Káčin zápisník: 10 situací, ve kterých chlapský ego absolutně nedává silnou ženskou
Mám za sebou zas nějaký to randění a zkoušení a řeknu vám, já už to asi fakt vzdám a prostě počkám, že se budoucí otec mých dětí ke mně do bytu vloupá. Páč moje poslední zkušenosti… Ach jo.
V rámci mise „OMG, Káčo, už si někoho najdi a buď dobrá“ jsem se v posledních několika týdnech uvolila k dostaveníčkům se třemi muži. Pojďme si je základně načrtnout. Všichni kolem 30, všichni dostatečně dlouho po rozchodech, všichni nezadaný, bez závazků, s relativně normální vztahovou minulostí, sympaťáci, dostatečnej počet společnejch známejch, aby řeč nestála a nebylo třeba vzít si do kabelky pepřák… Jako základ prostě standardně dobrý.
Nicméně, dobrý to nakonec nebylo ani v jednom případě.
Všetečka
Jako ano, řekněme si na rovinu, vybírám si určitej typ chlapů – trochu rozervaný umělce, hlavně muzikanty. Ale já sem taky taková, mezi kreativníma složitejma lidma se cejtim dobře a prostě mě to přitahuje. Navíc už jsem pár vztahů měla a dá se to. Většina těchhle vztahů ztroskotala na tom, že jsme byli ještě moc mladý a nechtěli se úplně zavázat. Už bych ale čekala, že u třicátníků to bude jinak.
Ono teda ne, že by se ti tři nechtěli usazovat. Problém je spíš v tom, že evidentně spíš než partnerku na to usazení hledaj buchtu, která, až přitáhnou v sedm ráno z mejdanu domu, bude čekat v krajkovym prádle, s čerstvym vyprošťovacim vývarem na plotně a bez všetečných otázek typu „Když si dohrál ve 3, kdes byl a cos dělal ty čtyři hodiny mezi tim?!“.
Bohužel, nejsem tento typ buchty. A taky moc neumim mlčet v situacích, kdy si to mužské ego žádá. Díky těmto třema vzorcům moderního chlapa jsem vypozorovala nejen to, že je to velkej problém, ale taky jak přesně takový situace vypadaj. Některý jsou jasný. Některý trochu bizarní.
Ješitnost
Takže, dámy, chlapská ješitnost evidentně nezvládá, když…
- On řekne, že miluje psy, vy oponujete, že psi sou sice super, ale vadí vám jejich závislost na páníčkovi, takže pro život preferujete kočky.
- Namítnete, že jste si večer představovali jinak, než že bude čumět do telefonu a pak usne, a zeptáte se, jestli je všechno v pořádku. A myslíte tim tam dole.
- Řekne, že potřebuje čas na práci, vy to vezmete a přestanete mu psát, abyste neotravovaly blbostma.
- Přeložíte rande, protože jste už něco slíbily kamarádům, který, to si pamatujte, vždycky znamenaj víc.
- Se vám směje, když řeknete, že 4. kus pizzy už nedáte, protože jste plný a snažíte se nejíst jako prase, načež vy s pohledem upřeným na jeho pivní panděro poznamenáte, že ani jemu by to neuškodilo.
- Si dovolíte poznamenat, že po 4 hodinách poslouchání jeho strašně tragickýho osudu byste docela rády řekly i něco o sobě.
- Předem neoznámíte, že dáváte pauzu v nonstop psaní, protože máte i jinej program než jeho.
- Nereagujete na jeho příspěvky na sociálních sítích. (Jop, vážně.)
- Konstatujete, že když už pětkrát zmínil svoji ex, asi ještě není úplně over, což je v pohodě, ale vy se do toho nechcete zaplejtat.
- Na finální zprávu typu „Hele, asi to necháme bejt“ odpovíte „Souhlasim, cejtim to stejně“ místo toho, abyste začaly zoufale fňukat a přemlouvat ho, ať tomu dá ještě šanci.
Reakce na všechny tyto situace, jak jsem zjistila, jsou uraženost, nepříjemnost, kousavost, výčitky, že nemáte zájem, jste chladná potvora nebo vám na něm nezáleží. Doteď sem měla za to, že pánové mají raději slečny, který to nehrotěj, ale evidentně asi ne. Moje životní jistoty jsou v troskách!
Anebo je to problém jenom těchhle kreativních oduševnělejch princezniček. Takže si prostě konečně najdu nějakýho normíka. Bude to sice nuda, ale jak poznamenala jedna moje vdaná kamarádka, už si nemůžu moc vybírat.
