Noc z 30. dubna na 1. května byla vždy pokládána za magickou. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice na prokletém místě (například na popravišti) slétají na čarodějnický sabat.

Tato noc byla jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých jsou ukryty poklady. Hlavním smyslem tohoto starého lidového zvyku byla pravděpodobně oslava plodnosti.

Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“.

Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody.

Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti.

V Německu se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat do Brockenu. Stejný či podobný svátek se slaví v mnoha jiných evropských zemích (Skotsko, Irsko, Wales, Švédsko, Dánsko, Finsko, Polsko, Rusko, Rumunsko, Německo, Litva). Různé země označují tento svátek různými jmény.

Káčin zápisník: Proč nikdy nepůjdu na pivo s člověkem, kterého jsem deset let neviděla

10 věcí, které byly akceptovatelné v 90. letech, ale dnes už rozhodně ne