Rozhovor se zpěvačkou Ellou: Zpívání je běh na dlouhou trať

Michaela Maršálová

Zpěvačka Ella má pěkně nastartovanou kariéru. Co nám prozradila?

Naposledy jsme spolu mluvili před dvěma lety. Co se u tebe za tu dobu stalo nového na pracovním poli?

Spoustu věcí se změnilo. Zásadní změna je asi ta, že jsem se tento rok stala absolventkou JAMU, takže studentská léta mi skončila, přestěhovala jsem se do Prahy a  hned po státnicích jsem se vrhla do pracovního tempa, co se týče muziky a mé kapely. Hned v létě jsem natočila tři nové videoklipy, jeden už je venku. Je to klip s názvem Někdy a další dva čekají ve střižně, ale strašně se na ně těším. Dále jsme skoro pořád ve studiu na Barrandově, kde tvoříme a natáčíme nové skladby a pomalu ale jistě chystáme další desku. Stále je co dělat a jsem za to vděčná.

A co změny v soukromí? Přítel, svatba, děti?

Všechno má svůj čas. Určitě plánuji rodinku a s přítelem často plánujeme co a jak, ale já cítím, že ještě nepřišel ten správný čas, jelikož ho, při našem vzájemném pracovním nasazení, moc nezbývá… Co má přijít, přijde a kdy, to nechám na osudu a tomu nahoře. Vdát se a mít rodinu ale určitě plánuji.

Za svou kariéru jsi hostovala už s mnoha slavnými kolegy. S kým se ti pracovalo nejlépe a proč?

Máš pravdu, že se opravdu potkávám se spoustou zajímavých lidí, kteří mě inspirují a jsem za to vděčná. Ať to byla kapela Buty, se kterou jsme hostovali v našich úplných začátcích, nebo kapela No Name. Každé setkání pro mě bylo velkou inspirací, zkušeností a obohacením. Mám také to štěstí na náhodu, že jsem začala spolupracovat s hudebním producentem Adamem Malíkem, je to skvělý hudebník a především cílevědomý člověk, teď také kytarista kapely Čechomor, který mě neustále podporuje a žene kupředu a zároveň si rozumíme při tvorbě a práci,  takže tahle spolupráce je pro mě asi nejlepší a nejstabilnější a jsem za ni vděčná. Nebýt jeho, možná bych se ke zpívání s kapelou nikdy nedostala.

Máš poměrně nový klip k písni Někdy, řekni nám prosím víc o něm – kdy a kde se natáčel, jak to probíhalo, co tě překvapilo, jaký máš pocit z výsledku.

Klip se natáčel v mém rodném kraji, jelikož jsme potřebovali přírodu a ta je prostě u nás pod Orlickými horami nejhezčí. Chtěli jsme udělat něco kontrastního oproti našim předešlým klipům. Klip je o dnešní době, aneb jak se v něm zpívá: „Někdy nemá smysl měnit to, co nejde.“ Lidé se občas snaží mít všechno hned a hledají nejjednodušší cesty, jen ke svému prospěchu. Já jsem si zahrála v klipu anděla, který napravuje hamouna svým způsobem. Chtěli jsme ukázat, že ty rádce, ať už v jakékoliv podobě, máme mezi sebou, jen je důležité jim naslouchat. Hamouna si zahrál můj spolužák z JAMU, skvělý herec Tadeáš Horehleď. Klip jsme se snažili použít jako trochu moralizující věc, zároveň se v něm mísí groteska a věřím, že je i zábavné. No posuďte sami. Já z něj mám radost velkou a těším se i na další dva klipy, které jsou zase úplně jiné.

Vystudovala jsi herectví. Plánuješ zpívat v muzikálech, kde bys mohla spojit hraní a zpěv?

Plánovala jsem a také v pár muzikálech stále hraji. V současné době jsem si ale dala od muzikálů trošku pauzu, zároveň jsem na škole přičichla k činohře a zjistila jsem, že by mě to asi naplňovalo daleko víc. Měla jsem štěstí, že jsem si zahrála v takových dílech, jako byl muzikál Chicago, nebo Jesus Christ Superstar, za což jsem opravdu vděčná. Raději se asi spokojím s tím, co jsem mohla vnímat jako opravdový muzikál a co mě naplňovalo. Je totiž pravda, že opravdu v současné době v Praze není moc na výběr, a zdá se mi, že se ta muzikálová doba trochu přejedla. Proto počkám, až přijde titul, o kterém budu přesvědčená, že chci být jeho součástí. Je to také o příležitostech a ta pravá zatím nepřišla, věřím v to, že na mě někde čeká. Divadla se ale vzdát nechci, je součást mě, stejně jako hudba. Je ale pravda, že muzika teď převažuje a  nejvíce mě zaměstnává, takže bych v současné době asi na divadlo ani čas neměla. Vše je zkrátka tak, jak má být.

Co bys poradila začínajícím zpěvákům a zpěvačkám? Jak nastartovat kariéru?

Nevím, jestli jsem zrovna já ten člověk, který by měl radit. Sama kolikrát potřebuji poradit. Ale co je podle mě asi nejdůležitější, je kromě píle a cílevědomosti, trpělivost. Je to totiž běh na dlouhou trať a ne všichni vydrží čekat, až se něco pohne a stane. I já sama jsem netrpělivá a stále chci všechno hned. Bohužel nebo spíš bohudík, jsem si musela všechno vydřít sama a nic mi nespadlo do klína jen tak. Je to ta těžší cesta, ale za to je pak ten finální pocit, když se něco podaří, slastnější a spokojenější. Kariéra se sama nenastartuje, musí člověk chtít, věřit, makat a scházet se s lidmi, kteří je budou posunovat dál.

Může se podle tebe díky zpěvu či hraní proslavit i ten, kdo nestuduje uměleckou školu?

Samozřejmě že ano. Daleko víc se to stane lidem, kteří jsou tak zvaně z ulice než školeným profesionálům. Jsou totiž přirozenější, nelpí na tom, nic neřeší a jsou sví a to lidi zajímá asi nejvíce. Já sama s tím stále bojuji, že je na mě ta školenost občas slyšet. Co se týče divadla, taktéž na konkurz chodí lidi z ulice a často se jim stane, že daleko víc přesvědčí než školený herec. To se podle mě nedá naučit, buď to v člověku je, nebo ne. Tahle naše profese je o štěstí, náhodě, příležitosti. Vůbec zde neplatí, že kdo je vystudovaný, má zajištěnou práci a kariéru. To je bohužel velký omyl a hodně lidí si to stále myslí.

Když zrovna nepracuješ, co děláš?

Relaxuji v přírodě, chodím běhat, jezdím na koni nebo si pospím a kouknu na nějaký hezký film.

Témata:,
swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit