10 příběhů matek, které mají doma malá monstra
Pořídit si miminko je zásadním rozhodnutím. Jakmile tento malý zázrak spatří světlo světa, bývá to pro jeho rodiče tím nejkrásnějším okamžikem v životě. Někteří ale nemají to štěstí a z jejich děťátka se nevyklube zrovna andílek. Nebo se jim prostě výchova doslova vymkne z rukou. Tohle jsou asi nejděsivější příběhy matek, které mají doma malé ďábly. Svěřily se webu Thoughtcatalog.com.
- Ty nejsi moje máma! „Asi nejhorším momentem v mém životě byl ten, kdy se můj syn rozhodl na parkovišti před supermarketem začít křičet z plných plic, že nejsem jeho máma. A u toho se zlověstně usmíval. Úplně jsem zpanikařila a říkala jsem si, co se stane, až to někdo uslyší. Když uviděl můj výraz, začal křičet ještě víc.“
- Žabožrout. „Jednou si hrál můj sedmiletý syn na zahradě a řekl mi, že má hlad. Tak jsem mu šla do kuchyně přichystat sendvič. Když jsem se vrátila se svačinkou zpátky, stál tam, v ruce držel žábu, kterou právě zabil, a přímo přede mnou ji snědl.“
- Tři, dva, jedna… smutek? „Jednou zemřel mým rodičům pes a před jejich příští návštěvou jsem musela nějak svým dětem vysvětlit, co se stalo, aby pochopily, proč už si s ním nebudou moci hrát. Všechny děti byly touto zprávou opravdu zdrcené, až na mého nejmladšího – šestiletého syna. Řekl mi: „Počkej, to je smutné, viď?“ Netušila jsem, co mu na to odpovědět, bylo to vážně děsivé.“
- Hyjé! „Jednou jsem si povídala se svou čtyřletou dcerou. Zeptala se mě, jestli ji miluji, a já jí na to odpověděla, že samozřejmě, ať se stane cokoli. Na to mi odvětila, zda ji budu milovat i potom, co zabije svého malého bratra. Myslela jsem si, že je to legrace, dokud se nenaučila vázat tkaničky. Našla jsem ji v pokoji, jak si hraje s bráškou, který má uvázaný provaz kolem krku a hraje si na to, že je její koník.“
- Tlustá svině. „Můj pětiletý syn nazval svou babičku, tedy moji matku tlustou sviní. Bylo to vážně ošklivé. Počkala jsem nějakou chvíli, než mu vysvětlím, že tohle se opravdu neříká. V tu chvíli řekl, že teď konečně dostala to, co si zasloužila, a u toho se usmíval jako psychopat.“
- Matka na odpis. „Když bylo mému synovi třináct, povídali jsme si o tom, že stejně jako stárne on, stárneme i my, jeho rodiče a že se obvykle děti o své rodiče starají, když už na některé věci nestačí. Na to syn odvětil, že se v takovém případě bude snažit najít co nejrychleji ten nejlevnější pečovatelský dům, do kterého mě umístí.“
- Co na srdci, to na jazyku. „Děti jsou svou upřímností opravdu roztomilé, ale někdy to vážně přehání. Stejně jako můj syn. Když mu byly čtyři roky, nakupovali jsme v supermarketu a s ledovým klidem řekl paní u pokladny, že má opravdu ošklivé rty. Hanbou jsem se málem propadla.“
- Domácí násilí. „Můj jedenáctiletý syn nedávno volal na tísňovou linku a řekl, že jsem ho zmlátila. Bylo to fakt super, když k nám přijeli a začali to řešit. Dotáhl to vážně k dokonalosti. Dokonce se vyfotil s červeným flekem na tváři. Nikdy jsem ho nepraštila. Syna mi vzali a teď žije se svým otcem. Nesvěří mi ho do té doby, než si budu moci dovolit pořídit kamery do domu. Stále nevím, co ho k takovému činu dohnalo.“
- Parádní jízda. „Jednou jsem jela se svými dětmi v autě. Bohužel nás čekala cesta dlouhá pět hodin. Zatímco čtyřměsíční dcera spokojeně usnula, druhá, tříletá, ji neustále budila a křičela. Bylo to k nevydržení. Nemohla jsem ji nijak uklidnit.“
- Tumáš! „Mám šestiletou dceru a čtyřletého syna. Dcera ho jednou praštila do obličeje, až mu z nosu tekla krev. Když jsem se jí zeptala, proč mu dala ránu do obličeje, podívala se na mě a řekla mi, že ho nepraštila do obličeje, ale do nosu.“
