Káčin zápisník: Co mi dal měsíc v kůži instagramový attention seeking whore

Kateřina Horáková

Máte Insatgram? A mohla bych ho vidět? Že bych vám u toho povyprávěla o tom, jak jsem se na pár tejdnů stala otravnou krávou, která je živa pouze z ocenění (=lajky) druhých lidí.

Začalo to někdy před pěti lety. Šla sem na noční tramvaj ze školního večírku a doprovázel mě spolužák, kterej se potřeboval vyvětrat. Do tý doby jsme se zdravili na chodbách, na tom mejdanu jsme ale docela pokecali. „Ty jo, já sem si podle Facebooku myslel, že si hrozná pí*a, ale ty seš dost v pohodě,“ řekl mi tehdy, já se zasmála a dobrý. Ale pozdějš mi to začalo vrtat hlavou. Můj projev na Facebooku je dost specifickej (rozuměj „trapný fóry a nepříjemně trefný memes 24/7“) ale nikdy mě nenapadlo, že by si někdo mohl reálně myslet, že je to věrnej a stoprocentní otisk mýho skutečnýho já.

Posledních deset let, takže cca od plošnýho zavedení Facebook v Česku, chci pracovat v médiích a celou dobu jsem se toho snažila dosáhnout. Jako dítě Lidí a Líbka mi internetový stránky založený na sebeprezentaci přišly vždycky jen právě jako další médium, na kterým je možný prezentovat se dle libosti – ne úplně falešně, to je šáhlý, ale spíš částečně. Každej tam vyzdvihuje ten kus sebe, kterej chce ukazovat lidem (což je teda mezi náma jenom virtuální převedení každodenní praxe, takže vzato kolem a kolem ten výhrot okolo (ne)autenticity na netu vlastně nechápu vůbec), a tak by se to taky mělo brát.

Ale evidentně nebere. Asi před měsícem jsem totiž něco podobnýho jako tehdy na večírku slyšela znovu na základě svýho Instagramu, a tak jsem se trochu neplánovaně pustila do experimentu. Začalo to jako oprava pochroumanýho sebevědomí po rozchodu skrz lajky u fotek s novym účesem (pretty standard), ale když už sem to měla rozjetý, pustila jsem se do toho úplně. A celý mi to ukázalo, že čim dýl tu s námi tzv. socky jsou jako nedílná součást tzv. normálního života, tím vážnějš je lidi berou a váš mediální obraz je všechno (Monika Štiková likes this, diváci reality show Štiky pochopí).

Začalo to poměrně nevinnejma selfíčkama. Ta pozornost byla příjemná, docela jsem rozuměla tomu, proč se profily některejch lidí skládaj výhradně z jejich autoportrétů. Nic spešl se ale nedělo, a tak jsem trochu přitvrdila a využila instagramovej mor jménem Instastories. Tam jsem nejdřív zvolna a později už několikrát denně dávala čim dál víc odhalený fotky. Nikdy to nešlo k úplně lacinýmu rozmazanýmu kození se naplno, ale tu sem měla větší výstřih (výstřihy nenosim), tu holý ramínko, tu vykulený oči a z podšatů čouhající podvazek.

Zpočátku to mělo fakt neuvěřitelnej efekt. V rámci Instagramu mi nikdy nenapsalo tolik lidí, že mi to fakt sekne, nebo prostě jenom tak (no, jenom tak, úplně sem tam ty nově otevřený možnosti nevyžádanejch dick pics viděla!). Dokonce to přilákalo zpátky jeden můj booty call, kterej mě už dávno totálně zazdil. Nakonec, ale to už bylo fakt extrémní, mě ale půlka lidí odsledovala, a ta druhá se opatrně ptala, jestli je u mě všechno v pořádku.

Bylo to zvláštní, bejt přilepená na tom, kdo všechno už vám na to storíčko kouknul, kolik srdíček vám na něj někdo poslal, dokonce se i ptát Googlu, jestli se z pořadí těch šmíráků dá vysledovat, kdo vás nejvíc žere. Zároveň ale bylo nepříjemný vnímat, kolik lidí si jen na základě tohohle myslí, že mi hráblo a stala se ze mě samožerná dylina. Jedna známá mi kvůli tomu zrušila spolubydlení, pár lidí mě pomluvilo, někdo mě odstranil i na jinejch sociálních sítích a asi dva kámoši se mnou při osobnim setkání jednali velmi vlažně a hovor se skládal v podstatě jen z narážek na moji instagramovou aktivitu.

Pokud nejste instagramovej attention seeker a nahrávat tam každý vaše uprdnutí není váš denní chleba, anebo pokud nedejbože nejste influencer, kterýho tenhle exhibicionismus živí, zkuste si to taky. Nahazujte víc selfíček, předvádějte se trochu, otravujte lidi a schválně, co vám to přinese. To by mě totiž fakt zajímalo. Já se mezitim vracím ke svýmu standardu, což znamená fotky divnej potravinovejch kombinací, mojí kočky a těch kámošů, co mi po tomhle pokusu ještě zbyli.

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit