Těmhle „manažerům“ to žeru
Když jsem před týdnem psal o první desce, která mě dostala, proč dnes, ve svém druhém příspěvku, nenapsat o (zatím) posledním albu, které mě nadchlo. Abych tomu iPopu dal nějaký, alespoň zdánlivý, rámec.
Je to samozřejmě zrádné. Vaše poslední oblíbená deska se nikdy nemůže vyrovnat první oblíbené desce, i kdyby byla sebelepší. Alespoň ne hned. Má sice výhodu neoposlouchanosti a čerstvosti, ale ještě jste toho s ní moc neprožili. Neváže tolik vzpomínek, tolik života. Ale to neva. Album Oracular Spectacular jsem dostal od Blanky a Radka, ségry a šváry. O MGMT jsem už trochu slyšel, ale kapelu ještě ne. Až teď. A jsou super! Nevím samozřejmě, jestli na jejich debut budu stejně nadšeně vzpomínat i po dvaceti letech, přeci jen už mi není devět, ale pro tuhle chvíli jsem velmi spokojený.
Všechna srovnání jsou lichá
S novými kapelami to je těžké. Chci objevovat takové, které jsou něčím opravdu nové, ale zároveň mám přirozenou tendenci oblíbit si něco, co mi cosi oblíbeného už trochu připomíná. Je to zrádné, ale přirozené. Při prvním poslechu této desky se mi hned vybavili například Sparks (kdo mě zná, ví, že to je velké plus), David Bowie hlavně v období Hunky Dory nebo Pink Floyd, když byli ještě pod taktovkou Syda Barretta. Aby toho nebylo málo, z této směsice občas tryská zdravá dávka disca. Uznávám, je těžké být dneska mladou popovou kapelou. Být nikomu absolutně nepodobný dnes už nelze. A kdo říká, že lze, tak lže.
Nicméně MGMT (údajně se původně jmenovali Management) umí svůj pompézní pop podat tak, že všechna srovnání vycházejí trochu liše. Jsou totiž zatraceně originální, navíc textově i hudebně dost vtipní. V refrénu hitové Electric Feel rýmují „pocity“ a „úhoře“ (feel/eel), aniž by zněli slizce. V úvodní Time To Pretend si zase linkují budoucnost: „Uděláme nějakou muziku, vyděláme nějaké prachy, za ženy si vezmem nějaké modelky…“ Po pár slokách už zpívají, že „modelky budou mít děti, my se rozvedem a najdem si další modelky…” A pak přiznávají, že „…nakonec se zadusíme vlastními zvratky“.
Poslechněte si Time To Pretend
http://www.youtube.com/watch?v=ChynfWBSNQ0
Inu, rockerská kariéra v kostce. Ale i při vší té ironii nemáte pocit, že by si z vás jen dělali srandu. Netahají vás za nos. Na to mám čuch!