Hankovy štěky: Jak jsem vysprchoval paničku

Pavla Gabrhelíková

Miluju vodu. Všechny rybníky, přehrady, řeky, říčky i kaluže. Tak vás možná překvapí, že cokoliv, co teče z otvorů ze zdi u nás doma, nesnáším.

Panička se dopustila tak příšerného zvěrstva, že vás o tom musím informovat. Mě, voňavého a samočistícího pejska, se rozhodla opláchnout ve sprchovém koutě! Ale abych začal od začátku – byli sme na procházce, kde jsem vyšlápnul masivní lidské hov*o.

To ručníkem na packy prostě neutřete. Tak se panička rozhodla dopustit se na mně zločinu. Poznal jsem, že se něco děje, když mě doma hned neodepnula z vodítka. Místo toho mě vedla do koupelny. Pak zavřela dveře. Když jsme mířili ke sprchovému koutu, zapřel jsem se packama a upatlal od exkrementů celý kobereček. Usoudila, že bude lepší se svléknout do půl těla. Mezitím jsem přemýšlel, jak se z toho vyvlíknout.

Dotáhla mě do sprchy, přičemž už měla od té hnědé dobroty i nohy. Posadila mě a velice opatrně zapnula jmený proud vody ze sprchy. Vycítil jsem příležitost. Když zkoušela, jestli voda není moc studená, vystřelil jsem ze sprcháče jak raketa a podrazil paničce nohy. Pokud takhle trápíte i vy své psy, nedivím se, že k většině domácích úrazů dochází v koupelně…

No jo, jenže výstup ze sprcháče není tak velký, aby měla panička kam padat. Takže mi spadla zadkem na hlavu a já ji v zápalu „boje“ svezl po koupelně. Od hov*a už byla podlaha, pračka, stěna i sprcha. Od puštěné sprchy byla navíc celá panička i koupelna mokrá. Ale nevzdala to. Povolala posilu a pak mi s páníčkem jemně umyly nohy vlažnou vodou.

Šrámy na duši budu léčit ještě dlouho a koupelně se vyhýbám obloukem. A doufám, že paničku z pádu dostatečně bolí zakrnělý ocas, i loket, do kterého se praštila!

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit