Michaela hejtuje: Jak jsme přežili rozlučky se svobodou

Michaela Vraná

Jo, zase píšu o svatbě. Tentokrát ale vlastně spíš o předsvatebním veselí.

Je to za námi. Oba, já i můj nastávající, jsme přežili rozlučky se svobodou. A musím říct, že to byl nevšední zážitek pro nás oba a tak to má být! Zatímco já prožila rozlučku se svými asi osmi kamarádkami, můj kluk si nechal uspořádat vlastní hudební minifestival.

My šly do butiku vybrat pár vibrátorů na rozptýlení nudných manželských večerů, pak na večeři do mexické restaurace, následně mi holky zavázaly oči šátkem a vedly mě na noční piknik do parku a večírek jsme zakončily tančením v baru do rána. Můj budoucí manžel odjel do kempu, kam mu přijelo asi třicet kamarádů, a slavili za zvuků oblíbených kapel, které tam přijely zahrát. Taky pařili do rána a stejně jako já se můj drahý pak z tohoto zážitku sbíral několik dní.

Někdo rozlučky špatně nese a přemýšlí nad tím, co se tam asi tak dělo, ale to já ne. Já naopak byla celkem rozněžnělá, protože mi došlo, jak skvělé lidi máme okolo sebe. Dokázali nám zařídit rozlučky šité na míru přešně pro nás a to se cení! Takže tohle vlastně ani tentokrát není moc hejt. Spíš naopak. Chtěla bych tu poděkovat všem, kteří se na těch večírcích podíleli. Vidíme se na svatbě na další párty!

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit