Od Posledního výstřelu rozhodně nečekejte vážné tváře

Jiri-Vanek

Poslední výstřel, vedlejší (byť starší) hudební projekt krnovských Bratří Orffů, se po patnácti letech existence dočkal debutového CD Rozhodně nečekejte sex. Jeho křest ve slušně zaplněném Paláci Akropolis dokázal, že na první poslech je Poslední výstřel přístupnější než rozostřený svět písní Bratří Orffů. Hravost a nadsázka jsou totiž základní prostředky, se kterými členové kapely přistupují k hudbě i textům.

Ivan Gajdoš, hlavní tvář Posledního výstřeluZatímco debutové album Posledního výstřelu je hodně akustické, místy v podstatě folkové, na koncertě pánové předvedli přitvrzený syrovější zvuk. Dvojici elektrických kytar doplňovala tahací harmonika, kterou občas nahradil syntezátor, zvuk občas zjemnila akustická kytara nebo mandolína.

S žánrovou vyhraněností si v Posledním výstřelu hlavu nelámou. Když si potřebují něco vypůjčit z libovolného stylu (ať už je to country, hiphop nebo hard rock), s nevinným úsměvem to udělají. Během písně Banán tak došlo na citaci beatlesovské Day Tripper a queenovské Under Pressure, jako cover nabídla kapela v rytmu samby zahranou píseň z dávného sovětského seriálu Krokodýl Geňa nebo lidovou Muzikanti, co děláte s upraveným textem. Netradiční pak byl i samotný i křest – místo alkoholem pokřtil CD kouřem z avizovaného kalumetu-dýmky míru Michal Ambrož z rockové legendy Hudba Praha.

Poslechněte si hitovku Kamarádi od Posledního výstřelu

Texty Posledního výstřelu stojí na přímočařejších tématech, na která není ve snivém světě Bratří Orffů místo. Dětskou (chvílemi až dětinskou) poetikou nahlížení Indiáni (s neustále se vynořující otázkou, jaké byliny si asi rudokožci cpou do dýmky míru), soužití Kena a Barbie nebo dětská fascinace sexem.

DoubravánekPoměrně ostrý začátek koncertu přešel v klidnější, folkovější část. Škoda, že v největším hitu Kamarádi byl špatně naladěný syntezátor a klávesová vyhrávka zněla v úplně jiné tónině. Závěr setu s odpíchnutou Až přijde Vinetů a s hiphopovou hříčkou Fak mi nevadí už byl ale zase správně rozjetý.

Smíšený pěvecký sbor Doubravánek, který hlavním hvězdám večera předskakoval, není typickým tělesem z rockových klubů. Jejich spojení s Posledním výstřelem ale dávalo smysl; i z vystoupení Doubravánku byla slyšet hravost a nadhled, s nimiž členové sboru zpívají úpravy písní z celého světa – od doorsovské Touch Me přes finskou Ievan Polkku, která před časem v podání finské skupiny Loituma obletěla internet, až po hiphopově pojatou koledu Good King Wenceslas. Vzácně vnímavé a kultivované publikum ocenilo v Akropoli i je.

Poslední výstřel (křest CD Rozhodně nečekejte sex) + Doubravánek
Praha, Palác Akropolis, 2. února 2010