Leningrad Cowboys: Zapomněli jsme na lásku a udělali desku o pití

Třináctičlenná finská banda Leningrad Cowboys, jejíž poznávací znamení jsou vyčesaná číra, se do Česka vrací po roce, tentokrát s novou deskou Buena Vodka Social Club. Rozhovor jsme vedli přes e-mail a nejen kvůli tomu vlastně vůbec není jasné, kdy to kapela myslí vážně. Jisté tak zůstává jen to, že Leningrad Cowboys vystoupí v sobotu večer v KC Vltavská.

Četla jsem s Leningrad Cowboys několik rozhovorů a téměř ve všech jste odpovídali velmi stroze, jednou větou. Jaký máte vztah k médiím? Znamená pro vás publicita něco?
Timo (baskytara): Ano.

Mailové rozhovory mají tu nevýhodu, že ten druhý nevidí, co zrovna děláš nebo jak vypadáš. Můžeš se třeba rýpat v nose a sedět s ručníkem kolem pasu. Co právě děláš ty?
Přesně tohle. Rýpu se v nose a mám ručník kolem pasu. Taky si škrábu… břicho. Opravdu nedělám nic, jenom čekám na večerní koncert a balím si věci na nadcházející turné. Možná se brzy s někým vyspím.

Posloucháš doma nějakou muziku?
Zrovna teď třeba poslouchám první album od Frozen Brass Anthology of Brass Band Music. Skvěle znějící věc, ti muzikanti nemají představu o západním způsobu hry na nástroje, a proto je jejich hudba bláznivá. Skoro jako naše dechová sekce.

Stane se občas, že by sis pustil desku Leningrad Cowboys?
Musím přiznat, že jsem si párkrát pro zábavu pustil naše nové album Buena Vodka Social Club. Hudebníci obvykle neposlouchají své vlastní desky, alespoň ne, když už jsou hotové, protože výroba alba je dlouhý projekt a vyžaduje poslouchání té samé hudby pořád dokola. Jsem si skoro jistý, že se nám to tentokrát podařilo, protože mě ta muzika pořád ještě nenudí.

Máš nějaké oblíbené album?
Oblíbené nevím, ale můžu ti říct, které album je pro mě nejhorší. Jmenuje se Parhaat + 6 Uutta a je od Lasse Hoikka & Souvarit. Ale to nejlepší… to je tvrdý oříšek. Nejoblíbenější deska se mění s každým dnem.

Jste známí svou spoluprací s Alexandrovci. Jak dobře umíte rusky?
Rusky rozumím dost na to, abych se dorozuměl s mláďaty. Znám třeba slova „Pectopah“ (restaurace), „Eta Doma“ (to je dům), „Je t’aime“ (miluju tě). A vodka, samozřejmě.

Nové album Buena Vodka Social Club je první, na které jste dali pouze vaše vlastní písničky. Že by konečně polibek múzy?
Hej, ty si myslíš, že polibek múzy stačí k takovému množství melodií? To ani náhodou. Jednoduše jsme se rozhodli začít psát originální materiál a udělat tematické album o lásce. Nakonec jsme zapomněli na lásku a udělali album o pití.

Přesto je na desce například skladba All We Need Is Love, která evokuje The Beatles. Co vás inspirovalo k jejímu napsání?
Inspirace přišla od chudého kytaristy, který žije osamoceně v temném a studeném domě v Herrale ve Finsku a hraje v naší kapele. Řekl bych, že má nějaké tajemné spojení s Lennon–McCartneym (myslí si, že je to jedna osoba). Vždycky, když se ho na to zeptáme, má divný výraz ve tváři. I když, on má vlastně divný výraz neustále.

V klipu k této písničce připomínáte věhlasný polibek Brežněva s Honeckerem. Už jste se někdy líbali s člověkem stejného pohlaví?
Když jsme měli turné v Thajsku, zamiloval jsem se do místního hostesáka. Mimochodem, viděla jsi někdy film Hra na pláč?

Zkus mi popsat nejzajímavější písničky z desky.
Například Wash Your Ass je o tom, že každý by se měl starat o svou osobní hygienu, když chce nosit bílé šortky. Nebo Mule je skutečný lovesong mezi mužem a… no, jsem si jistý, že si dokážeš domyslet ten zbytek. Krása je v očích toho, kdo se dívá, jak se říká. A třeba Rock’n’Roll Show je o tom, že v současné době spousta „rockových“ kapel vůbec nehraje rock. Nechávají se semlít byznysem a hrají, jako kdyby pracovali v kanceláři nebo v posilovně. Takže tohle je náš protest proti těmhle sračkám.

A co Buena Vodka Social Club?
Jo, kdybychom měli stroj času, tohle by byl stoprocentně hit. V osmdesátkách nám ten song totiž ukradli, ale teď se nám konečně podařilo dostat ho zpět. Je to o běžných věcech v životě – o pití a o sexu. Nebo alespoň o pití. Nikdy nepít sám!

Všichni se vás ptají na vaše účesy a extravagantní oblečení. Nemáte už po podobných otázkách pocit, že na vás kromě vašeho vzhledu vlastně není nic jiného zajímavého?
Asi bychom se spolu nebavili, kdyby byl vzhled na naší kapele to nejzajímavější. Nebo ano? Možná, že jsme nějaký druh cartoonových figurek, které desetiletí za desetiletím prožívají různá dobrodružství. Jejich podoba zůstává stejná, ale ostatní věci aktualizují jen jednou za čas.

Nějaká šance, že z téhle recese jednou vyrostete?
Nikdy nedospějeme, to ti můžu slíbit.

Je nějaké téma, o kterém se dokážete bavit vážně? Co já vím, třeba hladomor v Africe.
Jsou věci, které bereme vážně, i když náš způsob, jak reagovat na většinu událostí, je právě s humorem. Všechny rozhovory brát vážně nemusíme, ale účastníme se třeba různých charitativních akcí, v čemž chceme pokračovat. To, co zmiňuješ, asi není zrovna problém, ze kterého bychom si dělali srandu, takže jsem rád, že se nás na to nikdo nikdy nezeptal.

Teď se vrať na začátek rozhovoru a zkus ke každé své odpovědi připsat ještě alespoň jednu větu navíc. Věř nebo ne, udělal jsem to!