Prometheus aneb Brožurka filosofie v kostce

Stefan-Titka

Film Prometheus, který se hlásí k odkazu slavné série o vetřelcích, provázela několik měsíců velká očekávní. Na režisérskou stoličku se totiž znovu posadil Ridley Scott, jenž v roce 1979 čtyřdílnou ságu o vesmírných zabijácích odstartoval. Zatímco první Vetřelec je a bude považován za klasiku žánru, Prometheus podobný zásah do historie nejspíš neudělá.

Prometheus režiséra Ridleyho Scotta je přesně ten typ filmu, kterému obrovský hype kolem uškodil; je to stejné, jako když vám někdo slíbí velkou misku pravé italské zmrzliny, místo které nakonec dostanete jen nanuka. Možná docela ujde, ale italská zmzlina to není.

Od začátku bylo jasné, že Prometheus výšin geniálního prvního dílu Vetřelce nedosáhne, otázkou tedy spíš zůstávalo, jestli ohromný tlak ustojí se ctí a podaří se mu zařadit do vetřelčí mytologie.

Posádka lodi Prometheus ve filmu směřuje k planetě, o níž se podle znamení nalezených na Zemi domnívá, že je místem Stvořitelů – bytostí, které stvořily nás i všechen život. Pro každého znamená cesta něco jiného, například mladá archeoložka Elisabeth (Noomi Rapace) ji vnímá jako cestu svým způsobem spirituální, za poznáním smyslu života. Postupně se ale ukazuje, že Stvořitelé jsou trochu jiní, než všichni čekali.

Nemůžeme scenáristům upřít, že by se báli vytáhnout velké karty. Prometheus je myšlenkově poměrně ambiciózní, někde na hraně mezi filozofováním (ve stylu Solaris nebo 2001: Vesmírné odysey) a akčním spektáklem.

Filozofování nad prapůvodem lidstva je samozřejmě hodně zjednodušené, horší je ale fakt, že film klade více otázek, než nabízí odpovědí. Proč tomu tak je zjistíte, když se podíváte na jméno druhého scenáristy Damona Lindelofa, jenž je podepsaný mimo jiné pod seriálem Ztraceni. Seriál je podobnými nedořečenostmi vyhlášený a na výsledku Promethea je to hodně znát.

Tedy ne, nemáme tu co do činění s druhou Vesmírnou odyseou, ale spíš s brožurkou Nejpalčivější otázky filosofie v kostce. Zmíněná nedořečenost ale ve výsledku nevadí tolik jako povrchně načrtnuté postavy, o které tím pádem skoro nelze jevit zájem, natož se o ně bát (i když se herci v čele s Noomi Rapace či Charlize Theron snaží, seč mohou). Velkým paradoxem tak zůstává, že nejlépe z filmu vychází postava androida Davida v podání vynikajícího Michaela Fassbendera; je všechno jen ne lidská.

Prometheus je i přes všechna zapírání de facto prequelem k prvnímu Vetřelci. Dozvíte se například, co znamenají ony podivné skulptury, které posádka objevuje na cizí planetě těsně před napadením prvního člena. Stanete se taky svědky geneze prvního vetřelce, která alespoň částečně osvětlí původ jejich druhu. Scéna s vetřelcem jako takovým je tu ale jen jedna, v tomto směru tedy snižte očekávání na minimum.

Za pochvalu však rozhodně stojí vizuální stránka filmu, vypiplaná do posledního detailu. Svět, který Ridley Scott předkládá, je opravdu pastva pro oči, od designu lodi a planety až po kostýmy či rekvizity. Je v tom přesně ten typu umělosti, do které bez problému zapadnete a nechcete z ní ven.

Dojem z Promethea je tedy přinejmenším rozpačitý. Snímek má atmosféru, několik hodně napínavých scén s odkazy k Vetřelci, na druhou stranu ale bojuje se svými vlastními motivy, které nedokáže náležitě vytěžit a dovést k jasnějšímu konci.

Jako by to na konci filmu autorům došlo a rozhodli se těžkého břímě zbavit tím, že rezignují na rozehrané myšlenky. Posledních třicet minut tak máte pocit, že nesledujete prequel k jednomu z nejzásadnějších sci-fi hororů všech dob, ale tuctovou hororovou vyvražďovačku, spíchnutou horkou jehlou.

A velké otázky o smyslu života? Zůstanou viset ve vzduchu bez odpovědí. Zřejmě čekají na další díl.

Prometheus
Sci-fi, akční, hororr
USA, 124 minut
Režie: Ridley Scott
Hrají: Noomu Rapace, Guy Pearce, Michael Fassbender, Charlize Theron, Idris Elba, Sean Harris a další
Premiéra v ČR: 7. 6. 2012