Štítek Reklama
6. 7.2010

the KRYŠTOF story (2.část)

  • Článek
Více článků jako tento

Havířovské hudební uskupení (The) Kryštof, jehož kořeny sahají až do roku 1994, uzavřelo albem Poločas (Best of) první etapu své existence, aby po delší pauze mohlo deskou Jeviště směle načít tu druhou. Současná formace – zpěvák a herec Richard Krajčo a basový kytarista bulharského původu Nikolaj Atanasov Arichtev, kytarista Evžen Hofmann, řekové Nikos Petros Kuluris (saxofon) a Nikos Grigoriadis (trumpeta), bubeník Jakub Dominik a Ondřej Kyonka hrající na trombón, ti všichni se zasloužili o raketový vzestup popularity kapely v roce 2001, kdy se singl Lolita z debutového alba Magnetické pole stal nejhranější písní v českých rádiích. Za ta dlouhá léta prošla podoba skupiny Kryštof výraznou proměnou. Pojďme se tedy společně, prostřednictvím komentované diskografie, poohlédnout za vývojem tuzemské hudební skupiny, která se v očích mnoha příznivců neustále drží na vrcholu své kariéry, zatímco druzí spatřují v doprovodu nárůstu popularity a fanouškovké základny i kvalitativní kolísání ústředních a zdánlivě neotřesných atributů, díky nimž si party okolo Richarda Krajča doposud vážili.

 

Rubikon (2006)

   Po dvouletém čekání se na svět vyklubala deska Rubikon. Stejnojmenný singl, který však rádia zařazovala do programů svých vysílání tak často, že ho dokázala našinci znechutit stejně tak jako v minulosti Tabáček (Chinaski) nebo 1+1 (Ready Kirken), byl povedený jak po textové, tak i hudební stránce a (možná až ku svému neprospěchu) předčil očekávání kritiků, kteří mu nedávali velké šance. CD Rubikon bylo počátkem velkého zlomu. Krajčo se s nasazením neméně úspěšného singlu Svědomí stává miláčkem národa, protože, vyjma odvěké nenávisti k bulváru, ztrácí (nebo alespoň tak vehementně nedává na odiv) svou dosavadní názorovou vytříbenost, předsudky a pravidla, jimiž se v minulosti mainstreamovému publiku odcizoval. Z desky je místy cítit změna stylu a i přes proměnění tří ze čtyř nominací na Anděla (předávání cen sám Krajčo moderoval) si skalní fanoušci musí zvykat na další etapu vývoje kapely. Jako příklad můžu uvést skladbu Sněhurky, která zahrnuje zajímavý text („… pro anděla děla, pro rukáv tmu káv.“), ale pro kapelu netypické taneční zpracování a pozoruhoudnou (skalní fanoušek by řekl nestravitelnou) vložku rappera Marpa. Kryštof uspořádal na počest desky koncertní šňuru Rubikon tour a ve stylu velkých evropských koncertů se pokusil stále rostoucímu počtu nově příchozích fandů nabídnout velkou hudební show (taneční kreace, Krajčo v obří kovové kostce projíždějící nad hlavami fanoušků apod.). Kryštof dosahuje úspěchů hodných tuzemských hudebních velikánů, jakým byla např. Lucie, a naplno se prostřednictvím fanklubu otevírá davům příznivců, čímž, i přes velikost osobnosti Richarda Krajča, dává o něco větší prostor k představení dalších členů kapely, jež byli v minulosti naprosto mimo mediální dění. Mám-li přidat svůj názor, pak bych rád podotkl, že si osobně toto album příležitostně velice rád připomenu, nicméně jsem si v roli dlouholetého obdivovatele, bezprostředně, po vyslechnutí několika prvních písní, uvědomil, že poloha Kryštofů na albu Rubikon je poslední krůček od hranice mezi tím, co jsem na nich vždy obdivoval, a podobou skupiny, v jakou bych nikdy nechtěl, aby se proměnili. Užívat významově velice zatíženého slova „komerční“ zřejmě není na místě. Lepší označení pro „druhý pól“ balancující skupiny však nalézt nedovedu. Překročení řeky Rubikon přineslo jisté strategické výhody - slávu a peníze, nicméně i velké obavy nad tím, jakým směrem se budou rodáci z Havířova ubírat na příští studiové desce.

Skladby: Potok lávový, Rubikon, Lampion, Sněhurky, Kryštof, Chmýří, Svědomí, Revizor, Ostravaczech, Jízda v protisměru, První veselá

Nepřeslechněte:
RubikonTuhle píseň zná každý posluchač rádia. Otázkou zůstává, zda-li si její poslech ještě vůbec někdo dokáže vychutnat.
LampionRichard Krajčo prohlásil, že skladbu Lampion složil po rozchodu s Ivou Frühlingovou za čtyři minuty, což je zároveň doba trvání skladby. Jestli je to opravdu tak, pak je to z hlediska poměru kvalita/rychlost velice obdivuhodný výkon.
Svědomí – „Znám pár přístavů a pocit mám, že přesto ztroskotávám…“ nám kdysi z rádiového éteru znělo v uších stejně často jako slova pilotního singlu Rubikon.
Jízda v protisměruVelice emotivně silná píseň, ve které Krajčo pomocí metafor naráží na obtížnost některých životních bojů (ano, opět se nabízí konfrontace s bulvárem). Povrchnější pohled na tuto skladbu by pak mohl vyvolat nadšení v řadách příznivců Ondřeje Sekory, jelikož za 37krát použité slůvko „znám“ v textu Jízdy v protisměru, by se nemusel stydět ani brouk Pytlík.
První veseláKryštof dokázal, že umí parodovat sám sebe. První Veselá nám zdolání vlastního ega nabízí v té nejpreciznější možné formě.

 

Poločas (2007)

   Výběrová deska na jejímž obsahu se podíleli prostřednictvím hlasování na internetových stránkách kapely i samotní fanoušci kapely přišla v pravou chvíli. Kdy jindy by Kryštof měl shrnout všechny své dosavadní hity, než v období největší popularity. Mimo osvědčených rádiovek (k mému překvapení chybí píseň Sqěle, která sice v rádiích tolik nezabodovala, nicméně si místo na BEST OF určitě zaslouží) a několika songů vybraných návštěvníky www.krystof.net zde nalezneme i tři nová díla: Plán, IluzeAtentát. O prvním a posledním zmiňovaném kousku se nemá cenu sáhodlouze rozepisovat, protože nám byly z rádiových přijímačů servírovány ve stejné intenzitě jako výše zmiňovaný Rubikon. K této tématice si dovolím jen jednu poznámku na okraj. Všimli jste si někdy, že Atentát je vlastně po hudební stránce skladbou Chasing Cars od skotské formace Snow Patrol s jedním vloženým akordem a mírně pozměněným kytarovým vybrnkáváním? Náhoda? Toť otázka… Iluzi bych popsal jako průměrně zpracovanou zhudebněnou narážku na bulvární tisk s popovou kytarovou melodií, které se, po vzoru britské scény, dostává v tvorbě Kryštofů stále výraznějšího zastoupení. Celkově mám z produkce Krajčova objevu, Borise Carloffa, rozporuplné pocity. Jako by zrcadlila současnou polohu Kryštof balancující mezi mainstreamovými nebo příležitostními posluchači a původní fanouškovskou základnou, která očekává (očekávala a nedočkala se) návrat „starých časů“. I v textech nalézáme stále jistou dávku poetiky („klesáme výš, stoupáme hloubš“), ale s někdejší komplikovaností, šifrovaností nebo dvojsmyslností ve stylu „Už dobře znám to tiché hřmění, kdy zrcadlením se vrací to, co ztrácím.“ se tyto metafory prostě a jednoduše nedají srovnávat. Krajčo se navíc vzdává výsadního práva na tvorbu textů, jednoho z nejsilnějších a ústředních rysů kapely. Slova v předchozí závorce pocházejí z pera Tomáše Rorečka. Poločas je vlastně naprosto správně zvolený název. Z kapely je jednoznačně cítit, že zcela vyčerpali původní materiál a chtě-nechtě musí při tvorbě nových písní „začínat od nuly“. Skupina byla v této době v nelehké pozici. Aby s novým albem vyplnila požadavek „starších“ fanoušků na přiblížení se prvním třem deskám a zároveň vyhověla (nové) generaci fanoušků toužícíh zejména po hitovém potenciálu písní, musela by prokázat velké množství uměleckého nadání. Následující dlouho chystaná studiová placka tedy zároveň odhalila směr, jakým se Kryštof pravděpodobně bude ubírat ve druhé fázi své existence. Ještě předtím však došlo k opětovné rekapitulaci rádiových singlů kapely.

Skladby: Plán, Iluze, Atentát, Lolita, Cosmo$hop live, Ženy, Obchodník s deštěm, Tramvaje, PoHádkách, Srdce, Zrcadlení, Vodné stočné, Rubikon, Svědomí, Chmýří

Nepřeslechněte: pokud jste milovníky „rádiové“ tváře kapely, vychutnáte si zcela jistě celé výběrové album

 

Kryštof v Opeře - CD a DVD (2008)

   Druhý (a zatím poslední) záznam živého vystoupení kapely (vysílaný živě přes Internet), nesoucí název Kryštof v Opeře, nabízí písně skupiny Kryštof představené v libozvučných akustických aranžích. Ačkoliv vystoupení jako takovému není co vytknout – z hlediska tuzemských poměrů je takřka darem z čistého nebe, nemohu se vyhnout konfrontaci s Opeře předcházející Kryštofí koncertní šnůrou po českých divadlech. Oproti nim totiž tento záznam působí značně ochuzeně. Turné po divadlech bylo zpestřené o zajímavého hosta v podobě Vlasty Chramostové, plné vtipných historek z historie kapely, z nichž se do Státní opery Praha dostala jen malá hrstka, obsahovalo živou, interaktivní a velice zábavnou diskuzi s diváky, bylo komorní, nápadité a nezapomenutelné. Z těchto důvodu zamrzí fakt, že ačkoliv vystoupení v pražském Stavovském divadle bylo taktéž sejmuto kamerou (a zároveň vysíláno živě na Evropě2), bylo pouze, ve zkrácené podobě, zařazeno do programu televizní stanice HBO. Opera byla zkrátka „jen“ imitací, a ačkoliv je výsledný dojem skvělý, zmiňovanou „okleštěnost“ nevykompenzuje ani (ve Stavovském divadle chybějící) klavírní zpracování skladby Vodné stočné v provedení Honzy Kavana,  jehož cover si kapela sama dohledala na serveru youtube.com, dokonce ani hostující doprovodný sbor Alfa Gospel Praises, který neurazil, ale nikterak zvlášťe nenadchl (někdy působil i poněkud rušivě). Kryštof s čerstvě pořízeným snímkem okamžitě pospíchal do studia, kde ho v několika málo dnech převedl do finální podoby – snad proto, aby ho neminuly vysoké tržby v období Vánoc. Mimo to, prvenství vystoupení v Opeře na poli populární muziky bude vždy patřit skupině Lucie (která se už téměř šestým rokem oddává „plánované umělecké pauze“)…

Skladby: První veselá, Ženy, Moře v hoře, PoHádkách, Zrcadlení, Vodné stočné, Plán, Sněhurky, Cosmo$hop, Rubikon, Obchodník s deštěm, Fantomska, Atentát, Jízda v protisměru, Tak nějak málo tančím

Nepřeslechněte:
Moře v Hoře – Píseň, kterou prostě a jednoduše nelze pokazit žádnou aranží. Velice jí sluší i Operní akustický kabát.
Zrcadlení  – Vokály členů Alfa Gospel Praises se v případě songu Zrcadlení ukázaly jako šťastná volba.
Sněhurky – Líbivé soft provedení, efektní dechová vložka. Zkrátka, jde to i bez HDD (a bez rapu)!
Cosmo$hopTradičně silná píseň v netradičním „velrybím“ provedení.
Obchodník s deštěm – Inspirován mnou do výšin vychvalovaný Creamy remixem z alba 03, nabídne Obchodník své služby lépe než kdykoliv předtím (ačkoliv „zpívací pasáž“ v podání publika se tak úplně nevyvedla).
Fantomská – Je to rychlé, má to šťávu, je to z debutového alba, zavání to Balkánem a zní to skvěle.


Jeviště (2010)

   Tři roky čekání na nové studiové album. Nejistota, napětí, netrpělivé očekávání a dohady o podobě nových písní, které k rádiově-mainstreamovému populárnímu pólu až nepříjemně blízko přiklonil singl cyRáno. Obavy vyznavačů kultu Mikrokosmu z absolutní komercionalizace skupiny však nebyly tak úplně naplněny. Respektive, Kryštof zůstal tak říkajíc někde v půli cesty. Pokud jsem v předchozích odstavcích naznačoval, že Rubikon téměř stíral pomyslné hranice mezi rádiovou a nerádiovou tváří kapely, bylo splynutí obou podob deskou Jeviště dovršeno. Výsledek je pozoruhodný. Po hudební stránce zní páté studiové album vcelku zajímavě. Je zde viditelná snaha učinit zvuk více světovým, což ve svém důsledku vede k tomu, že některé písně znějí až příliš „disco“ (Sedmilhář). Z mého pohledu je pak zcela nepochopitelné nasazení nemastného-neslaného Malého prince jako druhou rádiovou ochutnávku. Co je ale mnohem podstatnější, texty, snad ten nejvíce opěvovaný atribut kapely, už dávno nejsou, co kdysi bývaly. Upovídané a prvoplánové skládání netradičních slovních spojení jedno přes druhé je sice stále libozvučné, taková strategie nicméně palčivě postrádá onu hloubku a prožitek, na nějž jsme byli u Krajčových děl zvyklí. Krása slov zůstala, chybí jim ale emotivnost,  jsou často významově prázdné, samoúčelové, a k tomu všemu nezřídka tématicky vykrádají předchozí písně kapely (Bůhvíkam). Asi mne někteří budou za tyto řádky nenávidět, ale řeknu to otevřeně: „Jeviště se mi nelíbí, nepovedlo se!“. Dost možná je toto prohlášení zoufalým výkřikem řadového člena zanikající „staré“ generace příznivců kapely, jež marně očekává další Mikrokosmos v době, kdy už je kapela zaměřena na odlišné spektrum posluchačů. To však na mém osobním postoji nic nemění. Stejně tak si pevně stojím i za názorem, že OstravSKA balada zněla beztak líp v provedení samotného autora písně (to totiž ještě byla pojímána jako recese). Skutečnost je taková, že se Jeviště drželo dlouhé měsíce na špičce prodejnosti. Kvantita ale vždy neznamená kvalitu a bude ještě hodně zajímavé sledovat, co nám outsider pan Kryštof, jež se sociálně mobilizoval až do nejvyšších kruhů české pop music, v budoucnu nabídne. Jeviště č.2, Mikrokosmos č.2, či snad Mikrojeviště č.1? Co třeba sólovou desku Richarda Krajča? Nechme se překvapit…

 Skladby: Jeviště, cyRáno, DuDuDuu, Bůhvíkam, Stísněná, Sedmilhář, Ukolébavka, DigiHrách, Malý princ, Molotov, OstravSKA balada

(Ne)přeslechněte:
JevištěOtvírák celé desky připomíná „lepší časy“. Všudypřítomná melancholie, jedna z dalších Krajčových zpovědí. Tento kousek mne přívádí k všeobecně známé myšlence, že nejlepší díla umělců vznikají v jejich těžkých životních obdobích. Tvoří-li v období štěstí a pohody, stojí to za nic, protože nemají potřebu hledat (nutně inovativní) zoufalá východiska. Inspiraci hledají v osvědčených zaběhnutých postupech. Jak by ne, když jim současný stav věcí vyhovuje…
Molotov – Na desce Jeviště mi, mimo jiné, chybí pro skupinu charakteristické silné refrény. Molotov mne ve své repetitivní části zaujal alespoň slovními spojeními „bodá do slabin“ a  „svět zas půjde na doraz“.
Ukolébavka – Skladba jako vystřižená z repertoáru Dana Bárty. Pro Kryštofa atypicky veselá, přesto tím lepším, co na desce nalezneme.
Bůhvíkam – Gradace (ani námět) nefunguje zdaleka tak dobře jako u Jízdy v protisměru (vlastně jsou prakticky totožné), ale já už vážně nevím, co jiného bych měl do top? mezníků této desky zařadit.

 

Několik zajímavostí závěrem…


Výčet písní skupiny Kryštof obdařených klipem
(všechna audiovizuální Kryštofí díla můžete shlédnout na www.krystof.net v sekci ZÁZNAMY)

Lolita , Lolita - polská verze, Ženy, Cosmo$hop,   Obchodník s deštěm, Tramvaje, PoHádkách, Srdce, Sqěle, Zrcadlení, Líbej mě, Rubikon, Svědomí, Sněhurky, Atentát, Plán, cyRáno

 

O hudbě, o produkci a o Acoustic touru:

   O precizosti některých textů skupiny Kryštof netřeba hovořit. Ona vlastně zdařilá textařská tvorba kapely závisela výhradně na „krajčovské“ poetice. Velkou roli však zaujímá také kvalitní produkce. Desky Magnetické poleV siločarách dostal na starosti Dušan Neuwerth a nutno podotknout, že mu kapela hodně vděčí za své úspěchy a boom, jaký přinesl singl Lolita. Stejně tak i Janu Muchowovi za perfektní zpracování, sílu a hloubku Mikrokosmu nebo Borisovi Carloffovi za, ehm…, „světovost“, tuctovost a komerčnost?! Ponechme ale stranou mé osobní antipatie k poslednímu zmiňovanému pánovi a pojďme se věnovat důležitějšímu tématu, samotným členům kapely. Když při poslechu studiových alb na chvíli zanevřeme na osobnost Richarda Krajča a budeme se plně soustředit na ostatní hudebníky, zjistíme, že na řadových deskách se nikdy nešetřilo množstvím produkčních zásahů na úkor hudebních vložek členů formace. Skutečně, nápady ostatních umělců se v písních objevovaly, avšak k jejich rozsáhlejšímu využití a realizaci se Kryštof odhodlal teprve při velice vydařených koncertech v českých divadlech spojených s besedou s diváky a vtipnými historkami z historie kapely, při Kryštof Acoustic touru. Akustické vystoupení, které vlastně ukázalo, kde má havířovské hudební uskupení své nejsilnější stránky, že ve skutečnosti nikdy nepatřilo na velká pódia, ale do přítmí malých hudebních klubů, bylo díky absenci zvuků z hard disku a jejich nahrazení reálnými nástroji (včetně hostujících houslí) opravdovými hudebními orgiemi. Melodická témata, mimo jiné převzatá i z remixové desky 03, nabídla obrovský prostor pro důkaz kvality hudebníků skupiny, jež do té chvíle nebyli s to odvážit se konkurovat svou (skvělou) nápaditostí a schopností pohrát si s nástrojem neúprosným elektronickým efektům. V opačném případě bychom dost možná dnes Kryštof hledali ve vyprodaných jazzových klubech…

 

? Víte, že…

 … písně LolitaŽeny vznikly také v polské verzi a zaznamenaly u našich severních sousedů nemalý úspěch.

 … název skupiny Kryštof je (podle svědectví Richarda Krajča) zároveň názvem prvního songu, který kdy Krajčo složil - vypráví o chlapci s těžkým osudem, outsiderem, někým „nezařaditelným“ a výstředním už podle jména (nepříliš nápaditou skladbu Kryštof naleznete na albu Rubikon).

 … Sqěle, skladba z třetího alba Mikrokosmos, byla prvním demosnímkem kapely.

 … Krajčo hrál např. ve filmech Hrubeš a Mareš nebo Krysař a v divadle se představil jako historicky nejmladší český představitel Hamleta nebo v roli panovníka Richarda III.

 … na Mikrokosmos tour předskakovali Kryštofům o5 a Radeček a ústečtí UDG, na Rubikon tour začínající Prowizorium a slovenská Peha, na Accoustic Tour (ve Státní Opeře i ve Stavovském divadle) vítěz CocaCola pop star, Niceland, a na posledním turné pod hlavičkou t-music byl přizván rapující písničkář s kytarou, Xindl X.

 … singl Rubikon vyšel nejprve v nákladu 99ks a prodával se společně s podpisy všech členů kapely, prostřednictvím internetových stránek www.krystof.net.

 … píseň Atentát, jedna ze tří „nových“ písní na best of výběrovém albu Poločas, je zároveň titulní skladbou filmu Bobule.

 … singl Tak nějak málo tančím je ústřední skladbou seriálu České televize Proč bychom se netopili.

 … cyRáno, druhá stopa na posledním studiovém albu Jeviště, byla použita jako hlavní hudební motiv snímku 2Bobule.

 … Know this cow z Kryštofácké prvotiny Magnetické pole nesla původně název Dupa Grupa a s lehce odlišnými aranžemi (a nutno podotknout) bohatším polským textem jí, dle mého názoru, studiová proměna lehce kvalitativně uškodila.

 … Richard Krajčo se v minulosti při tvorbě textů hned několikrát inspiroval uměleckými klasiky. Neskrývaně a decentně Shakespearovým dílem např. v písni Srdce, mnohem zjevněji, avšak bez uvedení zdroje oné inspirace, pak básníkem André Bretonem ve veleúspěšném songu Ženy. Nuže, posuďte sami: http://www.radekf.net/projekty-data/eseje-referaty-seminarky/citanka/BRETON%20ANDR%C9%20-%20VOLN%C1%20L%C1SKA.txt.

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama