Štítek Reklama
24. 3.2012

Oto Klempíř se na Špičce utrhl ze řetězu

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Otoí Klempíř - Autor fotografie: Foto EMI/J. Urban

Člen funky kapely J.A.R. Oto Klempíř vydává svou první sólovou desku, kterou bůhví proč nazval Špička. S hudbou si nechal pomoct od slovenského multiinstrumentalisty, producenta a skladatele Oskara Rózsy, což byl bezesporu dobrý tah. Nic to ale nemění na tom, že na Špičce se to hemží skladbami, kterým jde spíš než o smysl o efekt.

Každý text Oty Klempíře Oskar Rózsa doprovodil přesně pasujícím podkladem. Právě kombinace slov a muziky na první poslech zaujme; nejde totiž o žádný mainstreamový popík ani prvoplánový teenagerský rap, ale - s nadsázkou - o intelektuálskou změť pocitů asociálního génia.

Láska na první pohled ale bohužel rychle vyprchá a celé druhé rande se Špičkou už rozpačitě přemýšlíte, zda jí dát ještě jednu šanci, anebo s přáním všeho dobrého zamáváte na rozloučenou.

O čem ten člověk vlastně zpívá?
Album může dobře fungovat jako podkres k nějaké domácí činnosti, na plnohodnotné soustředění je ale dost těžké.

Kromě toho, že je Ota Klempíř fakt sympaťák, je také mimořádně bystrý člověk, což je znát už z jeho textů pro J.A.R. Je ale téměř jisté, že výtvory typu Špička by mu v Jarech neprošly. A tak jakoby se sám pro sebe utrhl ze řetězu a cestou po svobodě náhodně posbíral vzájemně spolu nesouvisející slova a bez ladu a skladu z nich poskládal naprosto absurdní dílo.

YouRadio: Poslechnětě si Otu Klempíře

Více než o smysl jde ale o libozvučnost, jíž je nahrávka zručně prošitá. Pomineme-li jakési intro v podobě DaDa (skladbičku, která by měla mít své místo spíše jako nenápadný lem na závěr desky, anebo ještě lépe - měla by být úplně vypárána; nahrávky typu Brenda pije brandy patří přeci jen spíš do třetí ligy), už druhý track Stopy je eufonicky naprosto výjimečný:„…stopy vedou vodou a málem výhodou vlohou kávou banálem klopotem lopat kdosi dopad zmatenej zmatek bum propad…“. Nemá význam zabývat se tím, co to znamená a jak to spolu souvisí. Tady jde o to, jestli na Klempířovu hru se zvukomalebností skočíte, anebo ne.

Těžko říci, jakými tématy se Klempíř zabývá. Jediné, co je poměrně výmluvné a pochopitelné, jsou politicky laděné písně PoločasyKámen. V nich si autor roztrpčeně vzdychá nad současnou situací v naší zemi a obratně dokáže zařídit, že při jejich poslechu tuhne úsměv na rtech.

Kromě textů je na pozornost náročná i hudební složka. Minimalistickými beaty se Rózsa strefuje do každého Klempířova slova, jenomže jak deska běží, je čím dál těžší odlišit první skladbu od druhé. Z celku jednoznačně vyvstávají temné Poločasy a disharmonické pasáže My Life. Dobře pracuje také dechová sekce v písničce Oto Klempíř - ŠpičkaNefersobek.

Přesto ale platí, že z téhle desky mít špičku (ani tu čokoládovou) pravděpodobně nebudete. Leda že byste přistoupili na Klempířovu hru, jejíž pravidla zná ale zřejmě jen on sám.

Klempíř & Rózsa - Špička
Vydavatelství:
 EMI
Celkový čas: 34:45
Seznam skladeb: DaDa, Stopy, Dej si lok, Nefersobek, Poločasy, Kámen, My Life, Ján, Ze mě

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama