Na festivalu zahrajeme výběr největších hitů, říká Moby

Jednou z největších hvězd letošního 02 Sázavafestu, který proběhne mezi 30. červencem a 2. srpnem v Kácově, bude americký zpěvák, skladatel, producent, remixér a tak trochu podivín Moby. V rozhovoru mluvil Moby o své novince Wait For Me, ale také o plánech pro další desku nebo o spolupráci s režisérem Davidem Lynchem.

Desku Wait For Me jsem si poslechl  už mnohokrát a potěšilo mě, že je opět plná emocí. Zároveň je ale, zdá se mi, asi nejsmutnější ze všech. Čím to?
Asi to bude tím, že moje hudební minulost je dost podivná. Jako malý kluk jsem začínal s klasikou. Pak jsem hrál v punkové kapele a když mi bylo 19 nebo 20, přestěhoval jsem se do New Yorku a začal s djingem v hip hopových klubech a následně jsem přičuchnul k elektronické hudbě. Vždycky jsem se snažil dělat různorodou hudbu. Ze všeho nejvíc mám ale rád klidnou muziku plnou emocí, která je pro mě i hodně osobní. Řekl bych, že právě tohle bylo základním kamenem při tvorbě poslední desky.

Když jsme spolu mluvili před vydáním loňské desky Last Night, říkal jsi, že na desku jsi vybíral ze zhruba 300 až 400 písní. Jak to bylo v případě alba Wait For Me?
Na tohle album jsem měl k dispozici zhruba 200 až 300 skladeb. Některé z nich byly punkové, jiné hodně taneční, někde hodně experimentální. Koncept téhle desky jsem ale měl v hlavě přesně daný – měla být klidná, hodně emocionální, a proto se na ni dostaly právě ty písně, které tam jsou.

Recenzi Mobyho desky Wait For Me si na Kouli.cz přečtěte tady

S klidnou emocionální hudbou se k životu probrala postavička Little Idiot, kterou jsi naposledy použil pro klip písně Natural Blues. Nyní jsi na Malém Idiotovi postavil nové video Pale Horses. Budeš tuhle postavičku využívat i během turné? 
Ano, tentokrát Little Idiot  je a bude hodně vidět. Je na obalu desky, na plakátech, doprovází vlastně celé promo. Přitom tahle postavička mě provází už dobrých dvacet let, ještě když jsem pracoval v obchodě s deskami. Je to vlastně velmi vtipné  – moje matka je malířka, strýc je fotograf a já sebe nikdy nevnímal jako někoho, který by mohl být seriózním výtvarným umělcem. Mohu jen podotknout, že se tahle postavička stala nedílnou součástí mého života.

Podívejte se na klip k songu Pale Horses s postavičkou Little Idiot

Mluvili jsme o videu ke skladbě Pale Horses. To ale není první na téhle desce, nejprve si nabídnul k bezplatnému stažení píseň Shot In the Back of the Head, ke které Ti udělal video věhlasný David Lynch. Jak k této spolupráci došlo?
Jsem obrovský fanda Davida Lynche už řadu let. V posledních létech jsme se hodně spřátelili, a tak jsem mu jako jednomu z prvních poslal moji desku a napsal jsem mu něco o jejím konceptu. On mi okamžitě volal a požádal mě, abych mu poslal několik svých kreseb, že se s tím popere, a že by velmi rád natočil k prvnímu singlu video. Strašně mě to potěšilo, začal jsem hned kreslit a s výsledkem jsem naprosto spokojený. Moc se mi líbí, jak klip Lynch pojal a přesně odhadnul, co se mě při psaní honilo hlavou.

Podívejte se na Lynchovo klipové zpracování Shot In the Back of the Head

Loňské album bylo v porovnání s tím současným hodně taneční. Jezdil jsi po celém světě a hrál exkluzivní dj-sety, ve kterých si mimo jiné prezentoval i tuhle desku. A teď jsi opět na turné s kapelou. Kolik vás je?
Na pódiu je nás celkem osm, je tam dokonce smyčcová sekce, dále dvě zpěvačky nebo bubeník.

Jak vybíráš skladby, které na koncertě zahraješ?
Záleží na tom, o jaký druh koncertu se jedná. Na festivalech je to spíše takový výběr největších hitů. Sice hrajeme několik nových písní, alekostru tvoří starší, dobře známé písně. Kromě toho taky jezdíme po divadlech, kde se přizpůsobujeme atmosféře a hrajeme spíše hodně nových, klidných skladeb.

Máš ještě vůbec čas hrát si na dje? Vystupuješ ještě po klubech?
Djing mě hrozně baví, ale opravdu na něj teď nemám moc času. Důvodem, proč natáčím desky, je to, že písničky pak můžu zahrát naživo. Navíc když hraju na koncertech svoji muziku, jsem vnitřně víc spokojený, než když hraju tracky někoho jiného.

Trávíš hodně času sám. Proč?
Budeš se divit, ale já jsem rád sám. I když to tak nevypadá, jsem velmi plachý. Ale samozřejmě, že se lidí nestraním. Být většinu času sám ve svém bytě a tam tvořit album je sice náročné, ale tyhle měsíce na cestách s kapelou mi ten čas samoty příjemně vyrovnávají.

Už jsi například promyslel, jak bude vypadat další album?
Řekl bych, že ano, ale nejsem si úplně jistý! Ehmmm… Vím jen, že chci, aby byla hodně melodická a emocionální, měla atmosféru… Prostě deska, kterou si pustíš od začátku do konce i v neděli ráno, když venku prší. Některé pasáže budou hodně orchestrální, protože jsem v poslední době opět přilnul k psaní vážné hudby. Je to trošku lest, donutím lidi poslouchat klasiku.

Nedá mi to, abych se nezeptal na smrt Michaela Jacksona. Vím, že jsi byl jeho velký fanda, v minulosti jsi dokonce udělal remixy k jeho písním Who Is It a Beat It. Plánuješ napsat nějakou skladbu jakožto vzpomínku na něj?
Když si vzpomenu na to, že Michael Jackson zemřel, napadají mě pouze smutné věty. Kultura je bohužel teď nastavená tak, že každý touží být slavný. Lidi si naprosto nepochopitelně myslí, že úspěch, popularita a peníze lidi učiní šťastnými. Ale přitom je to úplně obráceně – úspěšní lidé často umírají mnohem dřív a jejich konce jsou velmi mizerné a smutné. Ať už vezmu Kurta Cobaina, princeznu Dianu, Johna Lennona, Jima Morissona… Všichni tihle lidé byli slavní, ale ukázalo se, že velká sláva může lidi úplně zničit. Kdyby si  Michael Jackson vybral obyčejný život, mohl žít mnohem déle a věřím, že i šťastně.