Pub Animals: S klipem nám pomáhal Brumbál

Současný fenomén českého reggae a ska a majitel žánrového Anděla, kapela Pub Animals, aktuálně vypustil klip ke skladbě Elephantman. Při obsazování rolí se hoši z kapely nedívali na ulicích po krásných slečnách, ale po dědečcích. „Tak trochu jsme je na ulici balili,“ směje se zpěvák Pub Animals Pája.

Pub Animals ukázali videoklip k písni Elephantman z vaší první a oceněné desky Safar-i. Proč jste vybrali zrovna tenhle song?
Pavel Podruh, zpěv: Je to věc, kterou nám pomohli vybrat fanoušci v hlasování., ale uvnitř kapely byla taky favoritem. Myslím, že nás Elephantman hudebně charakterizuje, je v něm spousta barev a poloh. Ten sloní muž nám jednoduše přirostl k srdci.

V novém klipu si trombonista Štěpán nasadí červenou kšiltovku doslova zuby. To vážně dokáže, nebo je to trik?
Jasně, že to dokáže! Je to vyndavák a na podobný věci má talent. V tom trik nebyl. Ještě si umí navlíknout ponožky kolenem a svetr temenem, což už je teda fakt na cirkus. Pojeď s námi někdy dodávkou na koncert.

Pub Animals – Elephantman

Nevěřím. Kde, kdy a jak dlouho jste video točili? Prý vám s ním pomáhal „člověk od Harryho Pottera“. Jak jste se k němu dostali?
Ano, je pravda, že nám s klipem pomáhal Brumbál, ale snažili jsme se to ututlat. Teď ale, když je to venku, to musíme aspoň uvést na pravou míru.
Brumbál je ve skutečnosti syn slovenského bači Mirka Brumbála Valoviče, původně se jmenoval Vladimír Keacy Valovič, po své babičce, samozřejmě. Vladimír už nám dělal přebal na desku Safar-I, a tak není náhodou, že se tento bard a znalec exotických sprostých slov ocitl na natáčení našeho klipu v českobudějovickém klubu Paradox. Svět je malej, obzvlášť když jsi z Bradavic. 

Zdá se, že jste z natáčení museli odcházet ve značně podroušeném stavu. Kolik lahví alkoholu jste vyprázdnili?
To je jako mravenci v mraveništi. Hodně a spočítat to nejde. Samozřejmě v lahvích byl jen čaj!

Kde jste sehnali obsazení do rolí stařečků v pokoji?
Část jsou naši skuteční dědečkové, část jsou jejich kumpáni a další část jsme regulérně draftovali na veřejnosti. Dostali jsme pak už takovou nemoc, že místo toho, abychom na ulici koukali po holkách, tak jsme říkali věty typu: „Helem vidíš támhle toho dědu? Ten je výbornej! Jdem za ním.“ Tak trochu jsme na ulici balili dědy.

Když před rokem vyšel váš debut Safar-I, dali jste ho ke stažení na bandzone. Byl to z vaší strany reklamní tah, šlo vám o to se zviditelnit? Anebo se fanoušci mohou těšit, že desky Pub Animals budou už pokaždé stahovat zdarma?
Šlo nám hlavně o to, podělit se o nahrávku s našimi fanoušky, protože na ni čekali skoro rok.
Samozřejmě, že určité zviditelnění to přineslo, jsou to spojené nádoby. Lidi si ale dneska stejně stahují, co je napadne, takže dát desku volně ke stažení je spíš normální praxe než marketingový kalkul.

Na druhou stranu si to lidi cédéčko od nás pořád kupují na koncertech, i když to už dávno mají stáhnuté. To je pro nás hrozně důležitá zpětná vazba, já to tak se svými oblíbenými interprety taky dělám. V současné době musíme nechat dolisovat nová CD, protože všech 2000 původních je fuč, stáhnuto několikanásobně tolik. Jak to bude s novou deskou, se ještě uvidí, možná bude v tekuté formě.

Pub Animals – Mario

Hádám, že jste do prvního alba kromě času investovali i hodně financí, už proto, že se točilo ve studiu Ecsona Waldeze. Je mi jasné, že prodejem nosičů už se dávno uživit nedá, ale alespoň náklady by se vrátit měly, nebo ne?
Zvolili jsme si cestu největší kvality, jednoduše proto, že v jiných variantách nevidíme smysl. Nedávno jsem odpovídal na podobnou otázku a říkal jsem, že Pub Animals mají ve zvyku vybrat si absolutně nedosažitelný projekt a potom ho nějakým zázračným způsobem zrealizovat. To je případ CD i klipu.
Celá tahle kapela zatím jede na srdcařství členů a fandů, kteří nám časové a finanční investice vrací podporou a nadšením. Ještě, že je máme!

V rozhovorech obecně vyjadřujete názor, že česká hudba je „méně nápaditá“ než ta zahraniční. Čím to podle tebe je?
Neřekl bych méně nápaditá, hlavně se nechci stavět do pozice, že Pub Animals se to netýká. Naprosto pokorně jsem si jako Čech vědom chyb naší populární scény, do které patříme. Dám ti příklad, nedávno jsem viděl CD Xindla X přibalené v supermarketu k balíčku se čtyřmi buřty… Víš, fakt bych jednou chtěl vidět českou kapelu hrát na zahraničních rádiích a v důstojných časech na festivalech v zahraničí. K tomu je ale potřeba podpora na domácí scéně, zejména rádia v tom můžou pomoci. Jeví se mi to ale jako utopie, protože až na pár výjimek dostávají prostor spíš ty buřty.

Existuje podle tebe nějaká česká kapela nebo interpret, jehož muzika je tak řečeno „světová“?
Tak určitě, jak by řekl Jarda Jágr, který stejně jednou bude prezidentem: „Máme tu spoustu dobrých hráčů a máme tu spoustu špatných hráčů. Třeba Monkey Business mají hodně dobrých hráčů, Nightwork zrovna makají na přesilovkách, J.A.R. koupili novýho golmana, Debbi dala pár gólů na začátku sezóny, ale pak zmizela, Dan Bárta a Robert Balzar hrajou slovní hokej, Tina chrání svoje brankoviště a třeba James Cole crosscheckuje. Pub Animals usilovně trénujou, aby postoupili do ligy.“

Pub Animals – Babylon

Kdo vás u nás naopak nejvíce štve?
Pojďme to nechat bez komentáře. Někdy si to pošeptáme.

Jste všichni dost mladí, pravděpodobně ještě studujete?
V kapele zbývají poslední tři studenti. Štěpán studuje fyzioterapii na Jihočeské univerzitě a vypadá to, že se trefil do oboru, který je pro něj ideální. Už mnohokrát mi pomohl a obdivuju jeho znalosti, je to fakt zajímavý. Trumpetista Hlavy je na Vysoké škole Evropských a Regionálních studií, takže bude pravděpodobně regionální Evropan, a já se dostal na program mezinárodního managementu CEMS, inženýrské a masters studium najednou. Tento rok byl náš program vyhlášen deníkem Financial Times jako nejlepší managerský program na světě, takže se profesorům moc nelíbí, když jsem po koncertech lehce nepozorný. Spím.

V kapele je vás celkem osm. Máte ještě společné zkoušky? Dokážete se v takovém počtu domluvit na termínech, které by vyhovovaly všem?
Je nás osm, ale občas mi přijde, jako by nás bylo dvacet osm. Kapela je pro nás druhá rodina, vycházíme si maximálně vstříc a zkoušky máme dvakrát týdně – potřebujeme je, nikdy nejsme spokojení. Třicet sekund z živáku některého z našich vzorů stačí k naší motivaci na další rok dopředu.

Kolik si momentálně účtujete za koncert?
Bereme si přibližně tolik, že po dojezdu domů jsme většinou přesně na nule. Jelikož jsme nechtěli dělat kompromisy ve zvuku, vozíme s sebou i našeho velkého kamaráda a zároveň super zvukaře Káju Dřínka. To už je devět lidí. Nebudu lhát, tu cenu bychom rádi zvýšili, abychom mohli zase vymyslet něco podobného jako CD nebo klip. Ani jeden člen Pub Animals zatím nedostává za hraní peníze.

Řešíte kromě hudby také svou image? Mám na mysli hlavně vaše oblečení, každý nosí jiný styl.
Tenhle mix vznikl úplně spontánně, původně jsme chtěli hrát v podobných převlecích jako finští Lordi, ale nakonec jsme se rozhodli převléct se sami za sebe. To nekoupíš. Každý máme svůj styl, koncert je ale událost, a tak se všichni snaží podle toho vypadat. Není to hra na ženský, bereme to jako slušnost vůči lidem, kteří přišli na kulturu.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Desku máte, klip máte, turné jedete…
Ještě bych doplnil křest klipu v pražském Roxy 15. prosince a v Besedě v Českých Budějovicích 10. prosince.

Aby se neřeklo, že se flákáme, na leden 2012 chystáme nahrávání prvních dvou singlů se slavným německým producentem Guido Craveirem, který produkoval desky Petera Foxe, Seeed nebo třeba Dellého. Ti všichni mají písničky pravidelně na prvních příčkách německých žebříčků.