Štítek Reklama
27. 2.2015

Sex, mystika, módní trendy. Seznamte se s hvězdami festivalu Electronic Beats

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Adi Ulmasky. Fashion hvězda z Izraele je i dobrá hudebnice - Autor fotografie: Facebook zpěvačky

Měsíc dopředu je pražská verze festivalu Electronic Beats vyprodaná - a to 13. března v Divadle Archa nezazpívá jako před dvěma lety Lana Del Rey. Letos se ukáží kapely Warpaint, Von Spar, sestry Ibeyi a rapperka Adi Ulmansky. Co jsou zač? Počtěte si v našich profilech. A nezapomeňte na soutěž o volné vstupy, na Kouli běží do neděle.

Warpaint/foto Facebook kapelyWarpaint: Hraní jako orgasmus

Jejich koncerty a šamanské rituály dělí pouze tenká hranice. Se zavřenýma očima cítí účinek každého kytarového odstínu, hlasové hladiny a klávesového dozvuku, zatímco síla tohodle neverbálního spojení je jako extáze. „Pokud během hraní do hudby skutečně spadnete, je to jako s milencem. Existují kytaristi, kteří hrají tak, jako by zrovna prožívali extázi srovnatelnou s tou sexuální. Hraní je ta samá forma extáze jako orgasmus,“ prozradila časopisu Guide kytaristka Warpaint Theresa Waymanová.

Přesně takové je i aktuální eponymní album losangeleské kapely, které bude poutat sluchy i na Electronic Beats. Což nepřekvapuje - jeho základy nesou materiál, který vzešel z pouhého jamování a improvizace na pódiu. Ten ženské kvarteto rozvinulo na zvukových zkouškách a připravilo pro nahrávání ve studiu situovaném v pouštní oáze v kalifornském městě Joshua Tree. Všechny doposud známé hračky skupiny, jak zpěvačka Emily Kokalová nazvala hudební nástroje, obohatily nově četné akustické kytary a perkuse. Tedy jistý krok pro zachování mystického, ba čarodějného zvuku, médii přiřčené značky kapely.

Electronic Beats 2015: Není to slabý line-up

Je to slabé, komentovali mnozí line-up letošního festivalu Electronic Beats s pořadovým číslem 10. Možná si ale fanoušci populárních večerů pouze zvykli na vysoký standard. Když po ročnících s The Prodigy nebo Lanou Del Rey v exkluzivním prostředí Archy přijedou „pouze“ Warpaint.... o to více však může překvapit příjemná atmosféra akce. K dobru je jí třeba přičíst i fakt, že jejich podzimní (zrušený) koncert by na vstupném vyšel dráž, navíc si v Arše můžete poslechnout loňský objev Ibeyi nebo si za rozumnou cenu sestavit vlastní mini synťáček (zpráva).

Další problém, který dost možná ovlivnil letošní výběr, je bohatá dramaturgie pražských klubů. V Bratislavě vystupující Archive k nám přijedou týden po pražské části, Son LuxYoung Fathers byli v Praze loni. Varšavský tahák Metronomy už má u nás rovněž domluvený koncert.  Je škoda, že se nepodařilo přilákat hypeovanější jména jako Panda Bear nebo Josef Salvat, kteří v březnu pendlují Evropou, za akcí ale stojí tolik faktorů, že o variantách můžeme pouze spekulovat. I tak si ale myslíme, že letos to podprůměrné nebude. A kdo ví, co se na nás chystá příště.  (ob)          

Vláčné kytarové rozmluvy, do nichž se přirozeně zaplétá éterický vokál Kokalové, možná vyvolají dojem, že stejně zatěžkané budou i texty. Omyl - například píseň Love Is To Die se textově pevně drží stručnosti svého názvu: je o prostém životě, který nejvýstižněji vyjadřuje láska k tanci. Tento zhudebněný sex-appeal přitáhl i módní dům Calvin Klein -  jeho fragment použil pro svou reklamu. Skladba Biggy se zase inspirovala promluvami a zpěvy z více než 300 odehraných show.

SOUTĚŽ O LÍSTKY NA ELECTRONIC BEATS

Warpaint od vzniku v roce 2004 natočily tři studiové materiály. Debutové EP Exquisite Corpse (2008) si vydaly na vlastní pěst, nicméně nejen jméno kytaristy Red Hot Chili Peppers Johna Fruscianta, tehdejšího partnera zpěvačky, vystřelilo nahrávku do klína Manimal Records coby odrazového můstku do věhlasného labelu Rough Trade. Úvodní plnohodnotný počin The Fool (2010) po vzruchu v redakci NME zase děvčatům otevřel brány nejprestižnějších světových festivalů, v čele s Glastonbury, Leading and Reeds nebo Coachellou.

Ibeyi/foto Facebook dvojiceIbeyi: Bohové uvnitř alternativního R&B

Ibeyi znamená jazyce nigerijského etnického národa Jorubů dvojčata. A jako by už jenom očividná zevní odlišnost obou dívek napovídala pnutí protipólů jak charakterových, tak těch hudebních.

Sestry Lisa-Kaindé and Naomi Diazovy kolem sebe shromažďují řadu disharmonií až zdánlivých rozporů. Příčinu lze hledat již na Kubě roku 1995, kde se dvojvaječná dvojčata narodila. Od rodičů získala nesourodou genetickou informaci - od věhlasného perkusionisty a bývalého člena Buena Vista Social Club Angy Díaze kubánský temperament a od francouzsko-venezuelské matky, zpěvačky a současné manažerky Mayi Dagnino eleganci.

V případě shodně narozených hudebnic je hranice mezi jingem a jangem tučná: spolupráce mezi impulzivní party girl Naomi favorizující hip-hop, elektroniku a dancehall a posluchačkou jazzu a starého soulu, klavíristkou Lisou-Kaindé fascinuje. O to víc, když jejich uvolněné koncerty viditelně řídí vzájemná empatie a intuice. Není divu, že jen při tvorbě a prezentaci hudby na sebe přestanou křičet.

Kultury špinavého hip-hopu, potažmo R&B a elegantního soulu se na debutu Ibeyi slučují ve svérázný dokument života dvou mladých žen, silně fixovaných na odkaz zmiňovaného kmene Joruba. Album otevírá modlitba k Elegguovi, bohovi křižovatek a cest, v domorodém jazyce. V písni Rivers zase vzdávají hold pánu řek a plodnosti Oshunovi, zatímco Lisa-Kaindé do R&B rytmu zpívá: „Odnes mé staré listí, dovol pokřtít mou duši tvými vodami, umoř mé bolesti a neduhy a nech řeku je odnést a utopit“.

Právě silné texty spojující lidskou zkušenost s duchovními aspekty, úsporně ozvučené pouze hip-hopovým či R&B beatem a pianem, posouvají současnou elektroniku do neprobádaných rovin. Co je ale nejdůležitější, že dvacetileté slečny již na debutu čerpají především z vlastní minulosti, nikoliv mechanicky ze svých vzorů, Jamese BlakeaKinga Krula nebo Franka Oceana.

Adi Ulmansky/foto Facebook zpěvačkyAdi Ulmansky: módní ikona z Izraele

Spatříte-li a uslyšíte-li Adi Ulmansky a přečtete-li jakýkoliv její rozhovor, lehce nabydete dojmu, že není skutečná. Její excentrická vizáž, namíchaná vždy minimálně z celého spektra barev, vyvolává dojem, jako kdyby vyskočila z komiksu. Bublající směs elektroniky, hip-hopu a trapu jen díky etnickým zvukům usvědčují zpěvačku z izraelského, tedy nikoliv mimozemského původu. Koneckonců sama přiznává, že její umělecká identita vzešla z multikulturních odkazů:

„Miluju kombinace jak v hudbě, tak vzhledu. Člověk by měl věřit ve vášeň, proto ve stylingu těžím z fascinující módy a inspirujících kultur, ať už je to japonské anime nebo grunge, devadesátková móda nebo styl ulice,“ prozradila pro módní značku Topshop.

Je to právě její nezařaditelnost, díky které se o ni zajímají i posluchači mimo Izrael. Od počátku hudební kariéry v roce 2007 se stihla uvelebit v periodicích jako The Guardian, The Independent nebo Vice i na populárních izraelských televizních stanicích Music 24 a lokální odnože MTV. Nezahálely ani blogy módních značek Topshop a ASOS stejně jako mezinárodní festivaly v čele s Glastonbury. K prosazení se na izraelské scéně a následně i té světové pomohl zpěvačce producent a DJ Borgore - společný track Someone Else's si do nynějška na YouTube pustilo přes 1,5 milionů lidí. Pražany Ulmansky znovu poškádlí svým EP Hurricane Girl z roku 2013, jehož jedovatě elektronickým zvukem opojila United Islands 2013.

 

Von Spar/foto intro.de

Von Spar: německý krautrock ještě nezemřel

„Riskující bonviváni, talentovaní muzikanti, radikální chlapíci - Von Spar jsou mnohým, ale nad tím vším jsou jednou z nejúžasnějších kapel z říše, kterou britský hudební tisk jednoho dne pokřtil jako krautrock,“ představuje ve zkratce německou skupinu Von Spar label Italic. Loňské album Streetlife se ale z této škatulky vyvléká - levituje v prostoru mezi piano popem a soft rockem, KraftwekDigitalism.

Při poslechu čtvrtého studiového alba posluchač zažije pocit bezedné volnosti, jako když se položí na hladinu vody. Ale pozor - čtveřice Sebastian Blume, Jan Philipp Janzen, Christopher Marquez a Phillip Tielsch se při tvorbě tohoto počinu distancovala od eskapistické vize. To jen Streetlife mapuje život v ulicích, který pánové hltají plnými doušky. Stejně jako má album silné duševní zázemí, zprostředkovává práci profesionálních hostů - čtyřem skladbám dodal vokální part kanadský zpěvák Chris Cummings, zbylým hudebnice AdaScout Niblett, která spolupracovala třeba s producentským esem Stevem Albinim.

Chválou na kolektiv, jenž se upevnil roku 2003, nešetří významná německá média v čele s Musik Express: „V prvních pěti minutách to zní, jako kdyby spustili tlačítko doby, v níž došlo ke znovuobjevení diska v glamour popu,“ míní redaktor Frank Sawatzki ve čtyřhvězdičkové recenzi na Streetlife. Na Electronic Beats vnesou Von Spar mezi tepající ženská vystoupení nadhled.

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama