Štítek Reklama
17. 7.2014

Talent jménem Elis: Ukulele? Nosím ho všude s sebou!

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Elis - Autor fotografie: Archiv Coca-Coly

Je jí devatenáct, ale písničky si píše i aranžuje sama. Hraje na ukulele, za sebou má turné s Marií Rottrovou, úspěšné přijímačky na konzervatoř a před sebou účast v první velké reklamní kampani. Řeč je o sympatické copaté zpěvačce Elišce Mrázové alias Elis, jejíž hlas (i ukulele) budete znát z chaplinovského klipu Shubidu. „V nejbližší době bych chtěla nahrát na ukulele Look At Me Now od rappera Chrise Browna,“ usmívá se.

Prozatím největší hit, písničku Shubidu, jsi, Eliško, prý napsala během písemky z fyziky. Test jsi odevzdala prázdný, ale měla jsi text. Jak to s tou fyzikou tehdy vlastně dopadlo?
Protože jsem opravdu odevzdala prázdný papír, z písemky jsem dostala za pět. Pak jsem si to ale opravila, takže to vnímám jako happy end.

Když jsme u fyziky, co tě ve škole bavilo hodně a co naopak vůbec?
Chodila jsem na jazykové gymnázium, takže nejvíce mě bavily jazyky, dějepis a společenské vědy. Podle probírané látky jsem měla světlé chvíle i ve fyzice nebo chemii.

Elis (Eliška Mrázová) je devatenáctiletá hudebnice z Ostravy. Loni vydala první desku Shubidu, na kterou si všechny skladby napsala sama. 

Letos v létě ji s kapelou, v níž na bicí hraje její bratr Dalibor, můžete slyšet 19. července v Dolní Lomné nebo 2. srpna v Jiříkově u Rumburka. Více informací najdete na jejím webu.

Dva měsíce teď bude Elis tváří nového projektu Coca-Coly Řekni to písní, který je zaměřený na hudbu a emoce; na etiketách bude místo loga Coca-Coly kousek textu českého, slovenského či zahraničního hitu, který bude možné pomocí QR kódu přehrát a sdílet na sociálních sítích.

Na základě textů, které fanoušci pošlou přes stránku reknitopisni.cz , bude také Elis každý den skládat jednu krátkou písničku.

Pokud se nepletu, pocházíš spíš z filmařské než hudební rodiny, maminka je animátorka, tatínek režisér. K filmu tě to jako dospívající holku netáhlo?
Radši říkám, že jsem z umělecké rodiny, protože rodiče také hrají na nástroje a věnují se různým věcem. Mamka se mnou a bráškou zůstala doma, malovala a dělala různé projekty. Když se taťka vrátil domů, často blbli, muzicírovali, takže dětství jsem měla opravdu krásné. Ale je fakt, že díky rodičům se ze mě stal filmový nadšenec; nedávno jsem se vrátila z Karlových Varů, kde jsem vystupovala a ještě si užívala skvělé filmy. Do budoucna se určitě ničemu nebráním, kdo ví, jestli se mi film s hudbou nakonec nepropojí.

V klipu k písničce Shubidu je vidět tvá náklonnost k Charlie Chaplinovi a černobílé grotesce, sama si ve videu docela pěkně hraješ. Předpokládám, že příprava klipů a účinkování v nich pro tebe problém není.
Miluji Charlieho Chaplina a jeho filmy. Měla jsem tu čest se seznámit s jeho synem Eugenem, se kterým jsem zůstala v kontaktu a občas si napíšeme. Vymýšlení klipů mě moc baví, srdeční záležitost je video k písničce Poslední psaní, jenž režíroval portugalský režisér Antonio Nobre. Je to příběh dívky, která píše své mamince z koncentračního tábora, a točili jsme ho snad v minus patnácti stupních. 

Písnička Shubidu je žánrově elekroswing, v Česku hodně populární. Máš sama ráda kapely typu Parov Stelar?
Když píšu, nad žánrem moc nepřemýšlím. To z ní pak udělá až aranže. Parov Stelar dělá skvělou hudbu, ale osobně ho neposlouchám ani nechodím na jeho koncerty. Se Shubidu jsem se inspirovala hodně ve starých swingových skladbách. Nové písničky jsou často odrazem těch starých, jen přidám nový obličej.

Je pravda, že zbytek alba elektroswingový není, jsou na něm i čistě popové písničky. Zařadila jsi na něj i duet s Martinem Chodúrem a Markétou Konvičkovou. Proč zrovna s nimi? Jste kamarádi?
Na Shubidu mám deset autorských skladeb, každá je v jiném stylu - reggae, samba, funky, swing nebo burlesque. Je to dané tím, že se stále ještě hledám, poslouchám pořád jinou hudbu a to se při skládání projevuje.
Markétou Konvičkovou se už dva roky přátelím, je to talentovaná holka a písničku jsem ji složila jako dárek k osmnáctým narozeninám. Zato duet s Martinem Chodúrem byl čistě můj impulz. Chtěla jsem si s ním moc zazpívat, jelikož obdivuji jeho hlas ála Tom Jones. Zavolala jsem mu, že jsem pro nás složila písničku, pak mu ji poslala a vznikl z toho Unfaithful Man.

Poslechněte si Elis v Youradiu

S Markétou zpíváš písničku o klukovi, který chodil se dvěma holkami najednou. Máš snad takovou zkušenost?
Já ne, ale můj kamarád ano. Jednou ho do baru přišly překvapit dvě takové přítelkyně najednou, což pro něj nebylo úplně příjemné. Hledala jsem téma pro dvě holky, a když mi to kamarád vyprávěl, bylo jasno.

Jedna písnička je inspirovaná i tvou láskou k ukulele. Jak jsi na tenhle nástroj přišla?
K ukulele jsem se dostala před rokem, když jsem viděla video, ve kterém udělali z písničky díky ukulele reggae. Tak mě to nadchlo, že jsem si ho na druhý den koupila a začala se učit. Jelikož je tak krásně malé, snadno přenosné a já ho nosím snad všude. Hodně mě baví a snažím si ho opravdu zažít.

Na YouTube existuje spousta „ukulele“ verzí nejrůznějších hitů. Baví tě je sledovat? Nahráváš si taky nějaké svoje verze?
Vůbec. Někdy se ke mně nějaké video dostane, ale nevyhledávám je. Spíš si hraju a vymýšlím sama. Teď jsem nedávno nahrávala v rádiu na Slovensku akustické ukulele verze dvou písniček a dost se mi to líbilo. V nejbližší době bych chtěla nahrát na ukulele Look At Me Now od Chrise Browna.

Kromě sólových vystoupení máš za sebou i hostování na koncertě Marie Rottrové nebo spolupráci s jazzovým basistou Fernardem Saundersem, s nímž jsi vystoupila na Colours of Ostrava. Která spolupráce pro tebe zatím byla top?
Těžko říct. S Fernandem Saundersem jsem si vylepšila angličtinu i výslovnost v písničkách, s Marií Rottrovou jsem jela turné, což pro mě byla obrovská čest. Pozorovala jsem její vystoupení a odkoukávala tu krásnou, ušlechtilou energii, kterou ze sebe a pódiu vydává.

Pocházíš z Ostravy. Vyrazíš na Colours i letos, jako divačka?
Určitě. Colours of Ostrava jsou pro mě tradice, mám to tu moc ráda. Letos to bude, hádám, můj osmý ročník.

Na koho se těšíš?
Na Zaz, Bastille nebo Johna Newmana.

Máš za sebou úspěšnou účast v soutěži Hlas Československa. Vždycky mě zajímalo, jak může být tahle soutěž pro hudebníky, kteří už si hudbu sami skládají i aranžují, zajímavá. Přinesla ti kontakty nebo více příležitostí ke hraní?
Této soutěže by se měli zúčastnit hlavně lidé, kteří si dělají hudbu sami a berou ji vážněji. Sama jsem se jim vyhýbala, ale jsem moc ráda, že jsem tenhle názor přehodnotila. Poznala jsem skvělé lidi, získala kontakty a otevřela se mi spousta dveří.

Jak to vypadá s tvým studiem na konzervatoři, kam jsi po střední škole chtěla zamířit? Máš už za sebou přijímačky? Překvapily tě něčím?
Teď maturuju a za sebou mám úspěšné přijímačky na skladbu na pražskou Ježkovu konzervatoř, takže mě čeká stěhování do Prahy a nová životní etapa. Na přijímačky jsem se připravovala, jelikož jsem to nechtěla podcenit. Od znalostí not, intervalů, hudební historie až po zapisování skladeb do not a kulturního rozhledu. Překvapily mě malinko tím, že se mě u hlavní zkoušky zeptali na Pavla Tigrida. To člověk u přijímaček na konzervatoř nečeká.

Co v současné době ráda posloucháš?
Ráda poslouchám celá alba různých interpretů a vytahuji si jednotlivé prvky, které se mi líbí. TOP umělec pro mě ale vždycky byl Michael Jackson.

Kdybys měla popsat jedním slovem svou aktuální letní náladu, jaké slovo by to bylo?
Kdyby mělo vyjádřit aktuální prázdniny, byla by to ROZLÍTANOST - kvůli tomu, jak pendluji mezi městy. Ale bylo by to i ŠTĚSTÍ – protože můžu dělat to, co mě baví. 

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama