Štítek Reklama
23. 5.2016

39 děsivých věcí, které řekly děti svým rodičům, které je vyděsily až do morku kostí: Chci ti sloupat celou kůži!

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Autor fotografie: Shutterstock.com

Děti mají občas dost husté historky. Říká se, že když vám dítě řekne, že vidí duchy, nemusí to být výmysl. Děti jsou totiž senzitivnější než dospělí...

  1. Muž s hadím krkem. Zatímco jsem svou dceru převlékala u otevřených dveří od skříně, neustále se rozhlížela kolem a smála se. Zeptala jsem se jí, čemu se pořád směje. Odpověděla, že tomu ”muži”. „Jakému muži?” reagovala jsem. Ukázala na skříň a řekla, že tomu ”muži s hadím krkem”. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Bojím se zkoumat minulost našeho domu, jestli se náhodou někdo ve skříni nepověsil. Každopádně dcera vystrašená nebyla.
  2. Spi... „Tati, spi,” řekl, když strčil mou hlavu pod vodu v bazénu.
  3. Brzy, již velmi brzy. Vnuk objímal svou babičku a byl u toho velmi sladký (byly mu teprve tři). Ručičkama chytil její obličej, přitiskl na něj ten svůj a řekl jí, že je velmi stará a brzo umře. A zdůraznil to tím, že se podíval na hodiny.
  4. Víc než jen žárlivá. Má tříletá dcera stála vedle svého právě narozeného bratříčka, podívala se na něj, po chvíli se otočila na mě a řekla: „Tati, to je monstrum, měli bychom ho zakopat.”
  5. Cesta tak dlouhá a tajemná. Nedávno jsem jel autobusem. Zastavili jsme mimo trasu - u kliniky. Malá slečna sedící na sedadle přede mnou se otočila na svého tatínka a řekla: „Smrt je jako chudý doktor.” A bylo to tak.
  6. Špatný muž? Proč pláčeš? “Špatný muž.” Jaký špatný muž? "Tam," ukázala za mě na tmavý roh místnosti. Hned, jak jsem se podívala, z knihovny v rohu spadla lampa. Tu noc spala malá u nás v posteli.
  7. Nebezpečné věci. Můj přítel z dětství nedávno našel svůj  deník z doby, kdy mu bylo asi šest nebo sedm… Jedna položka v něm byla psána v takovémto duchu: "Maminka někdy zahradničí. Tatínek někdy pracuje uvnitř domu. Když si tatínek myslí, že jsem s maminkou, a maminka si myslí, že jsem s tatínkem, chodím do sousedovo garáže a hraju si tam s jejich nebezpečnými nástroji."
  8. Co vidíš? Minulý týden se mě můj pětiletý syn zeptal: „Co vidíš skrz černá kolečka v mých očích, když mě kontroluješ, zatímco jsem ve škole?”
  9. Oheň. „Tak nemohla bych ho hodit do ohně?” zeptala se tříletá dcera, když poprvé držela svého brášku.
  10. Kožený obličej. Ten večer jsem tvrdě usnula, okolo 6. hodiny ranní mě probudil obličej mé čtyřleté dcery, který se blížil k mému obličeji. Podívala se přímo do mých očí a zašeptala:  „Chci ti sloupat celou kůži!” Zpětná historka k tomu je, že jsem se minulý týden spálila a začala se mi sloupávat kůže. Během spánku jsem z toho byla po dobu několika sekund zmatená. Nevěděla jsem, jestli se mi to zdá, nebo co se to vlastně děje.
  11. Pozorné oči. Nemám děti, ale jednou, když jsem navštívila kamarády na farmě, jejich malá dcera (pět, šest let) se bála kuřat. Chtěla jsem jí vysvětlit, že kuřátka nám neublíží, ale nechtěla to poslouchat. Tak jsem si sedla k ohništi, koukala jsem se na jedno z kuřat, které bylo pár kroků přede mnou, když v tom jsem ucítila, jak mi někdo šeptá do ucha: „Podívej. On se občas kouká.” Strašné.
  12. Nepovzbuzujte je. Čtyřletá dcera mého kolegy si myslela, že vrčení ve vodovodní trubce v kuchyni způsobují ”bílí vlci” a ten zvuk ji vždy děsil. Jednoho dne seděla na kuchyňském stole a řekla: „Mami, bílí vlci nejsou špatní… Jsou to naši kamarádi. ” Máma ji v této myšlence podpořila tím, že jí řekla: „Ano, bílí vlci nás chrání. Jsou to naši kamarádi.” Potom ji dcera doplnila: „Jsou našimi kamarády, ale ten muž, který se plazil na podlaze a stál u mé postele, tak ten není.”
  13. Pauza pro dítě. Pracuji ve školce. Zvláštní historky a věty tady slyším a sama říkám každý den. Jedna taková, která mi ulpěla na mysli, se stala minulý rok. V práci máme malou kuchyňku, ve které si děti hrají o přestávce. Byla v ní jedna malá slečna, která byla uzavřenější než ostatní děti. Zatímco já jsem si dál ponechala zavřené oči, ona si hrála a pak jsem si povšimla, že si hraje s panenkou - miminkem, kolébala ji a zpívala jí. Potom panenku vzala, strčila ji do trouby a zavřela za ní dveře. Otočila se na mě, hrozivě se na mě podívala a řekla: „Špatné děti dostanou někdy oddechový čas.” Řekla to naprosto strašlivý hlasem, takovým, který jsem u ní nikdy předtím neslyšela, usmála se a utekla. Toto dítko mě šokovalo.
  14. Nemůže křičet. Když jsem pracovala jako číšnice, viděla jsem jednou malou dívenku (mohly jí být tak 4 roky), jak opakovaně bodá plastovou vidličkou do svého sendviče a říká: „Zemři, zemři, zemři, zemři, zemři, zemři.” Když jsem se jí zeptala, proč to dělá (její mamka byla v tu dobu na toaletě), odpověděla mi s jasným obličejem: „Chtěla bych něco zabít, ale máma říkala, že bych to neměla dělat. Tak jsem vzala ten sendvič, protože ten nemůže křičet."
  15. Carson zmizel. Když byl můj syn malý, tak tři roky, podivně lezl po čtyřech, klouzal se po čele po podlaze. Bylo to děsivé samo o sobě. Jednou v noci se klouzal po předsíni do mého pokoje, postavil se kousek od mého obličeje a vydal ze sebe podivný mňoukavý zvuk. Lehl si ke mně a usnul. Jiný den začal panikařit kvůli nějakému monstru v suterénu, tak jsme sešli dolů, ale nic jsme samozřejmě neviděli, zhasla jsem světlo a zamířili jsme po schodech nahoru. Syn řekl: „Právě je za námi.” Málem jsem si ucvrnkla. Jednou, když jsem mu vynadala, schoval si hlavu pod peřinu. Předstírala jsem, že ho hledám a ptala jsem se: „Kde je můj malý Carson?” Pomalu se odkryl a s ďábelským pohledem v očích mi oznámil: „Carson tady není, já jsem Rick". Jsem si jista, že je posedlý, pokud vím, žádného Ricka nezná. Nikdy jsem nepřišla na to, kde k tomu jménu přišel.
  16. Potřebujeme to dostat ven. Má těhotná sestra a já jsme vedly u jídelního stolu konverzaci. Byl u ní přítomen i můj čtyřletý syn a zeptal se mé sestry, zda je v jejím břiše dítě. Sestra ho o tom ujistila. Jeho pohled sklouzl z křesla, kde sestra seděla, strčil hlavu do kuchyně a řekl: „Potřebujeme to dostat ven, jdu pro nůž.” Nechápala jsem…
  17. Krásná dívka na chatě. Můj tříletý synovec byl na mé chatě. Několikrát se mě zeptal na ”tamtu dívku”, zatímco ukazoval zpátky na postel. Místo bylo malé a skutečně tam nikdo nemohl být, tak jsem jeho otázky nebral v potaz, řekl jsem si, že má prostě představivost (má hodně imaginativních přátel). Na chatu mě přijeli navštívit i mí známí, kteří měli dceru stejně starou, jako byl můj synovec. Nikdy předtím se s ním neviděla. Jednoho dne se mě oba zeptali na onu ”krásnou dívku” a ukazovali do té samé místnosti. Dostali mě a já nevěděl, co si mám myslet. O Vánocích byla má rodina u mě a synovec ukázal na obrázek mé ženy a zeptal se mě, jestli nás přijde navštívit nebo jestli zůstane na chatě. Má žena byla v tu dobu deset let mrtvá. Po pravdě nevěřím na paranormální jevy, takže jsem si to logicky spojoval s dětskou fantazií a nesouvislým projevem, ale rozhodně to vzbudilo mou pozornost.
  18. Hra ”Sociální pracovník”. Má malá adoptovaná pětiletá sestra má hru, kterou by chtěla hrát.  My jsme při ní měli předstírat, že chodíme okolo domů a bereme sousedům jejich děti. Jednou bychom jich měli nashromáždit dost, abychom je mohli sníst - násilně a zákeřně.  To všechno byl její nápad. A jméno té hry? Sociální pracovník. Dosud se nad tím třesu.
  19. Kuřecí kůže. Ten večer jsme měli k večeři pečené kuře. Tříletý syn měl světlý moment. Zvedl kuřecí kůži. Když jsme řekli ”kuřecí kůže”, zeptal se, zda je to opravdu kůže jako mám on? Další den jsme po nedělním odpočinku hráli autíčka. Uviděla jsem čerstvou jizvu na synově noze. Hroznou čáru s trochou zaschlé krve. Zeptala jsem se ho, co se stalo. Odpověď byla následující: „Sám jsem se řízl nožem, protože jsem chtěl vidět, jak moje maso vypadá pod kůží, ale bolelo to, tak jsem přestal.” Nevím…
  20. Hledání sestry. Jednou má žena budila dvouletého syna. Postavil se ve své postýlce. Když mu žena popřála dobré ráno a popošla k němu, chytl jí synek kousek trička a ohnul hlavu do strany. Zeptala se ho, proč to dělá a on jí odpověděl:„ Hledám svou sestru v tvém bříšku.” Žena se zasmála tomu, jak zvláštní mají děti představivost. Později jsme zjistili, že žena byla v tu dobu opravdu těhotná, byla ve druhém týdnu a opravdu čekala dceru. Narození jsme očekávali v září. Nikdy jsme se před synem nebavili o tom, že bychom plánovali další miminko, ani kdy. Celkem strašidelné.
  21. Mrtvé děti. Dobří známí koupili v okolí něco, co považovali za ”starý ” dům. (Západní Kanada… Málokteré domy jsou zde ale starší sta let). Jednoho dne renovovali zrovna suterén, když jsem je navštívila. Byla jsem dole sama s jejich synem, kterému v té době byly dva roky, takže ještě nemluvil v souvislých větách. Chytl mě za ruku a odvedl k cihlovému krbu se zrezivělými kovovými dveřmi. Vzhlédl a řekl: „Tady zemřelo dítě.” Byla jsem zděšená. Nejprve jsem si řekla, že to dítě umí sotva mluvit, aby samo řeklo něco takového. Pochybovala jsme o tom, že ví, co slovo mrtvý znamená. Byla jsem přesvědčená, že mu to nikdo nevysvětlil a ani kolem sebe neměl starší děti, které by mu něco takového řekly. Doteď mě z toho mrazí.
  22.  “Pojď sem, Buddy”. Když byl můj syn ve školce, volala mi do práce jeho učitelka, že syn odmítl jít o přestávce ven a zůstal vyděšeně sedět. Řekl, že tam byl muž jménem Otie, který měl hnědé vlasy a hnědé vousy. Řekl mu: „Pojď sem, Buddy,” když si syn hrál venku, než začala školka. Zkontrolovali to, ale nic neviděli. Strachovali se, že ho nějaký muž chtěl unést, ale já si byla jistá, že vidí duchy nebo má prostě velkou představivost. Syn řekl, že s ním ten muž mluvil také na autobusové zastávce nebo venku před oknem (v druhém patře).
  23. Voyeur. Má tříletá neteř řekla mé ženě, ať tančí uprostřed místnosti, zatímco ona sama se schovala ve skříni a koukala skrz škvíru ve dveřích.
  24. Odkud přišla? Má dcera mi řekla, že je doma žena, která kouká na filmy v jejím pokoji a spí nad její postelí na stropě, zatímco ona spí. A taky jí řekla, aby mě neměla ráda a snědla mé srdce. Mé dítě kouká akorát na Elma  Z jakého pekla přišla?
  25. Chybějící Harvey. Když byla má mladší sestra malá, chodila okolo domu s fotografií pradědy v ruce, plakala a říkala: „Chybíš mi, Harvey.” Harvey zemřel ještě dřív, než jsem se narodila já. Krom této příhody mi mamka řekla, že sestra pořád říkala věci, které říkala má prababička Lucy.
  26. Dole v díře. Měla jsem tříletého syna, když mi řekl takový podivný nesmysl… „ Mami…muž, velký muž s velkýma žlutýma očima se na tebe dívá...” Podívám se a nic…Říkám mu, že tam žádný muž není a že si se mnou pěkně hraje. Syn se usmál: „Ou, on je teď schovaný.” O dvě minuty později: „Ou, ne mami, velmi si ho rozzlobila. Teď mi řekl, že přijde, až budeš spát.” Pár týdnů na to mi syn řekl: „Nechystám se být čtvrtý, chystám se zemřít. A ty mě shodíš dolů, dolů, dolů do díry.” Řekla jsem mu, že to není pravda a zeptala se, kdo mu to řekl. Byl zticha a šel. „Ten muž mi to řekl. Budeš vystrašená, za tři noci také zemřeš a půjdeš za mnou.” Kriste pane! Jako bych sama neměla často špatné sny.
  27. Kopáč. Můj čtyřletý synovec moc nemluvil. Ale když promluvil, říkal něco o divných věcech. Jedna z takovýchto věci mi utkvěla v paměti. Hrál si kousek od dvorku rodičů, malou plastikovou lopatkou se vrtal v díře v hlíně. Vypadal zamyšleně a tvořil další díru, stejně velkou a tvarovanou jako tu, ve které se rýpal. Jeho máma vyšla ven ho zkontrolovat a zeptala se ho: „ Tady to Z, to vrtáš co?” Podíval se jí přímo do očí a s vážným obličejem jí odpověděl: „Svou duši!“
  28. Právě vystrašený tmou. Jednou jsme já a manžel šli k našim známým na vatru. Jejich syn Lane seděl na mém klíně, chystala jsem se vstát a on zapištěl a řekl mi, ať si sednu zase zpátky.  Zeptala jsem se ho, co se stalo, co je špatně a on mi řekl, že ”ono” se na něj dívá z temného rohu a pokud vstanu, tak že mu to ublíží. Ukázal na to a popsal mi, jak to vypadá. Řekl mi, že to bylo veliké monstrum s mnoha zuby jako žralok, nemělo oči. Velmi obrovské drápy. Zjevně to bylo velké jako dům.
  29. Chůva. Byla jsem chůvou své neteře. Šly jsme spolu do parku, chtěla jsem zastavit u Bed Bath a vyzvednout nějaké věci pro svou mamku. Našla jsem, co potřebovala, a podívala se po neteři ve vedlejší uličce, byla absolutně ohromena velkou stěnou plnou nožů, před kterou stála. Podívala se na mě a velmi radostně řekla: „Podívej na všechny ty vražedné nástroje!” Ona je strašidelným dítkem už odmala….
  30. Všechny dívky byly normální. Pracovala jsem jako chůva u rodiny se třemi dětmi (dvě dívky a jeden klučina okolo tří let). Dívky byly "normální", klučík nejednou mluvil o smrti. Když jsme si hráli s legem, chtěl zabít plastové postavy a velmi divným a tajemným hlasem popsal jejich smrt. Hrál si se psem a posléze mluvil o tom, jak mu zlomí krk. Celé stránky pomalovával černou nebo jen červenou tužkou. Šeptem hrozil svým sestrám. Když jsme četli knížku, podněcovalo to v něm vraždící charakter. Byl nejvíce morbidním dítětem, jaké jsem poznala. Nevěděla jsem, kde se to v něm vzalo, jeho rodiče byli ztřeštění, žili v souladu s přírodou, nekoukali na televizi… Buď prožil nějaké trauma, nebo byl posedlý ďáblem. Každopádně jsem odešla krátce potom, co mě odbyli smíchem nad mou starostí nad jejich synem.
  31. Od jednoho imaginárního kamaráda k dalšímu. Můj nevlastní bratr měl imaginárního kamaráda jménem Jerry Brusher, který byl opravdu přátelský a dělal samé krásné věci. Potom si udělal nového kamaráda jménem Terry, který byl protivný a za všechny špatné věci obviňoval bratra. Možná že dokonce Terry zabil Jerryho.
  32. Dva týdny. Dělala jsem chůvu své čtyřleté neteře. Koukali jsme na animované filmy, když v tom se porozhlédla, mrtvolně a podiveně. „Tak co budeme dělat, když za dva týdny zemřeme?”
  33. Dívka bez obličeje. Když byly mé dceři čtyři roky, probudila mě jednoho tmavého rána touto skvostnou větou: „Mami, probuď se… Mami. V mém pokoji je dívka, která nemá obličej.” Slunce nevylézalo a můj unavený mozek nějak nechápal a ptal se WTF? Své znepokojení jsem se snažila zamaskovat pousmáním. Dcera mě popadla na ruku, táhla mě z postele ven a odvedla do svého pokoje ukázat mi tu dívku. Řekla mi, že je schovaná pod postelí, myslela jsem si, že má velmi bujnou představivost. Tak jsem se pod tu postel podívala, bylo to jako z hororu. A pak jsem ji uviděla, dívku bez obličeje, nebyla imaginární… Byla to jedna z jejích panenek s kalhotkami přes obličej. Zasmála jsem se a má dcera se také začala smát, protože ráda dělala takové pošetilé a směšné věci. Ale opravdu jsem si v jednu chvíli myslela, že se snad zbláznila.
  34. V mámině břiše. Když byly mé dceři asi tři roky, usínala za pomoci kazeťáku, který měla v pokoji. Jednou večer jsem ji uložila do postele a pustila kazeťák. Chvíli potom, co jsme ležely ve tmě, podívala se na mě a řekla: „Neměla jsem ráda, když jsem byla v mámině břiše, byla tam tma a vlhko a nechci se tam vrátit, ok?”
  35. Návštěvník ve slunečním pokoji. Dům, který jsem koupila, patřil dříve mrtvému páru. Žena byla vášnivou zahradnicí a společně postavili krásný sluneční pokoj pro pěstování květin vevnitř domu. Slyšela jsem, že žena v tomto pokoji trávila mnoho času. Jednou jsem našla svou čtyřletou dceru, jak z dáli zírá do tohoto pokoje a když jsem se zeptala, co tam dělá, zašeptala: „To je ona, mami?”
  36. “Byla hezká?” Když jsem vyrůstala, žili jsme s rodinou v opravdu starém domě. Občas se tu děly zvláštní věci, třeba jako když se dveře samy pootevřely. Nikdy nás to ale opravdu nevyděsilo, protože nás bylo hodně dětí, někdo přišel a zapomněl je úplně zavřít. Tak jako tak, jednoho dne, když jsme snídali, moje tři roky stará sestra se na mě podívala a řekla: „Byla hezká?” Každý z nás se na ni podíval s výrazem WTF? Tak pak řekla:„ Ta dáma, která přišla v noci do tvého pokoje. Byla hezká? ” Řekla mi, že ji viděla spící. Chodí k nám prý každou noc a nechává otevřené dveře. Krátce na to jsme se přestěhovali.
  37. Kotelna. Když byly mému synovi čtyři roky, dívali jsme se spolu na dokument o Titaniku. Zrovna tam byla scéna - obrázek kotelny a kamera ji snímala zleva doprava. Ukázal na televizi a řekl: „To je špatně. Kotle byly na jiné straně a já tam opravdu byl.” Ukázal na malý prostor v kotelně. „Tam jsem byl a to je důvod, proč nemám rád vodu.”
  38. Muž vně okna. Když byl můj syn malý, přišel k nám, vyšplhal se do naší postele a plakal. Zeptala jsem se ho, co se stalo, co je špatně. Řekl mi, že velký, tlustý muž s krvácející ránou v hlavě zkusil otevřít jeho okno do pokoje.
  39. Rogerův poslední den. Roger, imaginární kamarád mého bratra, žil pod naším stolem. Měl ženu a devět dětí. Žili s námi mírumilovně tři roky. Jednoho den můj mladší bratr oznámil, že Roger už se neobjeví, že ho střelil a zabil.

Abnormální lidé - báli byste se jich?

UÁÁÁ! Děsivé příběhy, které se staly

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama