Revoluce v gelu
Možná už mě to ani nevytáčí, natolik jsou dnes pomíchané pojmy pravidlem a cedulku, že je génius, si může na čelo přilepit každý tajtrdlík. Když mu to někdo baští, proč vlastně ne. Jsou však stále chvíle, kdy se ale udržet snad ani nejde – to když mám pocit, že se mě někdo snaží tahat za nos tak okatě, že bych byl naprostý hlupák, kdybych mu to zbaštil.
Teď nemluvím o Oasis, ani o The Killers, to jsou kapely do hracích automatů, nad kterými není třeba se čílit – stejně jako mi vlastně nevadí třeba Franta Nedvěd a jeho úděsné slaďáky. Nehraje si na Karla Hynka Máchu, tak není co řešit. Mám teď na mysli jiné hochy, americké Green Day. Jistě, tu slavnou punkovou partu (anebo neopunkovou, to je prý přesnější). Kalifornské trio bralo žebříčky útokem, jejich alba se skvěle prodávala, punk to ale rozhodně nebyl. Nestačí totiž mydlit jednoduché, tříakordové vypalovačky a řezat do kytar jako hluchý do vrat. Nestačí ani zpívat o tom, jak je všechno nanic, jak je svět kolem zkaženej a podělanej a jak na všechny kašlu… To dokáže nalitý hornický učeň na první vycházce taky. Punk totiž dělá punkem něco jiného, tedy poctivost a absence jakéhokoli kalkulu. Ne laciné „fakování“, ale snaha jít hlouběji. Kdo ale tohle dokáže? Green Day rozhodně ne.
Buřičské texty zabalené v banálním rocku
Když Green Day před pěti lety vydali album American Idiot, všichni jásali, jaká že je to odvážná kritika Ameriky a jací že jsou hoši revolucionáři. Musel jsem se smát, z desky bylo cítit, jak je krásně uměřená a jak si kapela stále velice dobře uvědomuje, kam až může ještě zajít, aby nenarazila. Jak obezřetně balí své rádoby buřičské texty do banálního rocku, jak moc dobře ví, že přesně takovéhle neurčité, opatrné pokřikování zpoza rohu jim získá nejvíce fanoušků. K ničemu totiž nezavazuje, jako vzpoura jen se tváří a zůstává stále pouze muzikou, při které se dobře pije pivko, která ale nikoho nepřiměje, aby povstal a něco s tím špatným světem provedl. Taky mě hodně bavily zpěvákovy nagelované vlasy, přišlo mi to jako krásný symbol celé jejich hry na revoluci.
Poslechněte si starší Green Day a jejich hitovku She
Nepsal bych o Green Day, kdyby mi nepřišlo mailem připomenutí, že zanedlouho vyjde jejich další dílo, album 21st Century Breakdown (Úpadek 21. století – pozn. red.) Už ten bombastický název! Hodlají mi snad Green Day zvěstovat něco, co bych nevěděl? Jedna písnička se jmenuje Know Your Enemy a zpívá se v ní „násilí je energie / mlčení nepřítel.“ Už vidím, jak si Green Day cpou do kapes granáty, opásávají se kulometnými pásy a vyrážejí dělat revoluci. Ano, ta písnička se jmenuje Poznej svého nepřítele… a nebo snad Poznej svého pokrytce?
Autor je publicista a překladatel