Štítek Reklama
21. 5.2015

12 kapel, které uslyšíte na největších českých festivalech

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Největší z hipsterů se jmenuje William Fitzsimmons a zahraje v Ostravě - Autor fotografie: Facebook hudebníka

Festivalová sezóna se blíží, orientovat se ve výčtu kapel je ovšem docela složité. Pořadatelé logicky vychválí všechny, média a přátelé dají doporučení, ale čas naposlouchat interprety už nemáte. A tak jsme to udělali za vás. Nejdřív jsou tu minirecenze desek kapel z festivalů For People a Colours Of Ostrava, příště obhlédneme slovenskou Pohodu a Grape. O Faith No More, kteří hrají v Hradci, chystáme samostatný text.

Asking Alexandria - From Death To Destiny (75%)

Rock for People, Hradec Králové

Nalákají britští metalcoreoví Asking Alexandria na první den královehradeckého festivalu vůbec někoho? Za normálních okolností by byli jistě dobrým tahákem, ovšem vzhledem k tomu, že z kapely aodešel zpěvák Danny Worsnop a premiéra s novým členem ji teprve čeká, trochu postrádá smysl hodnotit jejich dva roky starou desku. Bez ohledu na současnou podobu sestavy se jedná o povedené album obstojně navazující na vřele přijatou Reckless & Relentless. Skladbám nechybí nápady, riffy odkazující ke klasikám hard rocku a heavy metalu, ale také začlenění post-hardcoreových prvků a screama. Právě nová vlna sluší kapele víc než snaha o interpretaci vzorů Guns'N'Roses či Slipknot. Druhá polovina alba, v níž skupina trochu povoluje tempo, nebaví tak jako začátek s Killing You nebo Run Free. 

Motörhead - Aftershock (80%)

Rock for People, Plzeň

Nedávná studie ukázala, že v hlasitosti studiových nahrávek dokáže Motörhead bez problémů natrhnout prdel i Taylor Swift, naživo už ale britští rockeři příliš konkurence nemají, o čemž se můžete přesvědčit v červenci v Plzni. Zatím poslední studiovka Aftershock vyšla předloni; některé melodie příliš odkazují na ověřené pětatřicetileté hity, to už je ale styl Motörhead, a i po tak dlouhé době jede stroj ovládaný Lemmym na plné obrátky. Příjemným osvěžením je pak skladba Dust And Glass, která našlápnuté tempo na moment zvolní. Následující Going To Mexico už ale opět v tempu přes 130 bpm volá po nekonečné rovné silnici amerického středozápadu, kterou by svými koly drtila až na jižní hranici. Po Lynyrd Skynyrd zažije Plzeň další pravý rock. 

Guano Apes - Offline (65%)

Rock for People, Plzeň

Němečtí Guano Apes přestala většina poslouchat před více než deseti lety, kdy už měli na to vydat výběrovou desku. Hity Break The Line, Open Your Eyes a zejména pak snowboarďáckou hymnou Lords Of The Boards si udělali jméno konkurující kapelám jako Limp Bizkit nebo Korn. Na jmenované skladby bude čekat i plzeňské publikum, Němci se k nám nicméně vracejí odpromovat svou loňskou desku Offline. Pokud jste fanoušky poprocku, přijdete si na své. Offline navazují na nastavený zvuk předešlou Bel Air a i tentokrát nabízí několik písní s hitovým potenciálem (Close To The Sun, Hey Last Beautiful), do vzdálenější minulosti ale nevstoupí a jedinou vzpomínkou tak zůstane příjemný zpěv Sandry Nasič. O průšvih se sice nejedná, něco podobného už jste ale pravděpodobně slyšeli.

Bottled In England - Boy/Lost (60%)

Rock for People, Plzeň

Bottled In England, další z řady interpretů, kteří podávají živě daleko lepší výkon, než slyšíme z nahrávky. Může za to styl hudby, postavené na tepajících perkusích, z nichž je i přes strojový zvuk cítit vedení rukou, ale taky fakt, že duo se proslavilo ještě před tím, než mělo hotovou desku. Boy/Lost působí při domácím poslechu dost ploše a je potřeba si trochu pohrát s ekvalizérem. Po předešlém EP a singlech se také zdá, že Dánové trochu ztrácejí na inspiraci, díky koncertům jsou navíc kromě nejlepších tracků Never Be ApartQueen Acid povědomé i zbylé nápady. Boy/Lost je pouhým suplementem toho, co máte po loňských United Islands možnost letos vidět v Plzni. A rozhodně to stojí zato. 

Triggerfinger - By Absence Of The Sun (80%)

Rock for People, Plzeň
Podzimní koncert na ve strahovském Klubu 007 byl spíše pro fajnšmekry a zarputilé fanoušky. Belgické trio Triggerfinger má ale daleko větší potenciál než hrát pro sto lidí. Jak navíc dokazují se svým posledním albem, je nesmysl jít si tuhle kapelou poslechnout pouze kvůli povedeným coverům Lykke Li či Rihanny. Rok stará deska nabízí dvanáctku písní, které víc svádí ke konzumaci amerického Budu než belgického ležáku. Řeč není o nízké kvalitě obsahu, ale o ladění, pro něž se Triggerfinger už snad museli narodit; Perfect Match i klidná Trail Of Love mají atmosféru baru s billiardem uprostřed. Jednou jsou jak Eagles Of Death Metal, podruhé se blíží Muse, jindy zůstávají ve společnosti Stereophonics. Queens Of The Stone Age jsou s ...Like Clockwork o stupínek výše, i tahle deska ale dost baví. 

Julian Casablancas And The Voidz - Tyranny (75%)

Rock for People, Hradec Králové

Pokud někdo čeká návaznost na The Strokes, bude zklamaný. Stejně tak by neměl očekávat skladby newyorské party v živém setu. Podle dosavadních setlistů dává Julian CasablancasThe Voidz mimo vlastní repertoár prostor maximálně dvěma až třem písním. Často se však jedná o výbornou Ize Of The World a daftpunkovou Instant Crush.
A jaké je album Tyranny? Všechny skladby jsou tak zašpiněné a neučesané, že zvukař bude mít co dělat, aby koncert zkreslil do formy „jako z desky“. Celá nahrávka působí jako promyšlený jam šestice zkouřených floutků svobodně projíždějících svět, kombinujících své frivolní nápady s omezenou životní zkušeností. Je v tom post-punk, alt-rock i špetka world music. Pak nevadí, že jedna skladba trvá dvě a půl minuty a druhá jedenáct. Abyste si desku užili, chce to čas, nápadů je tu víc, než se zdá. 

St. Vincent - St. Vincent (90%)

Colours of Ostrava

Podle řady hudebních médií bylo album zpěvačky a kytaristky St. Vincent jedním z nejlepších uplynulého roku (stejný názor sdílí porota kategorie Nejlepší alternativní album na Grammy). Celý humbuk byl pro zpěvačku tak trochu zadostiučiněním, protože na scéně se pohybuje už víc než deset let. K vrcholu se ovšem začala přibližovat před čtyřmi lety, kdy se spojila s Davidem Byrnem a natočila s ním album Love This Giant. Eponymní čtvrtá řadovka byla touto spoluprací předurčena k novému, elektroničtějšímu zvuku, jak je slyšet v písních Rattlesnake, Birth In Reverse či Bring Me Your Loves. Jak ale ukazují skladby Prince JohnnyI Prefer Your Love, i pomalé skladby St. Vincent pořád jdou.

Caribou - Our Love (75%)

Colours of Ostrava

Cariboua, matematika za mikrofonem, už jsme měli možnost vidět s novým materiálem loni v MeetFactory (recenze). Superlativy bohužel šetříme, hodnocení desky je mírně ovlivněno koncertem, na kterém Caribou nedokázal Our Love sjednotit s dřívější tvorbu. Ta je přitom při domácím poslechu skvěle vybalancovaná a nové album v diskografii představuje další logický krok. Nejlépe to reflektuje titulní singl, na něj pak v samotném závěru tematicky naváží skladby Back HomeYour Love Will Set You Free. Největším zářezem ale stejně zůstává hit Can't Do Without You, rovněž skvělý vrchol koncertů. Pokud jste Cariboua loni prošvihli, určitě si ho v zahajovací den nenechte ujít. 

Swans - To Be Kind (90%)

Colours of Ostrava

Když se prokousáte dvouhodinovým dílem To Be Kind, čeká vás téměř nirvána. Pokud jste si už cestou k uskupení okolo Michaela Giry našli, dáte zapravdu, že třetí LP, které Swans po návratu na scénu nahráli, patří k tomu nejlepšímu, co vůbec natočili. Pokud budou letos nejhlučnější kapelou západu Motörhead, východní hranici ovládají Swans. Návštěvníkům loňského koncertu v Lucerna Music Baru nepomohly ani špunty do uší a hlukovou stěnu nezjemňují příliš ani meditativní vyhrávky předznamenávající dirigovanou show, v níž je každý Girův pohyb důležitý a určující. Uhrančivé jsou i písně Just A Little Boy (For Chester Burnett)A Little God In My Head, přesto jim při domácím poslechu chybí tepající baskytara a dvojnásobná koncertní hlasitost. 

Christian Löffler - Young Alaska (90%)

Colours of Ostrava

Největší hvězdou Electronic stage bude na Colours of Ostrava Clark, za pozornost ale rozhodně stojí i ostatní umělci. Německý DJ a producent Christian Löffler vydal před nedávnem dvanáctipalec York, loňské EP Young Alaska je s osmi tracky je ale přeci jen plnophodnotnější reprezentant toho, co Löffler dělá. Skladby nikam nespěchají a je znát, že prostředí Baltského moře hudebníka ovlivňuje. Po obstojném debutu A Forest natočil Löffler nahrávku, která působí sebevědomějším a pospolitějším dojmem; žádná z položek nijak výrazně nevystupuje, takže ať už do svého setu zařadí cokoliv, měli byste být spokojení. Jemný houseový beat bude příjemným zklidněním po druhém protancovaném dni festivalu. 

William Fitzsimmons - Pittsburgh (75%)

Colours of Ostrava

Rok po vydání poslední řadové desky Lions přichází William Fitzsimmons se sedmiskladbovým EP, kterým vzdává hold babičce a rodnému městu. Těžko říct, jestli velmi osobní přístup (včetně vlastní produkce) Williama nutí psát citlivěji a klást důraz na dojem a ne na komplexní zvuk, který EP tak trochu postrádá. Namísto toho se Fitzsimmons ještě víc dostává do roviny kolegy Samuela Beama vystupujícího pod jménem Iron & Wine; za chvíli přestane vadit i umělý beat ze skladeb BetterMatter a pěkně zaranžovaný závěr Ghosts Of Penn Hills dokonce pohladí. V Ostravě ovšem William vystoupí sólo, a tak se budeme muset soustředit jen na jeho melodické linky. 

Other Lives - Rituals (80%)

Colours of Ostrava

Na závěr jedna čerstvá novinka od Other Lives, černého koně letošních Colours. Pokud smutníte, že se nedostanete na pražský koncert Alt-J, vystoupení Other Lives by vám mohlo být dostačující satisfakcí. I oni jsou tři, i jejich hudba je minimalistická. Nepůsobí tak propracovaně, o to je ale přímější. Album Rituals má 14 skladeb, které drží pohromadě a jedna se opatrně zaplétá do druhé, drobné krácení by ale neuškodilo. Nejvíc potěší songy Reconfiguration, 2 Pyramids a k závěrečná It's Not Magic. Other Lives na třetím LP odhalují potenciál, který byste si v Ostravě neměli nechat ujít.

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama