PETR ŠEVČÍK: Nic se nevyrovná pocitu, když zpíváte…
V sobotu 11.2.2012 od 19 hodin se v Domě kultury města Ostravy uskuteční koncert Petra Ševčíka a vokální skupiny Flow of Voices. Zeptali jsme se Petra, jak skupina vznikla a jak spolu vycházejí, ale také na co se můžeme těšit na jeho sólovém albu a jaký je jeho největší hudební sen…
Kdo jsou vlastně Flow of Voices a jak jste se dali dohromady?
Flow of Voices je skupina lidí s láskou k „a cappella“ hudbě. Vokální hudba obecně má kořeny v hudbě sborové a tak jsme se vlastně poznali i my – úplnou náhodou v jednom sboru. Jmenoval se Kampanela a stál na našem počátku. Poprvé jsme totiž zpívali na jednom koncertě tohoto sboru před čtyřmi lety. Tehdy jsme se sice ještě nejmenovali Flow of Voices, ale k tomu už byl jenom krůček. Když se k naší počáteční sestavě – Dan Rymeš, Adam Zemek a já – přidal ještě čtvrtý člen Honza Polášek, stala se harmonie kompletní. A ačkoliv jsme byli jako lidé hodně rozdílní, hudba nás spojila a dala nám název Flow of Voices. V současné době máme sestavu ještě o dva další členy rozšířenou. Jirka Müller a Tomáš Janeček přispěli k absolutní nezávislosti na nástrojích. Naším nástrojem je hlas.
Proč právě acappella? Co tě na tomto žánru nejvíc baví?
A cappella = zpěv, zpěv = lidský hlas. Pokud hrajete na nějaký hudební nástroj jako například na kytaru, určitě znáte ten překrásný pocit, když se vám podaří něco těžkého, co se původně zdálo zcela nezvládnutelné, například pěkně zahrát nebo třeba zahrát lépe a precizněji. Je to skutečně super pocit, ale nic se nevyrovná pocitu, když zpíváte – jelikož nástroj je vaší součástí, je intenzita prožitku mnohem silnější a zcela nepopsatelná. Kromě zpěvu hraji i na klavír a kytaru, takže věřte, že to dokážu posoudit. Na druhou stranu je ale pravda, že zpěv je velice náročný, a to hlavně i kvůli tomu, že hlasivky jsou náchylné na počasí, nemoci atd. Hádejte, kdo dokáže hrát/ zpívat déle – klavírista, nebo zpěvák?
Jak vybíráte písně, které budete zpívat? Vybíráte si je třeba i tak, abyste měli stále větší výzvy a náročnější písně?
Protože mám nějaké zkušenosti se skládáním, uvedu to na příkladu. Jako skladatel jsem začínal s velice rozsáhlými, těžko srozumitelnými motivy, košatými melodiemi či megalomanskou strukturou písní. Používal jsem maximum prostředků s minimální efektivitou. Dnes, tedy po 7 letech, kdy jsem se skládáním začínal, přemýšlím naopak – za pomocí co nejmenšího množství prostředků docílit maximálního účinku. Řečeno laicky – ze tří akordů vyždímat umění. S výběrem skladeb jsme to měli dost podobně – začínali jsme na těžkých a sofistikovaných skladbách a dospěli jsme k názoru, že méně je někdy vlastně více. Jdeme takovou střídmou cestou – občas dáme nějaký ten „Masterpiece“, ale vzhledem k náročnosti „a cappella“ zpěvu zkrátka musíte mít v záloze spoustu písní, u kterých se jednak nesedřete a za druhé se většině publika stejně líbí víc… (smích)
Jak často zkoušíte a jak dlouho vám trvá naučit se novou píseň?
My zkoušíme dost operativně, čili když je potřeba. Před koncerty zkoušíme až třikrát týdně tři hodiny. Ale stává se, že se na zkoušce zadrhneme i čtyři a více hodin. Nicméně nás to baví, takže to nebereme jako povinnost, ale radost. Novou píseň většinou nacvičíme za jednu zkoušku, pokud je to něco složitějšího, tak to třeba trvá i dvě zkoušky. V současnosti máme v repertoáru kolem 50 písní ve trojhlasých až šestihlasých úpravách.
A kterou píseň podle tebe zpíváte nejlépe?
Myslím, že k nejkompaktnějším písním patří například Better than life, More than words nebo Sanctify my heart. Ale netroufám si soudit, jestli mají i největší úspěch u publika, to by byla jiná otázka… (smích)
Míváte někdy „ponorku“ a jak se projevuje?
Myslím, že na výrobu ponorek máme dokonce monopol (smích.) Naštěstí ale na jejich stavbu stále nemáme kvalitní materiál, a tak se naše ponorky často v oceánu hudby rozpouštějí jako cukr v čaji. (smích)
Takže na společnou dovolenou byste asi nejeli…?
Co se týče mě, na společnou dovolenou bych nejel ani s nejlepším kamarádem, jednoduše nemůžu být ve společnosti déle než dva dny. Jsem extrovertní introvert – když s lidmi komunikuji, jsem otevřený a sdílný, ale potřebuju svůj prostor víc než kdokoliv jiný, svůj kout, kde je ticho a kde slyším jen plynutí vlastních myšlenek a vlastní hudby. Dokonce si troufám tvrdit, že je nás víc, kdo by celou dovolenou takhle nezvládl. Ale není to proto, že bychom spolu nevycházeli. Právě naopak – půlku zkoušky se prosmějeme naprostým banálnostem, ale druhou půlku strávíme vášnivými debatami, resp. hádkami (smích). Ale protože jsme skupina oplývající inteligencí, vždycky se spory nakonec vyřeší… (smích).
Acappellové písně jsou většinou o bohu a lásce k němu… O čem jsou tvoje autorské písně, které jsi složil pro Flow?
Asi jako každý „umělec“ píšu o svých vlastních pocitech. Problém je v tom, že lidé mají raději optimismus než můj neskonalý pesimismus, takže se snažím dělat kompromis. Napíšu třeba o lásce, ale jsem schopný nechat oba hlavní hrdiny zemřít na zápal plic, úplavici nebo vlastně cokoliv jiného (smích). Na druhou stranu občas píšu i v optimistickém duchu, ale to musím něco krásného skutečně prožít, jinak to nemá smysl…
Jako pro skladatele je pro tebe snazší složit „normální“ píseň, nebo acappellovou?
Dá se říct, že obě hudební formy mají svá pro i proti. Vokální píseň je dost omezený útvar v tom smyslu, že hlas nemá nevyčerpatelné možnosti, což sice ani instrumentální hudba ne, ale ta se přece jen pohybuje v jiných sférách možností. Lidský hlas je předně omezen svým rozsahem. Dobrý, školený zpěvák má zpravidla aktivní rozsah dvě oktávy, nadprůměrně zdatní dvě a půl a zpěváci na pokraji geniality tři. Můžete se tedy pohybovat pouze v rámci tohoto omezení. Hudba instrumentálně podpořená má v tomto smyslu mnohem větší možnosti – klavír obsáhne osm oktáv, kytara zhruba tři a půl oktávy. Navíc takové nástroje nehrají v závislosti na svém momentálním stavu, jako se to stává u zpěvu. Můžete mít rozsah dvě oktávy, ale když se špatně vyspíte nebo strávíte večer před koncertem v hospodě, váš hlas vám to na koncertě vytmaví (smích). Čili v určitém smyslu je lehčí skládat pro kapelu jako takovou, ale na druhou stranu, kdo umí na všechny kapelové nástroje? Přece jenom když umíte zpívat a skládat, pravděpodobně vyprodukujete super vokální hudbu. Když umíte skládat a hrát na klavír, tak to zdaleka nezaručuje, že složíte kvalitní kapelovou píseň. Abych to sumarizoval: Kdyby mě někdo postavil před rozhodnutí: „slož co nejrychleji píseň buď a cappella, nebo instrumentální, zvolím a cappella. Jak já rád říkám: „jde přece jenom o zpěv“ (smích).
Na kolik hudebních nástrojů tedy vlastně umíš hrát? A je nějaký, na který by ses rozhodně ještě chtěl naučit?
Já mám dva cykly (12let) ZUŠ na klavír. Na kytaru hraju asi čtyři a půl roku. Pohotově zvládnu i baskytaru, ukulele či mandolínu. Jsem také samouk na bicí. Na co bych se rozhodně chtěl ještě v životě naučit, je saxofon a housle.
Jaké bude tvoje první CD? A bude na něm místo i pro Flow of Voices, nebo bys chtěl s Flow vydat samostatné CD?
Moje silné vokální cítění hudby se samozřejmě projeví i na prvním CD. Žánrové epicentrum bude v pop rocku, art rocku a pomp rocku a bude obohacené o ryzí „a cappella“ prvky. Dokonce jsem udělal i prostor pro samostatnou „a cappella“ věc. CD Flow of Voices přijde jistě taky, ale prvořadé je pro mě pochopitelně již zmiňované sólové CD.
Jak pokračují přípravy na ostravský koncert a na co se můžeme těšit?
Přípravy vrcholí! (smích) Speciálně pro tento koncert jsme zařadili i jednu píseň čistě pro „Ostravaky“.
Máte už teď naplánované další koncerty? Kdy a kde budete dál k vidění?
Další koncerty už máme naplánované, ale řeknu vám upřímně, že kdybyste po mně chtěli jediné další datum, tak ze mě nevyrazíte jedinou číslici (smích). Holt alespoň v něčem jsem pravý umělec – roztržitý a citově nestálý (smích).
Lákala by vás účast na letních hudebních festivalech?
Vystupujeme rádi a vystupujeme kdekoliv. Festivaly nevyjímaje. Co je na festivalech obzvláště lákavé, je změřit síly s konkurencí. Myslím, že to nás posunuje dál.
Jaký je Tvůj největší hudební sen? Kam bys to chtěl jako skladatel a interpret takříkajíc „dotáhnout“?
Největší hudební sen? Až potkám na ulici neznámého člověka, který si bude pobrukovat moji píseň s úsměvem na tváři.
Už brzy (12.2.2012)vypukne další talentová soutěž – Hlas Česko Slovenska… Budeš se dívat?
Neunikla mi jediná řada talentových soutěží, vždy se dívám, abych se něco přiučil, popřípadě pomyslně pěvecky zasoupeřil. Nicméně v současné době připravuji i věci na nahrávání svého CD. Dodělávám poslední texty, koordinuju spolupráci s muzikanty a celkově toho mám docela dost na práci, čímž chci říct, že toho času nebude tolik. V každém případě jsem zvědavý na to, jakým způsobem bude soutěž probíhat. Honosí se mottem „nezáleží na tom, jak vypadáte, hlavně když umíte zpívat“, tak uvidíme, co na tom bude pravdy.
Po zkušenostech ze SuperStar, doporučil bys začínajícím zpěvákům takový typ soutěže? Pomůže jim to v rozjezdu kariéry, nebo ani ne?
V čem vám pomůže určitě, je způsob vnímání ostatních lidí v tomto světě zvaném „šoubyznys“. Až po této zkušenosti jsem schopen plně ocenit každou kapelu či každého úspěšného interpreta, protože vím, že se to všechno nezrodilo za den a je za tím spousta neviditelné práce. SuperStar pomůže přeskočit jen jeden krok – tzn. mediální známost, ale to, jak s tím naložíte, je na vás. Někomu to stačí, někdo chce jít dál. Já jdu sice pomalu, ale jdu dopředu. Doporučuji to tedy pouze v případě, že máte skutečný zájem na tom, abyste se živili hudbou, a ochotu obětovat tomu téměř cokoliv – soukromí, názory, jistoty.
Je nějaká hudební událost, píseň, klip, která by tě v posledních dnech opravdu zaujala?
Už druhým rokem je pro mě novým vzorem skupina, které je v České republice zatím téměř neznámá. Skupina se jmenuje Marianas Trench a je to kanadská banda, která svoji hudbu dělá setsakramentsky dobře. V zásadě kombinují všechno, co mám v hudbě rád, počínaje skvělou kvalitou nahrávek, konče geniálními a přitom dobře zapamatovatelnými melodiemi. Je mi ctí jim dělat touto cestou reklamu.
Díky za rozhovor a přeji hodně štěstí a síly vytrvat v cestě za splněním tvého hudebního snu! Uvidíme se v sobotu!
Halellujah! (smích)
