Never Sol: Do skládání teď jdu po hlavě. Nemám se čeho bát
Sára Vondrášková alias Never Sol se loni na podzim účastnila Red Bull Music Academy (RBMA) v Tokiu, kam pořadatelé vyberou jen 60 hudebníků z celého světa. Na několikadenním workshopu poznala nové přátele, oblíbila si techno a prohloubila svůj vztah s technikou. Nyní střídavě v Německu a v Česku pracuje na nové desce, kterou by si ráda sama produkovala. „V Tokiu jsem zjistila, že se nemám čeho bát,“ říká.
Jak vzpomínáte na akademii v Tokiu?
Byla jsem tam před čtyřmi měsíci, ale stále z té akce čerpám. Občas si vzpomenu na nějakou lekci nebo nahlédnu do poznámek, které jsem si dělala. Momentálně hodně řeším vztah techniky a emocí – do jaké míry je správné nechat se ovlivňovat novými technologiemi. Zmiňoval to i host pražského Base Campu, baskytarista
Čím účast na RBMA přispěla vaší momentální práci?
Skládám stejným způsobem na piáno jako předtím. Pořídila jsem si nový synťák, tak se s ním učím. Také chci více vycházet z možností programu Ableton, ve kterém pracuji, což jsem nikdy moc nechtěla dělat. Protože jsem studovala konzervatoř, hrála s živými kapelami, chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, jaká krása se v tom skrývá. Snažím se více produkovat a dělám pomalu na nové desce.
V Tokiu s vámi byli účastníci z různých koutů světa. Nebyl to při spolupráci, založené na vnímání hudby, které muselo být zákonitě odlišné, někdy problém?
Naopak nás to hodně obohacovalo. Už jsme tam přijeli s tím, že se chceme učit nové věci. Všichni jim byli otevření, každý tam jel s tím, že se chce obohatit nejen technicky, ale i co se nových interpretů a práce ostatních členů týče. Všechny zajímalo, jak se ostatní dostali k hudbě, jestli ji studovali, na čem vyrůstali.
Rozhovor s Never Sol k první desce Under Quiet
Vy sama máte hudební vzdělání. Není pro vás problém odpoutat se od naučených schémat?
Hodně to teď řeším. Osm let jsem studovala zpěv a v posledních ročnících jsem si začala uvědomovat, jak jsem tím omezená. Školy, s nimiž mám zkušenost, se snaží studenty našroubovat do představy, jak má být technicky zdatný. Hledání vlastního stylu a toho, co člověku nejvíc sedí a vyhovuje, je ale práce na celý život, je to věc, kterou vám škola nedá. Pro mě je to věčný boj; například produkci zatím ovládám jen na základním levelu, chci se ji naučit a rozumět jí, ale jakmile se něco naučím, zase si v hlavě vytvořím mantinely.
Ovlivnil výlet do Japonska to, jak teď nahlížíte na hudbu?
Na odpověď je asi pořád ještě brzy. Ale ovlivnilo mě to třeba v tom, co poslouchám. Nikdy jsem například neposlouchala techno, v Tokiu jsem ale slyšela set Xosar a nadchlo mě to, teď si ji ráda poslechnu. Japonsko mi rozšířilo obzory a odstranilo hranice, které jsem do té doby měla, i když jsem si je neuvědomovala.
Začala jste díky nově objevené hudbě navštěvovat v Praze místa, do kterých jste předtím nevkročila?
Tady ne, ale jelikož přítel žije v Berlíně, občas chodíme do klubů. Zrovna techno pro mě byl předtím dost problematický hudební styl, ve kterém jsem nemohla najít nic obohacujícího. Taková hudba dává smysl hlavně naživo a to mě teď baví.
Dostala jste díky Tokiu šanci hrát v zahraničí?
Už před tím. Jsem pod německým labelem Denovali Records a nedávno se stala pěkná věc, aktivity okolo Red Bullu a Denovali se propojily. V Tokiu jsem se hodně bavila hodně s tureckou producentkou Ah! Kosmos a domluvily jsme se na nahrání společného EP, které, doufám, brzo nahrajeme a pod Denovali vydáme. Ah! Kosmos má nyní hotové debutové album, které jí shodou okolností vyjde toto jaro také u Denovali (LP Bastards má vyjít během dubna, Ah! Kosmos vystoupí v České republice 11. 6. v rámci festivalu Žižkov sobě, pozn. red.).
Spolupráce Never Sol a turecké producentky Ah! Kosmos v Tokiu
[soundcloud url=“https://api.soundcloud.com/tracks/187144633″ params=“auto_play=false&hide_related=false&show_comments=true&show_user=true&show_reposts=false&visual=true“ width=“100%“ height=“450″ iframe=“true“ /]
Zkoušíte vlastí cestu, sama si chcete zprodukovat novou desku. S tou první vám hodně pomohl Jan P. Muchow. Zajdete za ním ještě pro radu?
Ano. S Honzou máme dost podobné názory a cítění. Když jsem nad něčím váhala nebo jsem si nevěděla rady u věcí, kterým nerozumím, poradila jsem se s Honzou, protože mu věřím. S produkcí je to zatím jen plán, uvidím, jak mi to půjde. V Tokiu jsem každopádně zjistila, že se nemám čeho bát. Už něco umím a je rozumné pustit se do toho po hlavě. Jinak se člověk nic nového nenaučí.
Ve vaší práci tedy převládá intuice. Mají do procesu tvorby možnost zasáhnout i fanoušci? Například na základě rozhovoru po koncertu?
Spousta lidí chodí, že je to pomalé a smutné, že se na to nedá tancovat. To už jsem slyšela tolikrát! Ze všech negativních věcí si snažím něco vzít, ale člověk musí vědět, do jaké míry se může nechat ovlivňovat. Je absurdní dělat všechno tak, jak se od člověka očekává. Já skládám písně tak, jak je mi to vlastní, nemůžu se přeprogramovat.
Například Calvin Harris ale taky začínal se specifickou elektronikou, až se nakonec dopracoval k tanečnímu popu. Dnes je z něj nejbohatší DJ. Takové ambice jsou samozřejmě přehnané, ale udělat rádiový hit nechcete?
Při skládání nad ničím podobným nepřemýšlím, to bych sama sobě lhala. Snažím se být upřímná, protože když pak přijde kritika, alespoň vím, že jsem věci udělala podle sebe a na sto procent. A tu výtku si tolik neberu.
Není to ale škoda? Například na Red Bull Academy byla spousta talentovaných hudebníků, vznikla řada obdivuhodných spoluprací, ale žádný z tracků nemá velký potenciál prorazit.
V Tokiu s námi byl i
Album si natočila sama a celou svou prezentaci dělá tak originálně, že nejde jasně říct, co je pop a co hit. Pop music ovlivňuje posluchače tak, aby vnímal jen určité fragmenty hudby, elektronika naopak dává člověku svobodu. A to se mi líbí.
Never Sol vystoupí 9. dubna v Café V Lese v Praze, o dva týdny později na Design Weeku ve Zlíně a v květnu se účastní výstavy Expo 2015 v italském Miláně.