The Subways ukázali Praze, zač je toho loket

Jiri-Vanek

O britských The Subways se říká, že jejich koncerty patří k tomu nejlepšímu, co současné mladé britské indie kapely naživo nabízejí. V Praze to potvrdili beze zbytku; jejich variace na rockn'n'rollové téma nepřinese člověku popis existenciální krize jedince ve velkoměstě ani ho nepřinutí přemýšlet o jsoucnu, ale sebere mu dech a vymlátí mozek z hlavy.

Na začátku koncertu předvedli svůj standardní výkon Sunflower Caravan. Tenhle večer ale neměl být (při vší úctě) o nich, takže o nich nebude ani tahle recenze.
Kvůli komu lidé přišli, to jasně ukázal řev okolo desáté hodiny. Celý Lucerna Music Bar (snaha proměnit klub kvůli požadavku kapely na nekuřácký se ukázala marná) skákal už během první písně Kalifornia. A není divu; The Subways sice nejsou nikterak originální kapela, ale jejich snadno zapamatovatelné refrény rozezpívají každého.

Zněli jako perverzní Oasis i jako revival Led Zeppelin
The Subways si berou od každého něco, chvíli znějí jako Nirvana s basistkou Kim (Gordon ze Sonic Youth nebo nebo Deal z Pixies, není to jedno?) chvíli jako perverzní verze Oasis, pak zase jako revival Led Zeppelin. Ale dělají to dobře a pestře a publikum se baví, baskytaristka Charlotte Cooper poskakuje víc než MardošaTata Bojs, kytarista Billy Lunn leze na bicí a oba dva se střídají za mikrofonem. Velkou jízdu kazí jen trochu pokažený zvuk – kapela chvílemi zní, jako kdyby hrála za sklem.
Kromě jediného singlového béčka, prvního přídavkuThis Is the Club for People Who Hate People, se The Subways drží svých dvou desek a písně z nich vcelku pravidelně střídají. Hitů mají dost – ať už z debutu Young For Eternity (zazní třeba I Want to Hear What You Have Got to Say, Mary, Oh Yeah, dlouze natahovaný poslední přídavek Rock & Roll Queen), nebo z druhé desky All or Nothing (Shake! Shake!, Alright, I Won’t Let You Down či největší jízda, předposlední Girls & Boys).

Poslechněte si rozjeté Girls & Boys

A publikum se baví. Refrény zpívá jako už dlouho ne, před koncem koncertu je na pódiu skoro fronta na stage diving a těsně před závěrem skočí z pódia i kytarista Billy Lunn (který bůhvíproč dostane po Always Tomorrow od někoho z přední řady pórek). Když pak Lunn rozezpívává publikum, nemá nálada daleko k davové psychóze. Těžko si představit lepší hudební začátek jara.

Sunflower Caravan, The Subways
Praha, Lucerna Music Bar, 6. dubna 2009

Témata:,
swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit