100°C: Při skládání písniček jsme tančili šamanské tance

Odjeli do lesa na chatu, mazlili se se zemí, tančili bláznivé tance a do toho chystali nový materiál. Tak mluví skupina 100°C o soustředění, na kterém vznikaly skladby pro aktuální desku Freaky Boys. "Je to to nejvyspělejší, co jsem kdy napsal. Učím se skládat věci, které mají hlavu a patu," říká v rozhovoru zpěvák a kytarista Jakub Johánek.

Vaše nová deska Freaky Boys vychází po šesti letech od poslední řadovky Brant Rock. Během té doby o vás nebylo příliš slyšet. Nešlo ale o oficiální pauzu, nebo ano?
Jakub Johánek (zpěv): Byla to taková nepsaná pauza. Je fakt, že po šestnácti letech se kapela může kdykoliv rozpadnout, zvlášť když dlouho nepracuje na novém materiálu. Ale nám se to naštěstí nestalo.

Poslechněte si 100°C v Youradiu

Brant Rock jste vydali po devíti letech existence kapely, letos slavíte šestnáctiny. To znamená, že jste „propásli“ dvě kulatá výročí. Proč jste s nahrávkou tak dlouho čekali?
Jakub: Narozeniny jsme vždycky slavili výjimečným koncertem, většinou to bylo v Mariánských Lázních, odkud pocházíme a děláme tam každý rok i vánoční koncerty. K pauze za sebe můžu říct, že jsem velký detailista a k sobě velmi náročný. To znamená, že nepustím ven písničku, kterou si nejsem jistý.
Ondra Urbanec (baskytara): Já bych dodal pragmatičtější důvod: první tři alba jsme skládali ještě v době studentských let. Po škole jsme ale všichni museli do práce, čímž se to taky natáhlo. Hudbou jsme si nikdy nevydělávali tak, aby to byl náš byznys.
Karel Vaněk (syntetizátory): Je to také tím, že Freaky Boys vychází v kompletní produkci 100°C. Hlavním producentem desky je Jakub, který si samozřejmě čas na práci musí rozložit mezi další aktivity. Proto deska zrála déle, než kdybychom měli klasického producenta, který je zaplacený a má půl roku na to, aby se albem aktivně zabýval.

Je vaše muzika na Freaky Boys dospělejší? Vnímáte to v textech?
Jakub: Co se skladatelského řemesla, myslím, že je to to nejvyspělejší, co jsem kdy udělal; hrajeme teď víc písničky, učím se skládat věci, které mají hlavu a patu. Možná, že proto se z naší hudby vytratilo takové to porno, ty nesmyslné věci, které by zkušený muzikant nikdy nevytvořil.

Po vydání desky Brant Rock před šesti lety jste se prý rozutekli do lesů. Jak tomu mám rozumět?
Ondra: Žijeme v Praze, ale když se chceme dostat k nějaké inspiraci, odjíždíme do lesů k Mariánským Lázním, odkud pocházíme.
Jakub: Každý může les vnímat jinak. Pro mě je les spíš Babylon, kde nacházím věci, které nemám rád, vůči kterým se vymezuji a zároveň věci, z nich čerpám. V lese načerpám inspiraci a zároveň si uvědomím hranice, za něž nepůjdu. Za těch šest let jsem byl zpátky v Mariánkách párkrát, rozhodně jsem celou tu dobu neseděl na pařezu s akustikou a nenahrával jsem tam svůj největší hit.

Tak nějak jsem si to právě představovala.
Jakub: Pravda, byli jsme v Orlických horách na soustředění, které bylo hodně lesoidní. Nicméně nedokážu si představit, že někdy v budoucnu rozestavíme mikrofony na pasece a nahrajeme tam živou nahrávku. „Útěk do lesů“ si představuju nějak takhle – že to na desce pak bude slyšet.
Ondra: Myslím, že v náladě desky les cítit je. Na soustředění jsme si objednali chatu uprostřed lesa, kde jsme složili určitě alespoň tři základní písničky. Přijeli jsme tam tenkrát s dodávkou, vyložili všechny nástroje na půdu a zůstali tam asi čtyři dny zavření. Zažili jsme tam zajímavé chvilky.

Popište je.
Ondra: Souviselo to s psychedelickými prožitky a bylo to hodně spojené právě s lesem.
Jakub: V písničce Dead Hero například zpívám manic shamanic dance. Je to šamanský manický tanec, který na chatě skutečně proběhl.
Ondra: A skončil mazlením se zemí ve tři ráno. 

Jak takové soustředění funguje? Máte nějaký denní rytmus?
Karel: Ani ne, většinou jen vyrazíme a nějak to dopadne. Často se stává, že začneme hrát v noci, a pak dopoledne spíme.
Jakub: Většinou jde o noční práci. Během těch let se z nás v podstatě stali upíři. Koncertujeme v noci, pak se druhý den skrýváme před sluncem. Stejně to funguje i na soustředěních.

Kolik takových soustředění jste během šesti let měli?
Ondra: Asi čtyři. Zkoušky míváme pravidelně o víkendech v pražském Crossu, což je také velmi inspirativní prostředí.
Jakub: Vtipné je, že když na soustředění přijedeme, jsme nějakou dobu všichni pospolu v jedné místnosti a stmelujeme partu. To funguje první den. Kdyby ses tam podívala za čtyři dny, viděla bys, jak se každý schovává v jiné místnosti, dívá se jenom na nohy a kýve se. Byl by to zajímavý sociologický výzkum.

Na vašich stránkách mě zaujal seznam vašich partnerů, mezi nimiž je třeba Oriflame. Jak s nimi spolupracujete?
Karel: Oriflame nám zrovna dodával nějaké líčení a zajišťoval nám vizuál na koncertech u minulého alba Brant Rock.
Ondra: Takovou image jsme jeli s minulou deskou, lidem v Oriflamu se to líbilo, tak jsme se domluvili, oni nám dokonce občas poslali i slečny, které nás nalíčili.
Jakub: Já mám doma dokonce ještě nějaké řasenky a odličovače.

Jaká image bude spojovat Freaky Boys?
Ondra: Pro videoklip k Eye For An Eye jsme si nechali ušít oblečení, které jsem navrhoval s Hankou Soukupovou. Je to mix egyptských a futuristických prvků, takový egyptský Star Trek. Ve stejném duchu se pojede celé jarní turné.