Michaela hejtuje holky, co drží diety
Titulek je trochu zavádějící. Nehejtuju je. Jen nechápu, že se držení diety stává u mých kamarádek tématem číslo jedna.
Uvědomila jsem si, že ať jsem se za poslední týdny bavila s jakoukoli kamarádkou, řešilo se jídlo. Jedna drží dietu už pár měsíců, krásně hubne a fakt jí to sekne, ale v podstatě každý rozhovor se stočí na to, jak nežere nebo jak jí málo a jak je na sebe pyšná. Já to beru, ale myslím, že se o tom nemusíme bavit pořád dokola.
Druhá moje kamarádka váží asi 50 kilo na 180 centimetrů, a přesto si neodpustí řeči, že je tlustá. Nebo minimálně tvrdí, že už není tak hubená, jak bývala. Jak jsem si všimla, jí minimálně, takže její postava asi nebude genetický dar, ale normální letitá hladovka, na kterou už si tělo prostě zvyklo.
Třetí kamarádka si pro změnu už roky zapisuje vše, co pozře, a to včetně kávy či domácí limonády. Počítá si makroživiny. Maká v posilovně a vypadá fantasticky, ale za jakou cenu? Mně by se teda nechtělo mít pořád v ruce diář a zapisovat si každou žvýkačku (ta má totiž taky kalorie).
Donutilo mě to přemýšlet o sobě. Za poslední měsíce jsem podle mě (nevážím se) přibrala 3 – 5 kilo, což před svatbou není moc žádoucí, většina nevěst spíš hubne. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a víte, co jsem viděla? Pěknou holku. Jo, už nemám postavu, jakou jsem měla ve dvaceti, ale jsem s tím smířená. Miluju jídlo a momentálně jsem ve fázi, že si radši pěkně nacpu bříško, než abych přemýšlela nad každým soustem. Věřím tomu, že se zase za čas dopracuju k lehčí dietě a třeba i k cvičení, ale teď ani na jedno nemám vůbec náladu a nutit se do toho nebudu.
Pointa tohoto hejtu by měla být taková ta klasika – mějte se rádi a nešikanujte sami sebe v jídle! Jako fakt.
