Káčin zápisník: Káča zachraňuje svět, vol I aneb Šaty nakonec skutečně dělaj člověka
Už delší dobu se mám dobře. Rozhodně líp, než před rokem touhle dobou. Nebo teda, chvíli jsem se tak měla. Problém je, že když přestanete řešit sami sebe a dáte se do pucu, začnete vnímat, co se děje kolem vás, a to je teprv peklíčko. Rozhodně v roce 2019.
Dneska to vezmem trochu aktivisticky, protože nejen šu*áním je člověk živ! Aby totiž za pár let byl vůbec živ. Po rozhovoru s kamarádem ekologem před pár měsícema jsem vážně v depresi. Planeta je mrtvá, konec světa se blíží, čtyři jezdci apokalypsy už jsou vidět támhle v dáli!
Stop konfekci
Ok, nejsem extrémista, takže neztrácim naději, všechny studie a prognózy o stavu Země mě ale donutily, když už sem si teda dala dohromady svůj vlastní život, nebejt lhostejná a dělat něco i pro prostředí, ve kterým ten napravenej život vedu. Protože když nebude planeta, nebudu ani já a k čemu by pak celá ta moje tvrdá práce byla, že je?! Zas to s tou nesobeckostí nesmíme přehánět.
Filozofii, že já jako jednotlivec přece nemám na nic vliv, absolutně neberu. Ani ve volbách, ani v ochraně životního prostředí. Způsobů, jak přispět svojí troškou do mlýna s cedulí „Zkusme to tady nedoku*vit úplně definitivně“, je hodně, dneska se malinko rozepíšu o tom, kterej je podle mě nejjednodušší. Pro mě teda byl. Nekupovat špatně ušitý levný sezónní hadry z konfekce po tunách.
Velký černý
Přiznávám, že sem nikdy neměla to, co ostatní holky – že si nakupovánim zlepšujou náladu. Zároveň, ač jsem velkej milovník módy, haute couture vnímám fakt jako umění a na sobě mám nejradši věci, které se dají popsat slovy „velký a černý“. Ostatně, kdo by neměl rád velký a černý věci, že.
No, popojedem. I takhle jasně vymezenýho oblečení se dá nakoupit hafo. Trklo mě to, když jsem si po zimě měnila šatník na letní a zjistila jsem, že mám 17 černejch svetrů. Muž by asi řekl, že jsou všechny stejný, já samozřejmě vim, že jeden má na sobě třpytky, jeden má výstřih, co padá z ramene, jeden je naopak ke krku, jeden se hodí k věcem do pasu, protože je kratší – a tak. Ale stejně mi to přišlo moc.
Bez milosti jsem vyrobila čtyři obří pytle oblečení. Tři šli do sběrnýho kontejneru, jeden mám doma a postupně ho rozdávám každýmu, kdo má o to zájem. A od tý doby si už nekupuju nic v normálních obchodech, kromě prádla, ale to je zas tak, že mám jeden typ kalhotek, který si pořizuju už roky v XXL balení, nosim je, dokud se neroztrhaj a pak jdu pro to samý znovu.
Rozstříhat na hadry
Problém s konfekcí je v tom, když pomineme rozpíchaný prsty mizerně placenejch bangladéšskejch dělnic, že jsou z nekvalitních materiálů a taky špatně ušitý. Proto vám loňský letní šaty druhou sezónu nesedí, proto vám nejoblíbenější tílko z jara 2018 teď přijde dobrý leda na to rozstříhat ho na hadry na mytí oken.
Nejsem milionář, takže tenhle můj novej způsob nakupování reálně vypadá tak, že jsem si sepsala seznam věcí, který fakt, ale fakt potřebuju a povolila si každej měsíc koupit jednu a co nejlepší jsem sehnala, takže klidně i od nějakýho toho českýho designéra. Jo, je to investice. Ale mezi bomberem z Háemka za 800 a bomberem třeba od ostravský značky City Folklore za dvojku je sakra rozdíl. Třeba v tom, že ten druhej mám už třetí rok, vypadá furt naprosto stejně a každej mi ho chválí, protože je trochu spešl a nemá ho každej.
Kauza ledvinka
Teď jsem si chtěla koupit trendy ledvinku. Říkejte si tomu klidně mini pocket náprsní taška, jsou to ledvinky. Ty klasický mě nebaví, líbí se mi, když jsou elegantní a na pásku, kterej vypadá jako normální opasek. Vybrala jsem si jednu na Zootu, stála cca 2200.
Pak mi ale kamarádka řekla zase o svojí kamarádce, která šije velmi podobný tašky sama, snaží se rozjet byznys a jsou vyrobený z ekokůže s certifikátem, což znamená, že ten materiál od začátku do konce svýho funkčního období zatěžuje životní prostředí nejmíň, jak to jde. Tašky týhle holky splňujou přesně to, co chci a protože je na začátku, na ulici na ně moc nenarazíte. Stála mě 1800, zejtra by mi měla přijít a těšim se na ni jak na kluk na nový kolo o Vánocích.
Smyslem je nekupovat věci zbytečně
Neřikám, ať vyhazujete těžce vydělaný prachy za designový kousky. Já si to zatím můžu dovolit, ale chápu, že to není případ každýho. Když si to ale přepočítáte, vy si vlastně nemůžete dovolit ani to standardní nakupování.
Je to prostě volba, jestli si koupit jednu nadčasovou věc za půl roku za částku, za kterou byste sice jinak zvládli tři až čtyři maniakální nálety na obchoďák a odnesli si tašky věcí, ale za chvíli byste je stejně vyhodili. Smyslem je nekupovat nový věci zbytečně a bezhlavě. A nezapomínejte na sekáče!
