Zašli jsme do kina na T2 Trainspotting: Stojí pokračování kultovky za vidění?

Redakce

Špatný, nudný nebo dokocne zbytečný - takovými označeními diváci častují druhý díl Trainspottingu, který jako novinka právě běží v našich kinech. Nenechala jsem se odradit a na volné pokračování legendy jsem stejně šla, nicméně s očekáváními nastavenými hodně nízko. Jak to dopadlo?

Když se vloni objevila zpráva, že po dlouhých 20 letech uvidíme pokračování Trainspottingu, filmoví fandové, včetně mě, byli nadšeni. Od filmu, který je taktéž podle předlohy Irvina Welshe, se dalo očekávat mnoho. Zdá se mi, že poslední dobou mají lidé, a to nejen v oblasti filmu, tendence vracet se k osvědčeným, srdcovým záležitostem. Buď se je snaží dělat znovu, a když ne lépe, tak třeba alespoň trochu jinak, anebo na ně navazovat. T2 je od každého něco.

Trailer lákal na aktualizovaný Rentonův monolog, který reaguje na témata, co společností hýbou dnes. Ve filmu samotném je ale nového pomálu. Několik ťuknutí v podobě Snapchatu nebo Instagramu tu působí spíš rušivě. Jde to dokonce tak daleko, že ani zápletka není nová. Pořád jsou to ty stejné peníze, ta stejná křivda, ty stejné smažky. T2 je prostě jedna velká nostalgie, ale upřímně, fakt se od toho dalo čekat víc? Já myslím, že ani ne.

V čem se druhý Trainspotting od předchůdce liší – a v čem je mnohem lepší – to je větší fokus na další z party, především na Spuda. Víc se ale dozvíme i o bouřlivákovi Bagbiem a blonďákovi Sick Boyovi. Zatímco jednička byla plná zfetovaných, surrealistických výjevů, ve dvojce už hlavní hrdinové smážu neholdují, a tak i divák dostane šanci vidět jejich povahy a pochybné charaktery zrakem nezastřeným heroinovou clonou. 

No a taky je to mnohem větší legrace. Během první půlky se budete neustále řehtat, a dokonce tu na vás ani nebafne mrtvé dítě lezoucí po stropě. Celkový dojem nicméně trochu kazí sentimentální závěr, který si tvůrci možná mohli odpustit, nebo ho alespoň pojmout trochu stylověji. Patosu se T2 vyhnout nemohla, tohle už ale bylo trochu přes čáru.

Za samostatnou zmínku stojí soundtrack, v němž se doslovná kombinace nového a starého povedla na výbornou. Kultovní průvodní song z jedničky, Iggyho Lust For Life, tu zazní v remixu od partičky Prodigy. Svěží Young Fathers či melancholická Wolf Alice vytváří příjemný kontrast k Blondie nebo Frankie Goes To Hollywood. Zaručujeme, že po návštěvě kina budete mít tyhle songy ve sluchátkách několik dalších týdnů.

Shrnuto a podtrženo, Trainspotting 2 jako samostatný film obstát nemůže, až ale někdo z mých známých uspořádá bytový mejdan s omamnými látkami a promítáním obou dílů po sobě, půjdu s radostí. Vlastně bych to zorganizovala sama, mít promítačku. Do kina jsem šla hladová po pořádné porci vzpomínek a tvůrci mi do pusy strčili vážně velkou a vrchovatou lžíci. Že to někomu nevoní, to úplně chápu, já jsem si ale pochutnala.

Hodnocení: 3 z 5 koulí

Trainspotting 2 útočí na česká kina: 6 TOP filmů o drogách, ze kterých budete v rauši

Fenomén antidepresiv: Berou lidi prášky kvůli nemoci, nebo protože je to v módě?

 

Témata:
swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit