Štítek Reklama
9. 5.2011

Gipsy: Natočili jsme desku pro český ucho

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Gipsy: Žádné škatulky, s tím je u nás konec - Autor fotografie: Foto Supraphon/Veronika Konopíková

S Radoslavem „Gipsy“ Bangou jsme se setkali v pražské restauraci Cirkus, postavené v ledabylém mexickém stylu. Ve stejně rozevlátém duchu se nese i nové „mexikánské“ album Desperado jeho kapely Gipsy.cz. Kromě desky ale Gipsy mluvil i o limitech cikánského folklóru, o změnách v přístupu ke své muzice i o tom, co snese český posluchač.

S kapelou Gipsy.cz jste nedávno vydali třetí album Desperado. Prý jste na něj vybírali z osmdesáti skladeb. Proč jste tedy čekali tři roky?
Desperado jsme původně chtěli vydat dřív. Jenže ono to není o tom, kolik máme písniček, ale co si o nich myslíme. Po Reprezentu jsme nevěděli, kam posunout zvuk; cikánská muzika má ve skutečnosti dost omezené možnosti, východoslovanská ciskánská folklórní hudba je prakticky vybraná a my jsme zjistili, že nemáme moc co nového nabídnout. Plácali jsme se v tom rok a půl, dlouho jsme vybírali a až teprve s přestupem k hudebnímu vydavatelství Supraphon začaly věci nabírat určitý směr.

Gipsy.cz - Desperado

Je zajímavé, že se zmiňuješ o vytěženosti cikánského folklóru. Zdá se mi totiž, že na Desperadu upozaďujete hip hop a hudebně se vracíte k cikánským kořenům.
To je ta krásná neznalost českého publika. Říkám krásná ve smyslu, že to projde. Desperado je totiž ve skutečnosti mnohem více evropské než cikánské, opravdových cikánských podkladů je na Desperadu v porovnání s předchozími deskami dost málo.
Dospěli jsme k závěru, že náš zvuk lze posunout jenom tímto směrem. Mohli jsme samozřejmě začít používat rumunský dialekt nebo balkánskou dechovku, ale tím bychom definitivně spadli do světa world music, což bychom si nelajsli. Už s předchozím Reprezentem jsme v Čechách tolik nezaujali, rozhodnutí tedy bylo jasné: dostat do naší hudby špinavej evropskej rock 'n' roll, aby se to dalo poslouchat i českým uchem.

Radoslav „Gipsy“ Banga (29)

Na české hudební scéně působí od třinácti let, kdy s bratrem Patrikem založili svou první hip hopovou skupinu Twins. Prosadil se ale až od roku 1997 v hip hopové formaci Syndrom Snopp, v níž zpočátku figuroval ještě DJ Smog.

Do nejširšího povědomí se zapsal až se čtyřčlennou kapelou Gipsy.cz, která míchá chytlavý cikánský folklór s hip-hopem, R´n´B a popem.  

Jejich debut Romano Hip Hop získal ocenění Anděl v kategorii Objev roku (2006) a videoklip ke stejnojmenné písni dlouho okupoval stanici MTV. Momentálně skupině vychází třetí studiová deska Desperado.

Gipsy.cz za sebou mají účinkování v soutěži Eurosong, V roce 2009 ale se skladbou Aven Romale neuspěli.

České publikum Reprezent nepřijalo, protože bylo příliš cikánské a málo evropské?
Reprezent byl úspěšný ve světě. Například v hitpárádě World Music Chart Europe, kterou sestavují rádia a DJs hrající World Music, jsme byli dlouho třetí, celkově pak jedenáctí. U nás přitom deska dost propadla. Pro český ucho byla… neposlouchatelná. Desperado bude Čech naopak poslouchat do konce a nevypne ho, což máme i vyzkoušený.
Není to přitom jen proto, že jsme ustoupili z hip hopu a z východoslovenského folklóru na ve prospěch třeba skáčka.
Desperado naznačil, že kašleme na styly, pojmenovávání, nebo škatulky, s tím je konec. Gipsy.cz je prostě dobrá, nebo špatná písnička, vyber si. Mimochodem, na albu nezazní jediné cikánské téma. Chtěli jsme, aby byla tahle deska pro český ucho snesitelná, a je jedno, jestli jsi cikán, nebo bílej.

Neznamená to ale, že se ve svých textech nevěnuješ společenským problémům. Už úvodní písnička Desperado je přeci metaforou korupce a nespravedlnosti.
Tohle jsem ale dělal vždycky. Takové texty píšu od patnácti. Ne že bych už jiný neuměl, ale mám prostě rád texty se vzkazem. Desperado mělo společenský vzkaz, který se bohužel nechtěně trefil do současné politické situace. Jedinej skutečnej desperado je u nás daňový poplatník; každý, kdo platí daně a chová se slušně, je dneska hrdina.

O Desperadu jsi řekl, že to je poprvé, kdy jsi jako producent dostal absolutní svobodu. Jak se tahle svoboda v hudbě projevila?
V kapele je spousta protichůdných zájmů. Jeden to chce jazzově, druhý zase rumunsky. Na druhém albu jsme nad sebou měli dokonce hned sedm producentů a ve studiu se podoba skladeb každé dva dny měnila, což mi skutečně lezlo na nervy. Teď jsem bouchl do stolu a řekl jsem, že je třeba jednoho člověka, který ví, jak má deska znít. Kdo jiný by to měl být než já? Pohlídal jsem si tedy aranže a založil celou hudbu na tom, co už dříve fungovalo, tedy na energii a show, o čemž jsem přesvědčil i kluky z kapely. Celá deska je vlastně dost koncertní.

Vidíš na albu vedle písničky Desperado další hit? Třeba taneční More Lets Go?
Nejraději bych byl, kdyby se prosadila písnička Mlíko a med. Podle mě je to nejsilnější pecka vůbec, má náladu, energii. Ale co si budeme povídat, v mainstreamu bude fungovat Desperado.

Gipsy.cz - Mlíko a med

Říkal jsi, že pole cikánské hudby je pro vás poněkud vytěžené. Vidíš kolem sebe nějakého talentovaného romského hudebníka, který nevychází jen z tradiční romské hudby? Má v České republice romský hudebník budoucnost?
Každý nápad je zajímavý pouze jednou, pak už se z něj stane nezajímavá kopie. V Čechách, kde je 70 procent obyvatel xenofóbní, nemá romská hudba absolutně šanci. Na Slovensku a v Maďarsku, kde má cikánská hudba dlouholetou tradici, možná ano, ale v české kultuře cikánský folklór nikdy mezi většinu nepronikl.

Kapela Gipsy.czI když Gipsy.cz nehrají čistě romskou muziku, cikánský folklór jen přeci alespoň části Čechům zpřístupnili.
Dám ti jednoduchý příklad, skupinu Gulo Čar. Výborná funky cikánská kapela, o které můžu říct jen samé superlativy. Ve finále mají jedinou chybu. Proč se nemohli prosadit?

Protože hrají moc cikánsky?
Jasně. Zpívají cikánsky, a na to není české ucho zvědavý. Vím, že to zní strašně, ale člověk musí být pragmatik. Spousta lidí pro nás má uznání, řeknou jó, Gipsy.cz jsou v pohodě, ale jsou to cikáni. Je to paradox. Nám do klubu nepřijde bílej, protože si myslí, že tam přijde černej, černej nám nepřijde proto, že si myslí, že tam bude bílej. Je to trapný, ale tak to tady chodí. A je to uzavřenej kruh.

Když jste ale Gipsy.cz zakládali, nemysleli jste si alespoň v koutku duše, že pohled českého člověka na Romy změníte?
Mysleli, ale byla to chyba. Kdybych se měl vrátit v čase, nikdy bych se neangažoval v politice (Gipsy se mimo jiné objevil v kampani Vyměňte politiky a byl také ambasadorem kampaně EU Evropského roku rovných příležitostí). Můj nápad to, mimochodem, nebyl a já do toho spadl tak trochu nuceně.
Možná, že se nám to vrátí za dvacet let, kdy se bude na Gipsy.cz vzpomínat jako na muzikanty, kteří se první přihlásili k tomu, co jsou, a kteří se postavili většinové společnosti. Ale z hlediska hudebníka to byla chyba, skoro sebevražda. Zapadli jsme tím mezi takzvané aktivisty a zavřeli si spoustu dveří, které už bohužel nikdy neotevřeme.
Průměrného Čecha a jeho názory na cikány nezměníš. Stejně tak nepřesvědčím cikána z Chomutova, že okrádá nejen ostatní, ale i sebe. Cikán tu musí mlčet, chovat se slušně a hlavně makat. A my chceme dělat především dobrou hudbu.

Teď jste vydali s kapelou desku. Co ale plánuješ jako Radek Banga?
Gipsy.cz je pro mě priorita, ale dělám i jiné věci. Vystupuju s dětským souborem Kašpárek v rohlíku, minulý rok jsem si natočil sólové album Autentik. Tady s Christosem (přichází i druhý člen znovuzaložené hip hopové formace) jsme po šesti letech oprášili Syndrom Snopp. Řekli jsme si, že začneme tam, kde to skončilo, a je nám fuk, jestli na nás do klubu dorazí dvacet lidí. Zahrajeme si a pojedeme šťastní domů.
Už jsme o tom mluvili, že u Gipsy.cz už nemá hip hop skoro co dělat. Takže Syndrom Snopp tu bude pro hiphopovou scénu, Gipsy.cz, řekněme, pro poprockovou, Kašpárek v rohlíku pro děti. Proč ne? Jsem hyperaktivní člověk. Dneska jsem třeba jel metrem a mám v telefonu napsané čtyři texty. Konečně se taky ukáže, že nějaký cikán pracuje (směje se).

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama