Hankovy štěky: Všechno, co je kulaté, je dobré

Pavla Gabrhelíková

Jsem ostuda celého teriéřího pokolení. Největší pako ze všech pitbulů. A v neposlední řadě taky zrádce psího plemene. Lovení všelijaké divoké zvěře je pro mě totiž až a druhém místě. Mě zajímá především to, co je kulaté.

A to není zdaleka jen míček, ale i pneumetika, fotbalový balón nebo duše kola. Všechno co po své ose jakkoliv opisuje tvar kružnice, najde v mé tlamě smrt. Když jde o tyhle věci, nevidím, neslyším a prostě po tom jdu.

Normálně takhle reagují psi ve volné přírodě na zvěř, říkáte si. Jednou se mi psí kámoška snažila nahnat hejno kachen. Bez šance, zrovna jsem se totiž dusil uprostřed Vltavy míčkem. Když srny tam u nás za Prahou vidí, že si na procházce nesu svůj kulatý triumf, zvolní krok a pokračují ve žraní trávy. Vědí, že jsou v bezpečí.

Všechno, co se kutálí, mě prostě znervózňuje. Jakmile v dohledové blízkosti letí vzduchem míč, musím ho zničit. Když vedle mě panička jede na kole, čekám na vhodný okamžik, abych se mohl zakousnout do přední duše. I když se točí a mohla by mě přejet.

Na druhou stranu… Lepší tři mrtvé balóny, než jedna zakousnutá srna. Míček je takový nástroj na ovládání mé mysli. A mně to neva.

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit