V kruhu až příliš úzce rodinném: Incestní klan Coltových přežíval čtyři generace

Redakce

Množili se jako zvířata, žili jako zvířata. Tak byl popisován odstrašující případ rodiny Coltových, incestního klanu, jehož členové mezi sebou bez ohledu na věk a příbuzenské svazky provozovali nejrůznější sexuální praktiky.

Desítky let je všichni v okolí jen podezřívali, až je jednoho dne prozradila upovídaná dcera. Ta si svým sestrám stěžovala, že je těhotná a neví, který z bratrů je otcem. Vpravdě nestandardní rozhovor na dětském hřišti vyslechla jiná holčička a vyděšeně vše řekla mamince. Tím se rozjelo vyšetřování klanu Coltových (příjmení rodiny i jména příslušníků byla změněna během soudního procesu v roce 2012), incestního kultu z Nového Zélandu.

Všechno to začalo roku 1966, když se sourozenci Tim a June Coltovi vzali a postupně spolu zplodili sedm dětí: Marthu, Franka, Paulu, Cherry, Rhondu, Betty a Charlieho. Děti manželé od začátku vedli k sexuálním vztahům nejen mezi sebou navzájem, ale i s maminkou a tatínkem. Už v útlém věku jim ukazovali pornočasopisy a často je přemluvili k názorným ukázkám některých praktik, kterým ostatní přihlíželi, aby se poučili. Děti taky údajně pro zábavu dokonce chytaly menší zvířata a hyzdily jim genitálie.

Rodina se často stěhovala a i tak se sousedů vždy stranila. Čas změnit místo přišel vždy ve chvíli, kdy někomu z daného města začalo připadat divné, že děti nechodí do školy, k lékaři a obecně se příliš neukazují ve společnosti. Tak klan Coltových přežíval několik generací, až do roku 2012.

Právě tehdy policie objevila jejich „hnízdo“. V lese nedaleko malého městečka v Novém Jižním Walesu policisté Coltovým rozbili doslova tábor. Vyšetřovatelé tam nešli 38 členů rodiny, od babiček a dědečků až po malá vnoučátka. Všichni tam žili v šílených podmínkách, ve špíně, ve stanech, karavanech nebo maringotkách, bez vody, bez elektřiny. Přítomní detektivové později popsali první dojem jako „strašlivý, a to ještě ani neznali celou pravdu“.

Po takovém objevu logicky zasáhla sociálka, která si do péče vzala všechny do věku 16 let, celkem asi tucet nezletilých. Většina z nich byla nějakým způsobem postižená, několik bylo slepých či hluchých, jiní trpěli nějakou fyzickou deformací a žádné z nich neumělo pořádně číst a vyjadřovat se. Některé z dívek byly těhotné, tvrdily ale, že otci jejich dětí jsou cizí muži. Až testy DNA ukázaly, že rodiče všech z klanu jsou blízcí příbuzní. 

Soud byl rozlícen a poměrně rychle došel k verdiktu – hlavy rodiny uvěznit, děti odebrat a všemi prostředky jim zabránit v dalších stycích s biologickými příbuznými, kteří se o to neustále pokoušejí. Nekompromisní rozhodnutí soudce obhájil prohlášením, že „ty děti nejsou v žádném případě schopné se někdy zcela vzpamatovat a začlenit do normální společnosti“. Jako by té obhajoby bylo potřeba…

Příběhy sériových vrahů speciál: Zvrhlé sexuální návyky a libůstky nejslavnějších mordýřů

Příběhy sériových vrahů speciál: Životní story 3 zločinců, kteří inspirovali horor Wolf Creek