Šokující odhalení! Kdykoli vám může spadnout na hlavu kus družice

ČTK, mivr

Prakticky kdykoli hrozí, že nám může spadnout na hlavu kus družice nebo jiného, člověkem vyprodukovaného "vesmírného smetí". A měli bychom si na to zvyknout, napsal pro zpravodajský server Fortune výzkumník Texaské univerzity Leon Vanstone.

Tchien-kung 1 je první čínská vesmírná stanice. Do vesmíru byla vypuštěna v roce 2011 a původně měl její život skončit kontrolovaným pádem na Zemi v roce 2013, ale její mise byla prodloužena do roku 2016.

Tehdy došlo k přerušení dálkového přenosu údajů a amatérští astronomové začali spekulovat, že Číňané ztratili nad svou stanicí kontrolu. To nakonec připustila i Čína a oznámila, že stanice by měla klesnout do zemské atmosféry v druhé polovině roku 2017.

Pokud vám to zní poněkud spekulativně, je to tím, že to skutečně spekulativní je. V čem je problém? Číňané momentálně nemají pod kontrolou objekt o hmotnosti 8,5 tuny pohybující se rychlostí více než 32 000 kilometrů v hodině, který se rozpadne na kousky a zřítí se na neznámá místa této planety.

Podobné události se už staly. Nechvalně proslulé byly radioaktivní fragmenty z ruského jaderného satelitu Kosmos 954, které v roce 1978 spadly v severní Kanadě.

O rok později velké kusy první americké vesmírné stanice Skylab pokropily australské vnitrozemí a pár větších kusů po sobě zanechalo vypálené krátery. Stejná věc se pravděpodobně stane i s Tchien-kungem 1.

„Ano, existuje možnost, že způsobí škody, například zasáhne něčí auto, budou pršet kousky kovu, které by mohly proletět něčí střechou. Ale nebudou to rozsáhlé škody,“ řekl listu The Guardian harvardský astrofyzik Jonathan McDowell.

Není samozřejmě možné s jistotou určit, jak nebezpečný pád Tchien-kungu 1 bude. V době pádu Skylabu NASA spočítala pravděpodobnost jedna ku 152, že některá část vesmírné stanice zasáhne člověka. Jak se vám ten poměr líbí?

Jedna věc je ovšem jistá. Nebezpečí zabití satelitem se bude zvyšovat úměrně tomu, čím víc jich do vesmíru posíláme.

A čím víc států bude na oběžnou dráhu umísťovat větší struktury, bude se zvyšovat i riziko, jaké představují, až se zřítí. Musíme si zvyknout na myšlenku, že na nás tyto věci budou pršet z vesmíru dolů.

Takto pragmaticky nastavené to může znít bezcitně. Ale je třeba si uvědomit, že náš každodenní život je prošpikovaný různými druhy technologických nebezpečí, které běžně přijímáme jako nezbytnou cenu za pohodlí moderního života.

Lidé denně umírají kvůli letadlům, vlakům, automobilům. Děláte si starosti, když nasedáte do auta, že někoho zabijete?

A přitom je to velmi reálná možnost. Pravděpodobnost zranění v důsledku automobilové nehody je jedna ku 135 a ročně při nich zemře asi 40 000 Američanů.

Snažíte se vždy a za všech okolností toto nebezpečí snížit? Řídíte vždycky maximálně povolenou rychlostí, anebo ji někdy trochu překročíte?

Technologický, ekonomický a politický význam vesmírných stanic a vesmírného cestování je čím dál tím evidentnější. Už nyní těžíme z výhod GPS a celosvětové komunikace.

Přijmeme někdy jako nezbytné riziko možnost, že družice mohou způsobit něčí zbytečnou smrt? Na tuto otázku musíme najít odpověď, než se běžnou součástí oběžné dráhy kolem Země stanou velké satelity.