Michaela hejtuje, že v životě zásadně dělá špatná rozhodnutí

Michaela Vraná

Skoro to vypadá, že na co sáhnu, to zkazím. Ilustruju to několika příklady.

Když se v životě dostanu na rozcestí, kde si musím vybrat, jakým směrem se budu dál ubírat, vsadím boty, že se vždycky rozhodnu blbě. „Jé, krásná štěňata! Mám si ale jedno fakt vzít? Budu na psa mít čas, trpělivost, peníze…?“ Lup a už čokla vezu domu! Samozřejmě ho miluju, ale dokážu si připustit, že kdybych ho neměla, můj život by byl občas jednodušší.

„Ty jo, být s romantickým, hodným klukem, nebo s chladným bad boyem?“ Tak já nevím, fakt mám psát, jak jsem se rozhodla? Eh.

„Potřebuju prachy, Když si ale přiberu práci, budu strašně nestíhat!“ O pár měsíců později: „Jasně že můžu napsat ten padesátý článek, no prob!“

„Chtěla bych se vrátit do školy, ale mám na to čas? Přece jen mám psa, spoustu práce, trable s klukem…“ No, jak jsem se rozhodla, víte – už do toho baráku lezu druhým rokem.

Teď jsem se zamyslela a vážně jsem došla k závěru, že bych měla víc přemýšlet, než něco udělám. Tak zvané dvakrát měř a jednou řež (řeš…), že. Takže doufám, že až zase příště budu na nějaké životní křižovatce, rozhodnu se líp, než se mi to zatím daří posledních dvacet sedm let.