Káčin zápisník: What´s the big deal s tělesným ochlupením?
Začátkem týdne se na virálních serverech objevil příběh fitness bloggerky, která se už rok neholí - nikde. Nyní se chlubí fotkami svého porostu s tím, že chce podpořit ostatní, aby byli sami sebou a cítili se tak dobře. Hm...
Takže pozor; po proměnách z tlustých na tenké a vypracované a z anorektických na oplácané tu máme trend z nechlupatých na chlupaté. Je to asi rok, co jsem na Instagramu začala vídat přírodní i nabarvená chlupatá podpaží. Taková věc s sebou zákonitě nese rozdělení lidu na dva tábory. Jedni to velebí jako návrat k přirozenosti, odvážný krok ven z davu, druzí nadávají, že je to odporné a nehygienické. Před týdnem jsem dočetla feministickou knížku Caitlin Moran „Jak být ženou“, kde je chlupům věnována celá jedna kapitola.
A já to nechápu.
Jsem se sebou v zásadě spokojená. Jasně, mívám slabé chvilky, kdy si říkám, že mít menší prsa, mohla bych nosit topy bez ramínek, nebo jen trochu cvičit, a už bych si v krátké sukni nepřipadala tak nepatřičně, nicméně tomu se člověk asi nevyhne. Nikdy, opakuji nikdy v životě mně ale nenapadlo řešit chlupy jako zásadní věc.
A donedávna jsem si myslela, že to platí plošně. Že taková ta holka, co sedí zavřená v pokoji a je totálním otrokem ženských magazínů, je vlastně mýtus. Ale evidentně ne. V době, kdy po ulicích chodí stokilové dámy v crop topech a průhledných legínách a taková zvěrstva jako samoopalovací krémy jsou stále ještě legální, skutečně existují lidé, kteří diskutují o tom, zda chlupaté nohy ano, nebo ne.
Nechci vytahovat staré dobré hladovějící děti v Africe, ale zrovna otázka tělesného porostu je fakt. Úplně. Jedno.
Já se s žiletkou samozřejmě taky kamarádím, ale nehrotím to a stejně na salámu by to měli mít i všichni ostatní. Odmítám trápit kůži pod tlakem ostří kažý den jen proto, aby moje nohy byly vždy dokonale hladké. Nosím buď kalhoty nebo tmavé punčochy, tak mi to může být jedno, a těch 10 minut si ráno radši přispím. Jasně, na romantický večer s klukem to shodím, ale nebude to to hlavní, na co budu myslet, a rozhodně, pokud se to zvrhne v divoký vír vášní, si neodepřu sex kvůli tomu, že jsem se předtím nestihla oholit.
Úplně samostatnou kapitolou pak je holení v klíně – u dospělé ženy mi to přijde skoro jako zvrhlost. Svědí to, pálí to, ať jste sebeopatrnější, zrovna tam se téměř vždy objeví nevzhledné pupínky a navrch pak vypadáte jako desetiletá holčička. Nikdo nechce spát s desetiletou holčičkou (a pokud ano, tak zase vy nechcete spát s ním).
Možná, že celá tahle „problematika“ souvisí právě se sexuální zralostí. Tělo si koneckonců neodchlupujeme kvůli sobě, ale kvůli tomu, jak to vypadá, a to zejména v očích sexuálního partnera. Ze začátku nám na tom hodně záleží, ale jak stárneme, už na to kašleme. Netvrdím, že s objevením orgasmu ženy lámou žiletky a pálí depilační pásky, ale když pochopíte, že v sexu jde o něco úplně jiného než o to, jak při něm vypadáte, nějaké chlupaté nohy vůbec neřešíte.
A slovy klasika, kluci chtějí za princeznou, nevadí jim prosekat se roštím. Takže ve finále, proč se trápit, ne?