Štítek Reklama
2. 4.2014

Tomáš Klus: Mám dobrou náladu. A je mi tak hrozně dobře

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Tomáš Klus - Autor fotografie: Foto ČTK/Michal Doležal

Tomáš Klus prošel v poslední době proměnou, která není zřejmá jen z jeho nového alba Proměnamě, ale z něho samotného. Nemluví spisovně, nechce spasit svět a na věci se dívá s odstupem. "Sám jsem byl kolikrát překvapený, co jsem napsal. Například u písničky Noe si vůbec nepamatuju, kdy, kde a jak vznikla. Nemám tušení. To se mi stalo poprvé," říká.

Proměnamě je první deska, kterou s kolegou kytaristou Jiřím Kučerovským nevydáváte pod Sony Music, ale sami. Jaký je to pro vás rozdíl a v čem je to lepší?
Tomáš Klus:
Je s tím víc práce. Na druhou stranu můžeme mít pocit zadostiučinění, že je deska na světě čistě naší vlastní zásluhou. Během příprav jsme zjistili, že jsme schopní dělat spoustu věcí sami. Nejen stran vydání alba, ale v životě obecně. Nepotřebujeme prostředníky prakticky pro nic. I když je fakt, že samotná distribuce je pak daleko složitější.
JK: Předchozí deska se prodávala tak dobře, že kdyby se tahle prodávala jen ze třetiny tak dobře, pořád ještě nebudeme muset... třeba prodávat auta.

Proměnamě: Nový Klus vsadil
namísto písniček na básně

 Z Tomáše Kluse se během poměrně krátké doby stal fenomén, který má vliv na světonázor mnoha dívek, žen a snad i několika mužů. Zdá se, že si svůj aktuální mediální obraz vzal osobně a na novince Proměnamě se s ním vyrovnává.

Na první poslech to zní, jako kdyby nevěděl, co se sebou, jako kdyby od předchozí nahrávky Racek udělal zase krok dozadu. Když mu ale posluchač dá druhou (třetí, stopadesátou) šanci, zjistí, že jde o nejdospělejší album, jaké kdy tenhle písničkář natočil.

Ty tam jsou nezávazné melodie a laškovné rytmy Marií, Mimorealit, VeSmírů nebo Panenek. S novou deskou se odhaluje Klusova nová tvář, která je paradoxně k jeho bezstarostné a láskyplné image mnohem těžší a hůře stravitelnější. V kombinaci s bohatšími hudebními podklady, na nichž se s duem Klus-Kučerovský podíleli také Jan Lstibůrek, Petr Škoda nebo Tomáš Vartecký, jde o poměrně neklusovskou formu. Posluchač patrně záhy zjistí, že autor vydařeného debutu Cesta do záhu(d)by už vůbec není klasický písničkář. Skladby na Proměnamě jsou totiž daleko méně písničky, zato víc básničky.

Nová filosofie, již nasál patrně v zámoří, v manželství i v roli otce, je nejvíce zřejmá v optimisticky energetické hymně Napojen nebo v hiphopově deklamovaném songu Žezlo, v němž se osmadvacetiletý zpěvák jeví jako nepoučitelný naiva (za což se mu ostatně můžeme stejně tak dobře smát, jako mu to závidět).

Mainstreamový svět Klusovu čtvrtou nahrávku nejspíš nepřijme tak snadno jako jeho tvorbu před proměnou. I tak album obsahuje i několik oddechovějších kousků v podobě zmíněné Napojen nebo roztomilé Narozeninovál. Bez čeho by se deska obešla, jsou písně PanToffelAnna, které spíš než humor nabízejí laciné kecy nešťastných chlapů u piva.

Tomáš Klus - Proměnamě
2014, vlastní náklad, 51:26
Seznam skladeb: Jsem, První píseň, Oblomov, Amores Perros, Vločka, Napojen, Procit, Narozeninovál, Pan Toffel, Nezapomínej, Žezlo, Taneční, Žabí král, Noe, Napojen II., Anna

Pokud to chápu dobře, tak se vám to vyplatí hlavně finančně.
JK: Vyplatí se nám to natolik, že si můžeme dovolit luxus vydavatelství vynechat. Nejvíc lákavé je ale na tom to, co říkal Tomáš, totiž dělat si všechno sám.  
TK: Proměnamě i turné jsou prosté jakéhokoliv sponzoringu. Všechny sponzory jsme odmítli, protože nemáme pocit, že je nutné se někoho o něco doprošovat. Což je vlastně i případ vydavatelství, které funguje na principu „něco za něco“. Člověk má pocit, že pořád někomu něco visí, že je někomu za něco vděčný. To teď odpadlo.

Pražské koncerty k desce proběhnou 22. a 23. 4. v Roxy

Na nové desce jste oproti minulým nahrávkám použili hodně nástrojů. Chtěli jste to tak od začátku, nebo to vyplynulo z nahrávání?
JK:
S basákem Honzou Lstibůrkem a bubeníkem Petrem Škodou už hrajeme poměrně dlouho a teď jsme se dopracovali k organické propojenosti, jakou jsem dřív měl jen s Tomášem. Už víme, co druhý udělá, můžeme se na sebe spolehnout. A vyznívá to přirozeně. Sáhli jsme tedy po možnosti udělat desku společně jako kapela a myslíme si, že se to vyplatilo. Měli jsme na paletě víc barev, které nám pomohly najít pro každou písničku adekvátní výraz.
TK: Mám hlavně obrovskou radost z toho, jak každý z kapely na album přispěl. Nekřičí to, ale je to patrné. Měl jsem konečně možnost po dvou letech, co spolu hrajeme, zjistit, jak excelentní muzikanti všichni jsou.
JK: (polohlasně) Petr moc není.
TK: To je pravda, no. Ne všichni, ale jsou. Petra Škodu nechci jmenovat… (smích)

Zdá se mi, že je Proměnamě mnohem víc přemýšlivá. Chybí mi na ní Tomášův charakteristický humor.
TK:
Potřeboval jsem si sám v sobě ujasnit některé věci. V momentě, kdy bych používal jazyk, kterým jsem mluvil na předchozích deskách, by byl proces ujasňování spíš matoucí. Proto jsem zvolil tuhle přímočarost, i když těžko říct, na kolik procent jsem to zvolil já a nakolik jde jenom o proud múz, které procházejí skrze člověka v okamžiku tvorby. Sám jsem byl trochu překvapený, co jsem napsal; mám pocit, že mě písničky kolikrát předběhly ve vývoji. Teprve teď dozrávám k tomu, že přesně vím, co zpívám, což se mi stalo poprvé. Třeba u písničky Noe si vůbec nepamatuji, kdy, kde a jak jsem ji napsal. Nemám tušení.

Možná bereš moc drog, jak se o tobě říká.
TK:
Kdyby to probíhalo tímhle stylem, asi bych byl schopen si to přiznat. Ale že bych trpěl až takovou amnézií… Je příjemné sám sebe občas překvapit.

Většina textařů hovoří o tom - a myslím, že jsi mi to kdysi říkal i ty - že se jim lépe píšou písničky, když jsou na dně. Ty ale poslední dobou prožíváš velmi šťastné období.
TK:
Já si nemyslím, že je to období. Myslím, že je to stav, který je v mé moci udržet konstantní. Přesvědčilo mě o tom to, že je tady nová deska, na kterou jsem hrozně pyšný a opravdu si za ní stojím.
JK: To, že umělec musí trpět, je podle mě mýtus. Je nabíledni si to myslet, protože když člověk prožívá něco špatného, mění se mu vědomí.

Totéž se ale děje, když je člověk extrémně šťastný.
JK:
Přesně tak. Uvědomujeme si to ale spíš v neštěstí, protože to si nikdo nevybírá. Neštěstí se prostě stane a člověk v té situaci musí plavat. A když je na kolenou, věci jsou nějak blíž. Kreativita, kterou tyhle situace spouští, ale nemá s utrpením nic společného. Kreativita je to zdravé v člověku.
TK: Tos řekl pěkně. I s těmi koleny.

Poslechněte si Tomáše Kluse v Youradiu

Další změnou je, že novinka obsahuje jen jednu politickou píseň, Žabího krále.
TK:
Uvědomil jsem si, že křik není cesta. Křičeli jsme už dost a vlastně se nic nezměnilo. Nezměnily se poměry ve společnosti ani její morál, zkrátka se jenom křičí. Protestsongy a politicky angažované písně jsou jenom křikem. Já na to chci jít odjinud, zevnitř člověka. Nechci podněcovat ke křiku, naopak chci, aby se člověk ztišil a uslyšel, co má v sobě. Nemůžeme měnit svět, dokud nezměníme sebe. Nejdříve je proto dobré podívat se do sebe a zjistit, co nám tam neštimuje. Teprve potom se můžeme rozhlédnout kolem a říct: Chceme jinou politiku, jiné cokoli.

V jaké fázi se vy dva nacházíte?
JK:
Změna je konstantní. Není to proces, který má začátek a konec.
TK: Jsem ve fázi, kdy se snažím najít, pojmenovat a tím pádem i vyřešit své chyby. Například vždycky jsem trošku odsuzoval lidi, kteří si nechali pokérovat celou ruku. Říkal jsem si, že na sebe chtějí tímhle způsobem upozornit a že je to trapné. Ale když jsem se pustil do té své proměny, pochopil jsem, že důvodem, proč ty lidi v uvozovkách nemám rád, je to, že sám nemám koule si tu ruku potetovat. A takhle se stavíme k většině věcí. Závist a nepřejícnost jako taková má původ v nás. V momentě, kdy se zbavíme předsudků a budeme schopni přát všem všechno, bude diskuze úplně jiná. Proměna tebe by měla vyvrcholit tím, že budeš schopná respektovat svoje okolí.

Myslíš si, že jsi schopný si dobrou náladu udržet dlouhodobě?
TK:
Jasně, že se člověk kolikrát rozčílí, protože v sobě nemůže udržet emoce. Máme ale možnost vybrat si, kudy je necháme projít. Buď zvýrazníme fakt, že jde o negativní záležitost a máme zkaženou náladu, anebo ne. Je to otázka svobodné volby a já jsem se teď rozhodl, že chci věci přijímat pozitivně, mít radost ze života a mít dobrou náladu. Až se budu chtít vrátit ke svému trpitelství, udělám to. Ale teď ne. Takhle je mi hrozně dobře.

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama