Už se nechci omlouvat za to, že jsem vyhrála, říká Aneta Langerová
Zpěvačka Aneta Langerová (22) je jednou z hvězd čtvrtečního koncertu Koule.cz. V polovině listopadu vydává své třetí album Jsem, o kterém říká, že je dravější a sebevědomější než předchozí deska Dotyk. S Koulí mluvila o tom, proč se novinka jmenuje zrovna Jsem, jak vznikala a na co se teď chystá.
Aneto, o novém albu Jsem, které má vyjít v listopadu, říkáš: "Už nejsem doma, schoulená pod peřinou jako na předchozí desce Dotyk. Stojím venku, před lidmi.“ Co to „venku, před lidmi“ znamená? V čem – ať už hudebně, nebo co se zkušeností týče, vnímáš největší posun od minulé desky?
Myslím, že to, co jsem řekla, dobře vystihuje rozdíl mezi Dotykem a Jsem. Dotyk je velmi intimní a křehká deska, album Jsem, které vyjde za několik dní, je přesný opak. Je dravější, sebevědomější a celé je dělané s představou, že stojím na pódiu a přede mnou jsou lidi. Jde o emoci, která mě naplňuje, protože při koncertování pro mě není většího štěstí, než vidět pulblikum, které prožívá písničky se mnou.
Singl V bezvětří působí rockovějším, živějším dojmem, tvůj hlas je tady podle mého názoru v úplně nejsilnější poloze. Měla jsi o skladbě představu už před jejím vznikem, nebo je to spíš výsledek práce s producentem Martinem Ledvinou?
Už jako "demáč", u kterého byl i Martin Ledvina, se V bezvětří jevilo jako silná skladba. Snažili jsme se z každé písně dostat maximum. První věta, která měla vyjadřovat mou představu nové desky, byla jasná: "Chci zpívat."
Název desky Jsem vychází ze jména písničky, kterou na desku napsal písničkář Tomáš Klus. Co všechno pro tebe slovo Jsem dneska znamená?
Od té doby, co jsem vyhrála Superstar, jsem měla neustále tendence omlouvat se pokaždé, když jsem vstoupila na podium. Byl to šílený tlak, vyhrávat ceny a působit na hudební scéně teprve pár měsíců. Nechápala jsem, jak je to možné, nevěřila jsem si. Poté, co jsem vydala desku Dotyk, už to bylo mnohem lepší a díky zkušenostem z koncertů jsem také získala trochu sebevědomí. Dnes už se nechci omlouvat, chci dělat to, co mě baví, a to naplno.
Nedávno mi Tomáš v rozhovoru pro Kouli říkal, že jste si lidsky i hudebně až neobyčejně sedli. Plánujete spolu nějaký další projekt, třeba vzájemná hostování na turné, písničky?
Taky mě překvapilo, jak moc si rozumíme. Pamatuju si na první okamžik, kdy jsem ho zaznamenala. Přišel za mnou kluk v kšiltovce a říkal, že by chtěl, abych si s ním zazpívala. Byl to legrační moment. Ale když jsem uslyšela, co dělá, podlomila se mi kolena radostí, že takový člověk existuje. Je to velmi výjimečný tvor. Společně stále něco plánujeme, sníme a těšíme se, že nám zase něco někdy vyjde.
Mezi spolupracovníky se opět objevuje i Oskar Petr, který pro tebe napsal populární písničku Hříšná těla, křídla motýlí. Tehdy se ale ozývaly i hlasy, které kritizovaly smysl textu. Čím je ti poetika Oskara Petra blízká, že jsi se rozhodla pro spolupráci na nové desce?
Vzniklo to spontánně. Oskar si někde v rozhovoru přečetl, že připravujeme desku, a přinesl písničku, která se mi strašně zalíbila. Ostatně jako kdysi Hříšná těla, křídla motýlí. Píseň Jedináček, o které mluvíme, je jedinečná, cítím z ní nádech lidovosti, která je mi velmi blízká a můj hlas takové polohy a nálady má velmi rád.
Oskarovy písně mají kouzlo, myslím, že v případě Hříšných těl nebylo až tak důležité, aby lidé rozuměli doslova textu, je to píseň plná emocí, které lidé velmi dobře vycítili, a to je důležité.
Budeš mít na cédéčku nějaké vlastní texty? Jaká témata jsou teď pro tebe zdrojem inspirace?
Ano, na desce se podílím i autorsky. A inspirace? Čerpám jak jinak než z každodenního života, vzpomínek, různých podob lásky, euforie, přírody, to všechno mě nutí psát texty a hudbu.
Od začátku jsi kromě zpívání chtěla hrát v kapele na kytaru. S kytarou vystupuješ, objevuje se i ve videoklipu k písničce V bezvětří. Do jaké míry jsi se na nahrávání podílela po instrumentální stránce?
Tentokrát jsem nechávala hodně věcí na kapele a soustředila se hlavně na zpěv. Ale je tam slyšet i nějaká ta má kytara…
Singl V bezvětří od Anety Langerová
22. října vystoupíš v akustické sestavě na koncertu Koule.cz, v prosinci se chystá křest desky a příští rok vyjedeš na turné. Na co se mohou fanoušci těšit? Chystáte například nějaká pódiová překvapení?
Když jsme jeli turné k Dotyku, každý koncert jsme doprovázeli velkými projekcemi a světelnými efekty, ta deska si o vizuální doprovod sama říkala. U desky Jsem je to jinak, tentokrát se chystám na co nejcivilnější projev. To znamená, že každý koncert bude stát zejména na hudbě, nových písničkách a na emocích, které z nich vycházejí. Samozřejmě nevynechám ani singly z předchozích desek jako například Vodu živou, která na mém koncertě nesmí chybět.
Spolupracuješ s nadačním fondem Světluška, ale stala jsi se také jednou z tváří kampaně Play to Stop. Europe for Climate, což je projekt EU a MTV. Projekt podporují například i Moby, Metallica nebo Editors. Co tvoje angažmá v tomto projektu obnáší?
Se Světluškou máme během roku několik projektů, teď se zrovna blíží jeden z nich – 5. jubilejní koncert Světlo pro Světlušku, na kterém vždy vybereme spoustu peněz pro konkrétní nevidomé z celé České republiky, se letos uskuteční 25. listopadu opět v kostele Sv.Anny (Pražské křizovatce). Vystoupí jak samotní nevidomí, tak i známí čeští a slovenští umělci a herci, a celé to bude přenášet Česká televize a Radiožurnál.
Cílem kampaně Play to Stop. Europe for Climate – a tím pádem i mým cílem – je pak podpora myšlenky, že klimatickým změnám můžeme a chceme zabránit. Od té doby, co se tímto tématem zabývám, si vždycky ráno uvědomím, co jako jedinec můžu ovlivnit svou každodenní činností. Myslela jsem si, že to pro mě bude omezující, ale zatím zjišťuju, že mi to víc přináší než bere, a že ještě ke všemu mi to ještě ušetří čas, nervy při dopravních zácpách a ve výsledku i peníze. Pokaždé, když přemůžu svojí pohodlnost, hřeje mě příjemný pocit, že se přírodě, která je pro mě největší múzou při skládání hudby a textů, můžu alespoň něčím odvděčit.
Poslechněte si Anetu a Radima Vojtka – písničku pro Světlušku