Oliver Winter, který pochází z bývalé komunistické Německé demokratické republiky (NDR), uvedl, že část berlínské zdi má upomínat na někdejší dobu nesvobody a rozdělení Evropy železnou oponou. „Chci, abychom si pamatovali na to, že jsme vždy nebyli svobodní. Proto jsme koupili tento kus zdi a požádali berlínské umělce, aby ho pomalovali,“ řekl při odhalení segmentu zdi.
Obrazy
Na jedné straně zdi je černobílý portrét někdejšího západoněmeckého ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera s tváří překrytou českou vlajkou. Genscher sehrál významnou úlohu v době pádu komunistických režimů ve střední Evropě v roce 1989, když v září z balkonu západoněmeckého velvyslanectví v Praze oznámil tisícům východoněmeckých uprchlíků tísnících se v zahradách ambasády, že jim bylo umožněno vycestovat na západ. Útěk tisíců lidí z NDR přispěl k pádu berlínské zdi v listopadu stejného roku. Genscher se později podílel na jednání o sjednocení Německa, k němuž došlo v říjnu 1990.
Zadní část segmentu berlínské zdi, který ode dneška stojí v Praze, zdobí obrazy známých památek z berlínského Alexanderova náměstí: televizní věž, červená radnice nebo světové hodiny.
Památníky
Berlínská zeď německou metropoli rozdělovala v letech 1961 až 1989. Západní část zůstala pod správou západních spojenců, zatímco východní se stala hlavním městem Německé demokratické republiky. Při pokusu překonat zeď zemřelo podle různých zdrojů 130 až 250 lidí, přesný počet není znám.
Po dominovém zhroucení komunistických režimů ve státech střední a východní Evropy a opětovném sjednocení Německa v roce 1990 byla zeď stržena. Na svém místě zůstalo jen několik kusů, které slouží jako památníky. Metr široké segmenty zdi zamířily do mnoha měst světa, kde nejčastěji slouží jako památníky někdejšího rozdělení Evropy.
