Sherlock Holmes se vrací. Tak trochu přes kopírák

Stefan-Titka

Nejslavnější detektiv světa Sherlock Holmes se vrací podruhé, i tentokrát s tváří Roberta Downeyho Jr. a v doprovodu věrného společníka doktora Watsona v podání Judea Law. Od posledního dobrodružství se toho zas tolik nezměnilo. Tedy až na jednu podstatnou věc. Konečně se setkáme tváří v tvář s Holmesovým úhlavním nepřítelem, ďábelským profesorem Moriartym!

Na to, jaká očekávání tvůrci filmu o Sherlocku Holmesovi vzbuzovali co se arcizločince Moriartyho týče, je jeho představení ve Hře stínů trochu zklamání.

V jedné scéně si ještě dovolí pohrát s aurou tajemné postavy, kterou nikdo nemá vidět, v zápětí už se ale stává člověkem z masa a kostí. Máme tak před sebou elegantního, vysoce inteligentního profesora, jenž na univerzitě spřádá plány, jak uchvátit svět i jeho ekonomiku. K tomu mu má dopomoci válka světových mocností. Je nasnadě, že právě té musí Sherlock Holmes zabránit.

Oproti prvnímu dílu jsou změny opravdu kosmetické. Scénář opět sází na rychlopalné výměny dialogů mezi Robertem Downeym Jr. (Holmes) a Judem Law (Watson), především ze začátku je ale úspěšnost jejich slovních přestřelek poměrně nízká.

To samozřejmě neznamená, že by Downey Jr. i Law nebyli ve svých rolích perfektní. Pokud vám jejich styl sedl v prvního dílu, dvojka v tomto směru nešlape vedle. Špičkování, hádky a různé Sherlockovy podivínské naschvály (třeba střílení šipek do Watsonova ramene během demonstrování „neviditelného přestrojení“) nechybí ani tentokrát.

Sherlock Holmes: Hra stínů Zatímco u hereckých představitelů můžete brát zaběhnuté charaktery z té lepší stránky, horší už je to u režie Guye Ritchieho (Sbal prachy a vypadni či Podfu(c)k).

Hlavně začátek je na Ritchieho poměry podivně mdlý, nevzrušivý a vlastně není ani nijak zvlášť originální. Jako kdyby se zasekl v levelu, kde se hrálo posledně; žádná další úroveň vizuálních hrátek se neobjevují.

Naštěstí probrat z letargie člověka někdy dokáže i to samé, co minule. A scény z bombardování lesa, kdy kulka zpomaleně provrtává Watsonovi v běhu sako, je přesně ten typ vizuálních triků, které Ritchiemu sedí.

Horší je ovšem Ritchieho nepříliš zvládnuté vyprávění příběhu. Jako kdyby divákovi mělo být jedno, co přijde dál; při všech výbuších, honičkách a bitkách se jen čeká na další výbuch, honičku a bitku.

Film nabírá na obrátkách hlavně v poslední půlhodině, kde se kromě jiného naplno zúročí osudovost vztahu Sherlocka Holmese a profesora Moriartyho. Stačí jen zmínit slovo vodopád a člověku alespoň letmo obeznámenému s historií dvojice musí být hned všechno jasné.

Přes velmi odlehčený způsob vyprávění, které v některých případech hraničí  s crazy komedií (už jsem zmiňoval, že tu máme i Sherlockova bratra?), Sherlocku Holmesovi zvážnění celkem sluší a finální duel tak má divák šanci poctivě prožít. Škoda jen, že to samé nelze říct o filmu jako celku.

Sherlock Holmes: Hra stínů (Sherlock Holmes: A Game of Shadows)
USA, 2011, 129 minut
Režie: Guy Ritchie
Hrají: Robert Downey Jr., Jude Law, Jared Harris, Noomi Rapace, Stephen Fry, Eddie Marsan, Rachel McAdams
Premiéra v ČR: 5. ledna 2012