Štítek Reklama
11. 12.2010

Take That, hoši, kterým stárnutí sluší nejvíc

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Take That model 2010 - Autor fotografie: Foto Universal Music

Kdyby nechtěli, nic už by dohromady natočit nemuseli. Z dokumentu BBC z roku 2005 bylo už tehdy patrné, že členům kapely Take That na rozličných sólových dráhách nic nechybí, i odpadlík Robbie Williams si šel po své - v posledních letech pracovně i osobně veleúspěšné - cestě. Chuť srovnat staré křivdy a navázat na to dobré z poloviny 90. let ale, zdá se, dostali muzikanti právě včas. Vydali radostnou, barevnou a zábavnou desku Progress.

První společná deska Take ThatRobbiem Williamsem po patnácti letech je s trochou nadsázky jako žena, která umí strárnout: decentně šik, nápaditá a svěží. Trochu patetická, ale rozhodně ne dětinská. Barevná, ale ne křiklavá. Pořád zábavná, ale žádný diblík.

Plážová energie dospělých mužů
Z alba Progress, na kterém kapela pracovala poslední rok, čiší radost. Jako kdyby si čtyřicátníci Robbie, Mark a spol. vyrazili na pláž zapinkat volejbal a mezi koktejlem a tempy v moři dali dohromady jedenáct tracků, ovlivněných tím nejlepším ze současného elektropopu, písničkářství a vlastních životů. Obrovskou práci na desce odvedl producent Stuart Price. Že je stadionový zvuk výsadou kapel typu U2 nebo Muse? Ale kdeže.

Pilotní Williamsem zpívaná singl The Flood, ilustrovaný tak akorát sentimentálními scénami ve stylu jeden za všechni, všichni za jednoho a možná ještě víc, zní ve výsledku hutněji než Alexandrovci. Druhá SOS (poslechněte si) by mohla být z fleku hymnou všech spinningových tělocvičen; kombinace disko hlasu Marka Owena a energie The Killers funguje jako skvělá dobíječka. Happy Now s tím nejpopovějším refrénem jako kdyby prošla mlýnkem The Scissor Sisters, zprvu nenápadná Kidz dvojice Owen - Williams má zase něco z rošťáckofloutkovské History Song kapely The Good, The Bad & the Queen (poslechněte si), stejně jako z Pet Shop Boys.    

Take That a The Flood


Jistě, i noví Take That nezapřou ty nejpopovější kořeny, třeba balada Eight Letters Garyho Barlowa silně připomíná dobu svalnatých kluků z klipu Back For Good (podívejte se). Dnes, po patnácti letech, má ale daleko větší nadhled a šmrnc. To samé platí o owenovské What Do You Want From Me? se stadiónovým nájezdem k refrénu. Jasný hit, doufejme, že i pecka playlistu chystaného turné pro rok 2011. Podobný potenciál má i Affirmation (poslechněte si), kterou na desce zpívá Howard Donald. Ten má z celé pětky nejméně popový a také nejméně jistý hlas, ale ke klavírem orámované vypalovačce je to dobrý kontrast.


Robbie Williams po nedávné svatbě s partnerkou Aydou Fields prohlásil, že kdyby se s Take That nedomluvil na nahrávání desky, které mu nakonec udělalo obrovskou radost, asi by s popem na nějaký čas seknul a věnoval se něčemu jinému. Cítí se prý po hudební stránce vyčerpaný. Jestli se cestou pro to nejlepší opravdu musí často narazit na úplné dno, je v kontextu Take That dobře, že se věci staly tak, jak se staly. Desky znovuobnovených Take That The Circus z roku 2008 i o dva roky starší Beautiful Progress World, ještě bez Williamse, sice vůbec nebyly průšvih.
Těm, kteří s Take That vyrůstali, ovšem na novince Progress udělá radost nejen kompletní sestava, ale hlavně fakt, že název Progress neboli Pokrok není jen obyčejných eight letters, tedy osm písmen. Je to prostě pořád lepší. Daleko lepší. Skvělé.

Take That - Progress
Vydavatelství: Universal Music
Celkový čas: 45:16
Tracklist: The Flood, SOS, Wait, Kidz, Pretty Things, Happy Now, Underground Machine, What DouYou Want From Me?, Affirmation, Eight Letters, Flowerbed


Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama