Příběh kotěte (alias klokánka), které mělo být uspáno

Pavla Gabrhelíková

Kotě Kanga Roo se narodilo s takovou vadou tělesné konstituce, že skoro nemůže chodit. Proto když kočku přivezli do útulku, měla být okamžitě uspaná.

Ale jedna ze zaměstnankyň útulku věřila, že to není případ kočky, která kvůli své vadě dřív nebo později umře. Kangu proto vzala do jiného kočičího útulku, ve kterém se do ní zamilovala její adoptivní maminka.

Kanga se mezi dalšími kočičími kamarády okamžitě cítila být jako doma. Joyce si ji proto mohla nechat a nemusela ji vrátit. Adoptivní majitelce naštěstí vůbec nevadí, že kočka nemůže chodit po předních.

Proto kočka skáče jako klokánek. Ale žije a je ve svém novém domově šťastná.