Sam Smith: Láska mě zatím míjí. Tak jsem o ní napsal desku

Hana-Slivova

Ze současné generace mladých britských písničkářů, do které se řadí Tom Odell, Jake Bugg či George Ezra, je Sam Smith největší bolestín. Jeho debut In the Lonely Hour s hity Stay With Me a Money On My Mind v sobě má ale i sympatickou a v současném popu docela nevídanou upřímnost.

Sam Smith patří v Británii do silné generace dvacátníků, které do světa vystřelil úspěch v britských „shooting stars“ anketách typu BBC Sound of… a Critics´ Choice Award. Od Toma Odella, Jakea Bugga či nejnověji George Ezry, jenž na podzim zamíří do pražského Lucerna Music Baru, se však dvaadvacetiletý Smith liší: obě ankety vyhrál a na své první desce In the Lonely Hour na rozdíl od rošťáků Bugga či Ezry pláče. A nestydí se za to. „Chci, aby fanoušci poznali, jak se cítím, jaké jsou moje emoce. Hudba je mi zároveň terapií a tahle deska je něco jako veřejný deník,“ říká v rozhovoru pro hudební web Pigeons and Planes

Celé album In the Lonely Hour věnoval člověku, který neopětoval jeho lásku. Smith se netají tím, že je to láska k jinému muži, zajímavý je ale spíš fakt, že se o věcech neostýchá mluvit.  „Miloval jsem někoho, komu jsem to nikdy nemohl říct. Nevědělo to ani moje okolí. A tak jsem se z toho vypsal na desce.“ O stavu Snithovy duše ostatně jasně hovoří soulový singl Stay With Me, který lze považovat za jeho vlajkovou loď: jestli vám hraniční naléhavost v této skladbě vadí, parvděpodobně se nespřátelíte ani se zbytkem alba.

Druhou výraznou písní je pak skladba Money On My Mind, v níž se Smith vyzpívává ze zklamání nikoliv z lásky, ale z hudebního průmyslu. „Nemůžu být konkrétní, protože by mi to způsobilo problémy, ale je to o jedné osobě z byznysu. Natáčeli jsme v Las Vegas a to místo úplně sedne k její povaze. V obou případech jde jen o prachy.“ 

Ještě než Smith letos v květnu vydal debut, spolupracoval s aktuálními elektro hvězdičkami Disclosure v tracku Latch. „Když jsem tu písničku psal, byl jsem ve zvláštní situaci. Všichni kluci ve studiu měli s láskou, myslím s tou opětovanou, nějakou zkušenost, jenom já ne,“ říká v rozhovoru pro britský Guardian. 

Poslechněte si Sama Smithe v Youradiu

Písničky pro In the Lonely Hour vznikaly v Londýně, který má Smith prochozený skrz na skrz. A byly to právě několikahodinové cesty ze studia do bytu, které daly albu název. „Tyhle výlety byly chvíle, kdy jsem trávil čas stoprocentně sám se sebou. Nemyslím si ale, že samota se týká jen člověka, který s nikým nechodí. V životě každého člověka jsou momenty, kdy si uvědomuje, že sám. Já to hodně cítím třeba uprostřed noci, když všichni okolo spí.“ 

Když pročítáte rozhovory, které Sam Smith poskytl, vnímáte bolestínskou přecitlivělost, ale také pokoru, chuť na sobě pracovat a až dětskou potřebu podělit se o pocity s fanoušky. A když Smith v superlativech mluví o Adele, poslední desce Beyoncé nebo o kamarádce Jessie Ware („je to ta nejmilejší osoba z celého shobyznysu“), je to, jako kdybyste četli o závodníkovi, který si myslí, že v životě nevyhraje žádný závod. 

Opak je ale pravdou. Kritika přijala Smithův půlhodinový debut velmi slušně a desce se dařilo jak v domácím britském žebříčku (1. místo), tak na americkém Billboardu (2. místo). Do Česka se sice na rozdíl od kolegy Toma Odella nebo George Ezry nechystá, vaší pozornosti ale album rozhodně doporučujeme. 

Témata: