Africké jamování s Tony Allenem

Marek-Bartos

Palác Akropolis a cyklus koncertů Respect plus. Spojíte-li tyto pojmy, vznikne zaručeně neotřelý výsledek. Respect plus přivezl bubenického mistra a spoluzakladatele žánru afro-beat Tonyho Allena, Pražané si tedy zase jednou mohli užívat nevšedního koncertního zážitku. Nezanedbatelnou skupinu posluchačů tentokrát tvořili i cizinci - a není se čemu divit.

Téměř sedmdesátiletý Nigerijec Tony Allen platí v hudebním světě za skutečnou veličinu, ne-li váženou ikonu. Hráč na bicí a kapelník skupiny otce zakladatele afro-beatu Feli Kutiho má za sebou pestrý hudební vývoj. Když se v 80. letech vydal na sólovou dráhu, definoval jakýsi subžánr afro-funk. Jak je zřejmé, na rozdíl od fúze amerického jazzu a afrického highlife do afro-beatu, tíhnul jeho styl více k muzice Jamese Browna. Na deskách z nedávné doby Allen přidal do svého projevu i hip-hop, díky spolupráci s londýnským rapperem Ty. A na posledním albu Lagos No Shaking se oklikou vrací zpět ke svým kořenům afro-beatu.

Citové sladění s publikem
Také styl současného koncertního projektu Afrobeat Orchestra, který předvedl v Praze, znamenal návrat ke klasickému afro-beatu. Vedle Allenových bicích se představila baskytara, elektrická kytara, klávesy a trumpeta. Repertoár skladeb tedy pocházel buď z poslední desky, nebo z těch starších, jako jsou Progress či N.E.P.A. Než se však pětice hudebníků rozehřála, chvíli to trvalo. Jako by potřebovala čas na citové sladění s neznámým publikem. Ovšem jakmile se jí to podařilo, dostalo vystoupení ten správný náboj a také posluchači pookřáli – nesmělé náznaky tance se změnily ve skutečnou pohybovou synchronizaci s Allenovým přednesem.

Tony Allen, král afrobeatu

http://www.youtube.com/watch?v=R1ZX_irMN34&feature=PlayList&p=AA2E70D340850FE1&playnext=1&index=2

Dlouhé instrumentální skladby s opakujícím se kytarovým rifem a konstantní basovou linkou totiž vyžadují koncentraci. Ve chvíli, kdy se vám do nich podaří proniknout, vás vtáhnou a už nepustí. To se stalo i posluchačům včerejšího koncertu. Po rozpačitém hledání smyslu Allenovy hudby ho  naštěstí vzápětí objevily. Pointa překvapivě spočívala hlavně v jednoduchosti, v dynamických hudebních přechodech a v energických refrénech tvořených trubkou nebo klávesami.

Sóla jednotlivých hráčů na závěr ukázala, že nadšení publika z hudby Afrobeat Orchestra bylo opodstatněné. Vedle samozřejmého Allenova umění se i jeho kolegové předvedli jako vynikající instrumentalisté, kteří pod zdánlivě prozaickým přednesem ukrývají nevšední umění.

Tony Allen Afrobeat Orchestra
25. února 2009, Praha, Palác Akropolis

         

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit