žádném případě nudné není. A krom teorie pravděpodobnosti je také velkým odborníkem na rockovou muziku. Velká část knihy je tedy věnována právě rock’n’rollu a hodně se to celé točí kolem otázky, zda za takových sto nebo i více let ještě bude někdo na něco jako rock vůbec pamatovat.

Je rock’n’roll a jemu přidružené žánry relevantní muzikou i v roce 2018? Zatímco v roce 2016 zemřely hudební ikony, jako byli David Bowie, Prince, Leonard Cohen nebo George Michael, někteří tvrdí, že na seznam smutných úmrtí můžeme rovnou přidat už i rockovou muziku jako celý žánr a hudební směr. Dnes jsou na vrcholu popové ikony (a ano do hlavního proudu a popu už musíme zařadit i rappery a rnb umělce typu Kanye Westa, Rihanny nebo Beyoncé).

Přitom rock byl vždycky u lidí oblíbený. Bob Dylan je držitelem Nobelovy ceny. Springsteen napsal své paměti, které se takřka okamžitě staly bestsellerem. Legendární kapely jako Mettalica, Bon Jovi, Radiohead, Green Day nebo Red Hot Chilli Peppers zaznamenaly úspěšný comeback a většina jejich hitů se objevila v americké národní hitparádě Billboard 200 (i když někdy jen na krátkou chvíli).

Je rap novým rock’n’rollem?

Před několika lety rapper a producent Kanye West, který rap a hip hop označil za novou obdobu rocku. Docela kontroverzní prohlášení, že? Ale není tak úplně nesmyslné. Právě kolem černošské hudby se dnes dějí věci, které v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století doslova tvořily auru okolo rockové muziky. Drogy, alkohol a všudypřítomné groupies.

„Když lidé mluví o rockové hudbě, většinou mají v hlavě vizi týkající se čtyř nebo pětičlenné kapely, která kouří jednu cigaretu za druhou, mají na sobě kožené bundy a spoustu tetování. Má to být nejlépe kapela, která přišla zdánlivě odnikud a lusknutím prstu změnila celou kulturu,“ prohlásil hudební kritik Steven Hyden.

Fenomén hudebníků, kteří přišli doslova odnikud a neměli na začátku vůbec nic, je nadčasový. Dnes se s ním setkáváme v rapu i v dalších hudebních žánrech. I přesto, že kapely jako Rolling Stones nebo dokonce Beatles byly ve své vlastní době často považovány za velmi kontroverzní, dnes už jejich tvorbu berou za „legitimní“ všichni. Nikdo by neřekl, že na Rolling Stones je něco špatného. Hudebníci, kteří jsou relevantní po několik desítek let, prostě musí být legitimní.

Rock’n’roll je mrtvev

Kontroverzní prohlášení, ale dost možná bude nakonec pravdivé. Protože právě když se řekne rock, všichni si představíme jen tyhle s prominutím obstarožní skupiny a sólové umělce.

Pokud jde o novou vlnu rockových umělců, samozřejmě nás nějaká jména napadnou, ale dnes už všechno míří mnohem víc do mainstreamu a na škatulky se vlastně hraje čím dál méně. Co myslíte vy?

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit