Zažijte Temný případ na vlastní kůži: V centru Prahy je ukrytá tajemná vesnice Pomezí…

Redakce

Začalo to skoro před rokem jako klauzurní práce na DAMU a od té doby mají neustále vyprodáno. Tvůrci tak trochu jiné divadelní hry Pomezí vsadili na něco, co jste ještě neviděli. Jejich jevištěm je čtyřpatrový dům na Florenci, který pojímá celou vesnici. Je strašidelná, depresivní a pokud chcete odhalit její temný příběh, musíte vstoupit a zapojit se se vším všudy.

Bavily vás seriály Temný případ nebo Pustina? Máte rádi temné detektivky z pohraničí, kde se zlo skrývá v lesích a ve zdánlivě opuštěných blázincích? A chtěli byste do nějakého takového příběhu na vlastní kůži vstoupit? Díky divadelní hře Pomezí máte možnost.

Osobně divadlu příliš neholduji. Filmy mi byly vždy milejší, ale když mi kamarádka nabídla lístek na Pomezí, nemohla jsem odolat. Ono to totiž není klasické divadlo, do kterého přijdete, pár hodin si tam na tvrdé sedačce poctivě odsedíte a jdete zase domů. Pomezí je jeden celý svět, nacpaný do čtyřpatrového domu na Florenci. Na první pohled to vypadá jako squat, jen co ale vystoupáte do schodů, ocitnete se v tančírně pohraniční vesnice, která nese stejný název jako celá hra.

A je to opravdu hra v pravém slova smyslu. Po úvodních instrukcích se parta herců rozeběhne na všechny strany a dál už je to na vás. Ať už jste přišli s kýmkoliv, na výpravu se dle pokynů vydáváte sami a začínáte objevovat. Každé patro domu je rozčleněno na místnosti představující jednotlivé budovy ve vesnici.

Je tu krásně staromilsky vyvedený koloniál s tajným skladem na mariáš, krejčovská dílna, kadeřnictví s děsivou výzdobou, jež vede místní nemluvná podivínka, voňavá modrobílá cukrárna, kde dostanete perníček i kávu, kino, dokonce i les s posedem plný stromů, který nádherně voní po jehličí – jako byste se vážně octli někde na mýtince. Za každými dveřmi nebo průlezem zakrytým černým závěsem se skrývá další prostor, detailně vybavený všemi náležitostmi, tajemný a ideální pro temné poklesky, kterých mají obyvatelé Pomezí na hrbu víc než dost. 

Součástí Pomezí jsou samozřejmě i byty jednotlivých postav – včetně toho, který patřil Lauře Vyklické, místní dívce, co zmizela neznámo kam a každý ve vesnici s ní měl něco společného… Právě to, co se jí stalo, se celou dobu pokoušíte vypátrat. Po domě – tedy vesnici – se pohybujete volně. Sledovat můžete kteroukoliv postavu. Když se dva pohádají, je jedno, jestli se rozeběhnete za tou, která se vyřítí z místnosti, nebo zůstane s tím, kdo zůstal trucovat – v obou případech uvidíte něco, co vyprávění posune dál. A můžete se různě zapojovat. V budově jsou například tři telefony a u každého je několik čísel. Klidně na ně můžete zkusit zavolat, co se ozve, to neprozradím. K aktivitě vyzývají také sami herci. Někdy jde spíše o maličkosti, třeba k vám jen promlouvají a narušují tak stěnu mezi pomezním světem a tím skutečným, jindy vás vtáhnou a musíte hrát s nimi.

„Neviděli jste někde tenhle znak?“ ptá se mě postava jménem Agáta, která nejhorečněji pátrá po ztracené přítelkyni Lauře. Je to na papírku nakreslený trojúhelník s čárou a kolečkem uvnitř, vypadá jako symbol Relikvií smrti z Harryho Pottera. Odpovídám, že skutečně viděla. Agáta se na mě vyděšeně podívá a rozeběhne se na místo, které jsem jí popsala. A já běžím za ní a spolu se mnou další tři lidé. Jak je to dál, to říct nemůžu, ale dodám jen tolik, že přijde velký objev a pocit, že jste hledání Laury nějak pomohli, a i když je vlastně falešný, je opravdu vzrušující.

Scénář hry je detailně propracovaný. Protože nelze být na pěti místech na jednou, je jasné, že některé scénky prošvihnete, i tak ale zhruba v polovině celkem tříhodinové akce už tušíte, že na celé téhle vesnici – a zejména na jejích obyvatelích – je něco hodně divného… Jeden vydává zvířecí zvuky, druhý naopak nemluví a všichni si nakonec natáhnou strašidelné folklórní masky, které jim dovolí vypustit tu nejtemnější stránku osobnosti. I přes chaos a divočinu, ve kterou se příběh v závěru promění, se všichni diváci nakonec ve stejnou dobu sejdou na místě, kde to všechno začalo, aby byli svědky zdrcující pointy.

Pomezí stojí na třech silných pilířích a těmi jsou právě scénář, který nemá díry, detailní scéna, která vás vážně přenese do pohraničí 30. let minulého století a pomocí skrytých stop skýtá prostor pro vaše detektivní já, a vynikající herci. Nejznámějším obličejem je Kristýna Podzimková, kterou můžete znát z Ulice nebo Ohnivého kuřete, ale možná poznáte i krasavici Beátu Kaňokovou, autorku módního blogu Fashion Picanteria. V dalších rolích Kateřina Dvořáková, Adam Krátký, Anna Kratochvílová, Jindřiška Dudziaková, Pavel Kozohorský a další.

A protože obrázky v tomhle případě řeknou víc než tisíc slov, mrkněte se do galerie, jak to v Pomezí vlastně vypadá. Lístky si musíte ohlídat – termíny jsou zveřejněny vždy měsíc dopředu a během několika dní je beznadějně vyprodáno. Nekecám. Pokud je ale ulovíte, pak už stačí jen obout pevné boty (vážně, tři hodiny lítáte z místa na místo) a přenést se do Pomezí.

7 divadelních premiér v roce 2017, které si nenechte ujít 

Rozhovor s Andreou Buršovou: Neexistuje dobré divadlo bez experimentu