Štítek Reklama
14. 10.2014

Wabi Daněk: Příběhy písní jsme natáčeli mezi řevem cirkulárky a zpěvem kosů

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Wabi Daněk - Autor fotografie: Supraphon

Před dvěma lety nazpíval Wabi Daněk s Ďáblovým stádem v horském srubu trampské písničky, teď se pod vlivem knihy Michala Bystrova „Příběhy písní“ dal na lidové, mnohdy velmi kruté příběhy z dávných časů. Spolu se Stádem je nahrával ve společenském sále jednoho sázavského hostince. „Bydleli jsme tam, hospodařili, po natáčení jsme grilovali. A pořád mluvili o desce,“ říká písničkář.

Máte rád detektivky? 
Wabi Daněk: Docela jo. Jsem ale spíš na drsnější školu, Eda McBaina. Taková Agatha Christie mě nebere, i když pár jejích knížek jsem přečetl a ocenil jsem, že ze čtenáře nedělá idiota. Rád mám i Karla Čapka, některé jeho Povídky z jedné a druhé kapsy jsou výborné detektivky.

Ptám se proto, že Příběhy písní jsou svého druhu detektivní příběhy. 
Wabi: Spíš thrillery.

A jejich společným tématem je nemilosrdnost, která z dnešních příběhů vymizela. 
Wabi:
 Z příběhů vymizela, ale do života se, co si budeme povídat, se nastěhovala. Skladby z desky jsou všechno lidovky,  v podstatě kramářské písně. V těch vždycky musel být nějaký konflikt, jinak by je lidi neposlouchali a kramář nic nevydělal. 
David Landštof, bubeník, producent: To je ale intuice! Zrovna se koukám, kolik ta naše deska stojí: 349 korun.

Je to podle vás hodně? 
Wabi: V dnešní době už snad ani ne. 
David: Je to levný! (Směje se)
Wabi: Když započítáte náklady, žádný velký zisk z toho nevzejde. A to si myslím, že se téhle desky prodá dost.

Jak se vlastně prodávala vaše první deska Wabi a Ďáblovo stádo s trampskými klasikami? 
David: Prodalo se jí pět tisíc kusů, což je podle mě super. 
Wabi (usmívá se): Když o tom mluvíte přede mnou… Přijde mi to trochu humorné, protože tady v Supraphonu jsem kdysi dostal zlatou desku za 200 tisíc prodaných kusů desky. Ale jasně, doba je jinde, tehdy to byl vinyl a ty se těžko přepalují.

Wabi a Ďáblovo stádo: Trampské písničky pro ty, kteří je nikdy neposlouchali. Rozhovor o předchozím společném albu
Poslechněte si Wabi a Ďáblovo stádo v Youradiu

Desku jste připravili na základě knížky Příběhy písní od Michala Bystrova. Kdo vám o ní řekl? 
David: Dozvěděl jsem se o ní od hudebníka a publicisty Ondřeje Konráda, který mi ji doporučil na základě naší první, dva roky staré desky s trampskými písněmi. Michala už jsem znal, tehdy nám psal průvodní slovo do obalu. Věděl jsem, že je studnicí příběhů, a když jsme přemýšleli o tom, jak natočit druhé album, dalo nám smysl, abychom si vybrali z toho, co shromáždil. Dělat další desku táborákových písniček by mi už přišlo nevkusné.

Bystrov v bookletu alba cituje dobový tisk a zasazuje příběhy, které zpíváte, do reálného kontextu. Četli jste nějaké z těch článků?
Wabi a David: Ne, ale Michalovi věříme. On je opravdu velmi zapálený a zarputilý, všechno pečlivě dohledával. Věnoval knize spoustu času.

Který příběh vás nejvíc zaujal? 
Wabi: (Dlouho přemýšlí). Asi Waltzing Matilda, to je písnička, kterou lidi znají od Karla Hály. Nicméně málokdo ví, že matilda je ruksak. Původem je to písnička o australském střihači ovcí, který si svou matildu nosil všude s sebou. 
David: Anebo Dlouhý černý závoj. Existují různé verze, od The Chieftains, The Roliing Stones, Johnnyho Cashe… Při autorizaci jsme se ostatně často nemohli shodnout, jakou verzi vlastně zpíváme. K téhle písničce se navíc váže zajímavá historka: zpívá se tu, jak na hrob muže, kterého neprávem oběsili za vraždu, chodila jeho milá, za níž v osudnou noc byl,ale nemohl to použít jako alibi, protože ona dívka žila s jeho kamarádem. Z Bystrovových publikací víme, že s písní je spojený příběh slavného amerického herce Rudolpha Valentina (1895 - 1926); vždy v den výročí úmrtí chodily na jeho hrob ženy v černém závoji. V časopisech pak i vycházely fotky a nakonec si z toho lidi začali dělat legraci: jednou na hrobě vyfotili černošku v bílém závoji. 
Wabi: Rád bych ještě zmínil písničku Blues špitálu sv. Jakuba. Text „na dřeň“ od Josefa Škvoreckého a Lubomíra Dorůžky je pro mě naprostý klenot.

Do špitálu svatýho Jakuba/jdu navštívit ženu svou
Vidím ji na bílým stole/krásnou, chladnou bledou

Jdu se ptát po doktorovi:/"Je to s ní velmi zlé"
Jdu zas zpátky ke svý ženě/leží mrtvá na stole

Taky já až jednou umřu/pohřběte mě s písničkou
Jazz-band ať jak všichni čerti hraje/až mě k hrobu ponesou

Jednou písničkou přispěl Jaromír Nohavica. Říkal, že si zahostoval rád, protože jste dlouholetí kamarádi. Je to poprvé, co spolu hrajete na desce? 
Wabi: Ano, nikdy před tím jsme si nehostovali. Každý jsme měli svého dost a já se na Jarka ani nikdy necítil, stejně tak jako se on možná necítil na mě. Oba sice milujeme příběhy, ale každý je zpracovává jinak. Nicméně máme se rádi, a když se vidíme, vždycky si máme o čem povídat. 
David: Když byl Jarek ve studiu, mluvil o Wabim až dojemně hezky: „Pěkně to tomu starýmu psovi zpívá!“ 
Wabi: Ale jemu samozřejmě taky. Pořád je velmi pracovitý. Já mám na rozdíl od něj tendenci se poflakovat.

Jak to? 
Wabi: Nehledím na to, čím se živím.

Desku jste nahrávali v hospodě. Jaké to je? 
Wabi:
 Vyvolává to ve mně rozechvělé vzpomínky, ale jinak nic, protože už čtyři a půl roku nepiju alkohol. Důležité pro mě bylo, že z kohoutku tekla voda. 
David: A pro kapelu zase, že z kohoutku teklo pivo. Všichni byli tudíž spokojení.

Jak jste tu hospodu vybrali? 
David: Wabi se znal s Otou Kmínkem, původně dramaturgem Malostranské besedy, který si v Ratajích nad Sázavou otevřel ve starém pivovárku hospodu. Řekli jsme si, že když děláme desku s písničkami lidového rázu, bylo by fajn nahrát ji právě v hospodě. Společenský sál Otovy restaurace se nám pro ty účely dobře hodil. Celé jsme to tedy natočili tam, postaru, do jednoho pásu. 
Wabi: Bydleli jsme v přilehlém penzionu, hospodařili si tam, po natáčení jsme grilovali. A pořád se mluvilo o desce. 

V písničce Opilý Skot je docela dlouho slyšet pískot ptáků. Je to opravdu příroda, anebo jste je do skladby dotočili? 
Wabi: Chtěl jsem si tu písničku zazpívat sám, bez doprovodu kapely, a tak jsem vyšel za hospodu na louku, počkal, až přestane hrát cirkulárka a začnou pískat kosi. Nakonec jsem to nazpíval blbě a musel to dát znovu ve studiu, ale ptáci na desce zůstali.

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama