Michaela (ne)hejtuje: Ach ty svatby

Michaela Maršálová

Jak víte, před pár dny jsem se vdala. A bylo to boží!

Jistě si pamatujete, jak jsem vás tu poslední dobou otravovala se svatbou. Byla jsem jí plná a dušovala jsem se, že toho za chvíli nechám. Ten okamžik právě nastává. Tímto hejtem si dám od svateb na chvíli pokoj.

V tomhle komentáři bych se chtěla vypsat z toho, jak skvělá naše svatba byla. Hostili jsme 150 lidí, takže jsme měli strach, aby vše klaplo a aby nikomu nic nechybělo. Taky jsme se modlili, abychom měli hezké počasí, jelikož jsme měli vše venku. A to se nám splnilo – naše svatba proběhla v poslední letní den, dokud bylo sluníčko a teplo. Juchú!

Během svatebního dne panovala skvělá nálada, všichni se báječně bavili, jedlo se a pilo až do rána. Já teda ne, o půlnoci už jsem se stáhla k posteli a ve dvě ráno úplně vyřízená usnula. Ale s klidem na srdci můžu říct, že bych na tom dni neměnila vůbec nic. A přála bych každé nevěstě, aby se jí den D povedl dle jejích představ, jako se to stalo mně. Je to krásný pocit, ve kterém se i teď, několik dnů po svatbě, stále kolíbám.

Ale abyste si nemysli, že se ze mě stala duhová pozitivní princezna, řeknu vám, že se přece jen něco zkazilo. Dva dny po svatbě jsem se pohádala s tátovou manželkou a to tak, že nevím, jestli se to někdy napraví. Holt nic asi nemůže být stoprocentně růžové.

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit