Nová vyhláška o pouličním umění omezuje svobodu projevu!
Pražští zastupitelé schválili novou vyhlášku, která výrazným způsobem omezuje pouliční umění, tedy tzv. busking. Nejradikálnější zákazy se týkají hudební produkce v centru města, na kterou si měli stěžovat především občané městské části Prahy 1.
Vyhláška, která zahrnuje jak striktní zákazy konkrétních nástrojů, tak rozsáhlá omezení míst a hodin, během kterých je povoleno hrát, je však plná rozporuplností, nejasných pojmů a neurčitých formulací. Organizátoři festivalu Praha Žije Hudbou proto podali podnět k přezkoumání tohoto schváleného dokumentu na Ministerstvo vnitra s konkrétními návrhy na změnu.
Nejasnost vyhlášky dle pořadatelů festivalu znemožňuje její správné pochopení, jednotný výklad a tedy i dodržování. V některých případech dokonce omezuje také svobodu projevu a umělecké tvorby. Iniciativu podpořili také uznávaní umělci jako Vladimír Mišík či Marta Kubišová.
„Živé umění dokáže město magickým způsobem proměnit a festival Praha Žije Hudbou chce především ukázat, že kultura do ulic prostě patří. Aby však umění z ulic nevymizelo, je nutné projevit jasný nesouhlas se současnou podobou vyhlášky, “ říká Jan Gregar za organizátory festivalu Praha Žije Hudbou, jehož první ročník se bude konat v pátek 13. května 2016.
Vyhláška omezující pouliční uměleckou veřejnou produkci obsahuje množství neurčitých pojmů, nerozumných požadavků a dokonce se pohybuje až na hranici omezující základní lidská práva a svobody. Vyhláška totiž na vymezených místech zakazuje plošně jakoukoliv produkci vydávající zvuk, čímž se dostává do střetu jak se svobodou umělecké tvorby, tak i se svobodou projevu a takový zákaz je poněkud neproporcionální.
Organizátoři festivalu proto podali oficiální podnět k přezkoumání vyhlášky na Ministerstvo vnitra. „Nejasné pojmy a formulace jsou primární body, proti kterým budeme bojovat. Například pojem hlasitý nástroj je ve vyhlášce několikrát zmíněn, jeho vysvětlení je však velmi nejednoznačné a není tedy jasné, kdo bude přílišnou hlasitost posuzovat a jak,“ dodává Gregar.
S termínem hlasitý nástroj se pojí i další nesrovnalosti, a to především v momentech, kdy je vyhláška jednou zcela zakazuje o několik řádků později, však pouze nařizuje použít pro daný „hlasitý nástroj“ dusítko. Kromě toho, že si vyhláška zjevně protiřečí, je dále sporná i její pozice mezi ostatními legislativními dokumenty. Problematiku regulace hluku už totiž pokrývá jiný zákon (zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví) a vyhláška tedy potírá pouze určité konkrétní umělecké formy. To dokazuje také například fakt, že vyhláška nikterak nereguluje hudbu a hluk jdoucí z obchodů a stánků, kdežto pouliční hudebníky ano.
Zmíněný legislativní dokument také zakazuje hru na dechové nástroje, které vydávají „vysoké tóny“. „Operovat s tak nejasným termínem samo o sobě je zavádějící, nicméně ještě více nepochopitelné je, proč se takový zákaz vztahuje pouze na dechové nástroje, když vysoké tóny může vydávat v podstatě každý nástroj,“ doplňuje Jan Gregar.
Problematické je také vymezení doby a místa, kde se smí hrát. Jak stojí ve vyhlášce, v hodiny začínající sudou číslovkou se bude hrát na pravém břehu Vltavy, v hodiny začínající číslovkou lichou na břehu levém. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že každá hodina označená sudou číslovkou je zároveň v pořadí lichou hodinou, lze očekávat značné spory vyplývající z nepochopení vyhlášky jejími adresáty.
„Samozřejmě si uvědomujeme, že regulace veřejné produkce je nutná. Nicméně současná podoba vyhlášky není formulovaná ani trochu ve prospěch umění, protože omezuje zejména kvalitní performery, kterými jsou třeba i Lenka Dusilová či Dan Bárta, a dává prostor těm, kteří spíš hledají výdělek,“ dodává Jan Gregar.