Štítek Reklama
4. 9.2015

Voxel: Motýlím efektem to vlastně všechno začalo

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Václav Lebeda, známější pod uměleckým jménem Voxel, je nejen inspirativní, dvaceti tříletý muzikant, zpěvák, ale také otec devítiměsíčního syna Vašíka. V roce 2013 se stal objevem na Óčku a o rok později vyhrál na Českém slavíku Mattoni cenu Hvězda internetu. Jaké byly jeho začátky, jaké je jeho nové album nebo co chystá do budoucna, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru Adély Špulkové.

Jak vzniklo Vaše umělecké jméno Voxel?

Své umělecké jméno Voxel používám již od svého prvního videoklipu a vychází z voxelové grafiky. Jedná se o složeninu slov volumetric a element; v počítačové grafice označuje částici objemu představující hodnotu v pravidelné mřížce třídimenzionálního (3D) prostoru (jde vlastně o analogii k pixelu - pozn. redakce).

Ve svých 23 letech jste již otcem syna - je těžké skloubit práci a rodičovství?

Těžké to není. Myslím, že je hodně důležité umět si svůj život nastavit. Pamatuji si moment, když mi přítelkyně oznámila, že čekáme miminko. Asi třicet minut jsem v sobě přemítal mnoho myšlenek, otázek typu: ,,Co budeme dělat?” Ale pak jsem si uvědomil, že je to na mě, v mé hlavě, jak to přijmu. Řekl jsem si, že to zvládneme a taky že jo. Každý svůj volný čas se snažím plně věnovat rodině.

Mnoho z Vašich fanoušků je především z řad dívek. Nezmenšila se jejich fanouškovská základna poté, co se Vám syn narodil? Přece jen hodně zpěváků sazí na image singl?

Řekl bych, že právě naopak. Podle mě to jak člověk žije, jak chce žít a umí si věci propojit, ovlivňuje i to, co se mu pak následně děje. Já jsem propojil rodičovství i hudbu, která je mou prací i koníčkem a mí fanoušci to tak berou. Dokonce teď na mé koncerty chodí i celé rodiny s dětmi.

Budete Vašeho syna vést k muzice?

Popravdě syna seznamuji s hudbou už nyní. Učí se například hrát na djembe bubínek. Pokud bude chtít hudbu v budoucnu dělat, určitě ho v tom podpořím, ale stejně tak ho podpořím i v případě, že se vydá jiným směrem.

Vy sám jste chtěl být vždy zpěvákem?

Úplně vždy ne. Jako malý jsem chtěl být mineralogem nebo mít ultrazvuk a dívat se díky němu na miminka. Pak jsem slyšel, že výhodné povolání je správce konkursní podstaty, tak i to jsem chtěl dělat. Muzika ale nakonec vyhrála.

Jaké byly Vaše začátky?

Začátky bych mohl nazvat jako celkem krušné. Na základní škole jsem zažil šikanu, neměl jsem prakticky žádné kamarády a upnul jsem se proto na klasickou hudbu, na hru na klavír, na Mozarta, což pro mě byla vlastně určitá forma útěku. Odmala jsem hrál na flétnu, poté jsem začal chodit na klavír. Když mi bylo deset let, tak jsem začal přemýšlet nad tím, že bych rád studoval na konzervatoři klavír a skladbu. Ve třinácti letech jsem pak hrál v punk rockové skupině Burnout. Po asi dvou nebo třech odehraných koncertech za mnou přišli s tím, že bych tam mohl zpívat. Nadšený jsem z toho nebyl, ale postupně se mi to začalo líbit a řekl jsem si, že to jednou budu dělat, že tím se budu živit. V patnácti, šestnácti letech si mě pak pod sebe vzala agentura RGM a začala tak má dráha sólového zpěváka.

Co na Vaše rozhodnutí stát se zpěvákem říkala rodina, podpořila Vás?

Má rodina mě podporovala už od samého začátku. Například to, že jsem se dostal do již zmíněné agentury RGM bylo díky taťkovi. Když jel s producentem v autě, pustil mu (i když jsem mu řekl, ať mu to hlavně nepouští) demo písničky Speak of the devil, které jsem si sám nahrál a to se producentovi líbilo. Díky tomu mě vzal. Takže rodina se v tomto ohledu zachovala fantasticky a stejně tak i já chci jednou podporovat svého syna.

4. září vyjde Vaše druhé album Motýlí efekt, proč tento název?

Inspiroval jsem se filmem Pan Nikdo s Jaredem Letem v hlavní roli. Právě tento film je na motýlím efektu založen. Když motýl zamává na jedné straně křídly, způsobí hurikán. Přeneseně, všechno se vším souvisí a vše má svůj smysl. Vztáhnu-li to na konkrétní příklad, tak nebýt šikany, možná bych se k hudbě ani nedostal a nebyl bych tam, kde jsem teď.

Slibujete posun oproti Vašemu debutovému albu, v čem se Moýlí efekt odlišuje od debutové desky All Boom?

Jednou z hlavních odlišností je, že u alba Motýlí efekt jsem si celou hudbu dělal sám naproti tomu u desky All Boom mi pomáhal Dalibor Cidlinský. Dále pak jsem mnohem více řešil produkci. Oslovil jsem v té době ne tolik známého producenta Honzu Balcárka, což byla výzva jak pro mě, tak pro něj a byl to skvělý krok. S obalem desky mi pak pomáhala kamarádka, která se tím ale neživí. Dal jsem a dávám hodně na svou intuici a myslím, že to u nové desky bude znát.

Vychází nějaká píseň z Vašeho života, byl Vám inspirací? Příkladně píseň Optimistická je vlastně takovým poděkováním, rozumím tomu správně?

Prakticky každá píseň vychází z mých pocitů, ze života. A přesně, jak jste řekla, třeba song Optimistická je mým poděkováním, vyjádřením vděku za vše, co mám, co mohu dělat.

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama